Ken zahájil svůj výcvik s premiérem Deanem. „Vaše Výsosti, měli byste dokončit všechny kurzy do 30 minut,“ nařídil premiér Dean.

Kena už se potil. Byl na kurzu vzpírání. „Jenom 30 minut?“ zeptal se zadýchaně.

Premiér Dean přikývl. Ken zavrčel a proměnil se ve svou vlčí podobu. Jeho šaty se roztrhaly. Byl velmi rychlý a odhodlaný. Všechno dokončil do 5 minut. Premiér Dean zatleskal. „Skvělá práce, Vaše Výsosti,“ pogratuloval Kenovi s usměvavou tváří.

Ken se také usmál, stále ve vlčí podobě. Pak někdo dorazil. Člověk. Kenovi se rozšířily oči. ‚Už jsem připraven zabíjet?‘ zeptal se sám sebe v myšlenkách.

Premiér Dean přistoupil ke Kenovi a chytil ho za ramena. „Vaše Výsosti, už teď buďte bezcitný. Musíte být schopni zabíjet, abyste uspěli,“ poradil Kenovi premiér Dean. Ken odvrátil pohled a zavřel oči. ‚Proč je to tak těžké!‘ pomyslel si.

V mysli se mu objevila tvář jeho otce. I Renova předchozí slova mu mysl přehrávala jako vzpomínky. Otevřel oči a ty zrudly. Skočil směrem k člověku a zabil ho jedním seknutím pravé ruky s drápy. Krev se rozstříkla a bylo to okamžité. Premiér Dean se ušklíbl. „Jste rychlý student, Vaše Výsosti.“

Ken nemohl uvěřit, co udělal. Ani neodpověděl premiérovi Deanovi. Ken se vrátil do své lidské podoby a byl nahý. Pomalu zvedl ruce a podíval se na svou zkrvavenou dlaň. Pravá ruka byla plná krve, levá nic, protože použil pravou.

„Dokázal jsem to,“ zamumlal Ken. Ken se třásl. Královská služebná k němu přistoupila a podala mu župan. Zamračil se na ni, pak si župan oblékl. Potom tak rychle utekl a opustil to místo. Běžel tak rychle a skákal tak vysoko, když opouštěl jejich hrad. Šel do baru, sedl si sám a pil pivo.

„Kene, proč vypadáš tak problémově?“ posmíval se mu někdo. Ten někdo šel ke Kenovi a pak si k němu sedl.

„Jedno červené víno, prosím,“ objednal si ten někdo.

Ken se na něj ani nedíval. Nemohl přestat pít. Ten někdo se na něj podíval. „Právě jsem zabil dva lidi z lidského světa. Měli jsme dohodu, ale nesplnili ji,“ začal. Potom baristka přinesla jeho červené víno. „Ó, děkuji,“ poděkoval baristce.

Kenovi se rozšířily oči. Potom se na něj podíval. „Proč jsi tady, Pazi? Ani nejsme přátelé a tak moc tě nenávidím. Přestaň předstírat, že jsi kamarád!“ chladně promluvil Ken.

Paz se zasmál. „Haha. Já vím, že? Jsem tak spokojený, když vidím tvou tvář právě teď. Jen jsem slyšel nějaké zvěsti o tobě.“

Ken popadl Paze za čelisti a podíval se mu do tváře. „Vypadni! Nebo tě zabiju!“ řekl a zíral na Paze.

Paz odstranil Kenovy ruce ze svých čelistí a vstal. „Páni, ty ses změnil. Z líného, hodného vlkodlačího chlapce ses stal bezcitnou vlkodlačí obludou,“ odpověděl Paz a ušklíbl se na Kena.

Otočil se od Kena: „Dobře, vrátím se do lidského světa a budu tam dál žít. Ale někoho hledám,“ řekl Paz.

Ken zkřivil ústa a znovu se napil piva. „A žiju tam velmi pohodlný život. Jsem tam super bohatý generální ředitel,“ dodal Paz. Zvedl pravou ruku a zamával jí. „Ahoj, Kene.“ Potom opustil bar.

„Ano, máš pravdu, Pazi. Už nejsem ten starý Ken,“ zamumlal Ken.

Ken vstal a opustil bar. Rozhodl se jít do parku, kde se nachází portál do lidského světa. Přistoupil ke studni a sedl si tam, ne čelem ke studni. „Tohle je důvod, proč jsem prokletý.“ Otočil se a rozhodl se znovu vstoupit do lidského světa. Dorazil tam a byl na jiném místě než minule. Dorazil do nějaké rušné oblasti v Madridu ve Španělsku. Chodil kolem. ‚Zajímalo by mě, kde je teď ta holka. Kvůli ní trpím,‘ pomyslel si Ken. Unavil se a sedl si na lavičku. Sledoval lidi přecházející ulici, pruhy atd. Zhluboka se nadechl. „Musím zabít člověka po 15 letech,“ řekl si. Potom tak rychle běžel a skákal kolem. Zastavil se na vrcholu velmi vysoké budovy a proměnil se ve svou vlčí podobu, vyje na úplněk.

Ken se vrátil do vlkodlačího světa. Vrátil se do své lidské podoby a vrátil se do jejich hradu. Uviděl Rena, jak sedí na velké pohovce v jejich obývacím pokoji. Ken se rozhodl ho nepozdravit. Jen prošel kolem, aniž by se na svého bratra podíval. „Kene,“ zavolal ho Ren.

Ken se zastavil, aniž by se otočil. „Slyšel jsem, že jsi zabil člověka během výcviku. Nečekal jsem, že to uděláš tak brzy,“ začal Ren rozhovor. Ren se díval na Kenova záda.

Ken se otočil a podíval se Renovi do očí. „Ano, Rene. Hádám, že jsem teď schopen zabíjet,“ odpověděl Ken Renovi a ušklíbl se na něj.

Ren se na něj ušklíbl. „Dobrá práce, můj bratře. Jen se ujisti, že nezklameš našeho otce, protože jsi jeho oblíbenec,“ řekl Ren sarkasticky.

Ken zatnul zuby. „Vím, že jsi naštvaný, Rene, ale není to moje chyba, že jsem jeho nástupce. Původně jsem to nechtěl, ale rozhodl jsem se, že udělám našemu otci radost,“ odvětil Ken.

Ren vstal a přistoupil ke Kenovi. Přiblížil se a jejich tváře byly tak blízko u sebe. „Nikdy si nemysli, že jsi lepší než já, protože se to nikdy nestane. Máš jen štěstí,“ zašeptal Ren a pak odešel od Kena. Ren šel rovně a minul ho.

Ken se otočil a zamračil se na Rena. „Ne! Mýlíš se! Dokážu, že náš otec udělal správné rozhodnutí, když si mě vybral jako svého nástupce!“ vykřikl Ken sebevědomě.

Ren se zastavil a ušklíbl se. „Hodně štěstí, můj mladší bratříčku,“ řekl Ren, aniž by se na Kena podíval.

Ken se zamračil na Rena a cítil se ještě odhodlanější stát se nejsilnějším vlkodlakem a nezklamat jejich otce.