Pohled nikoho:

Amanda a její rodina dorazili domů. Amanda se posadila na gauč a byla stále plná energie, protože při sezení poskakovala. Její otec a matka zamkli hlavní dveře a sledovali ji. „Naše dcera je opravdu krásná,“ řekl Amandin otec při pohledu na dceru. Amandina matka si položila hlavu na manželovo rameno a usmála se. „Ano, naše dcera je opravdu krásná.“

Amanda přestala a podívala se na rodiče. „Moc vám děkuji za dnešek, mami a tati!“ Poděkovala jim a držela hračku.

Vstala a oba je objala. Otec ji pohladil po vlasech. „Teď už bys měla spát. Jdi do svého pokoje, můj malý andílku,“ řekl otec a usmíval se na ni. Podívala se nahoru a přikývla. Šla nahoru a pak se zastavila. Z dálky se na ně podívala. „Mám vás oba ráda!“ zakřičela Amanda a zakryla si ústa. Její rodiče se na ni usmáli. „My tebe taky!“ odpověděla matka křikem.

Amanda odešla a vešla do svého pokoje. Skočila do postele a sledovala strop nad sebou. „Tohle je ta nejlepší narozeninová oslava. Děkuji ti, Bože, žes mi dal druhý život,“ řekla si pro sebe a usmála se. Cítí se tak šťastná, protože mohla strávit den se svou rodinou. Potom zvedla ruku a držela míč.

V obývacím pokoji seděli její rodiče na gauči. Amandin otec držel svou ženu kolem ramen. Její matka objímala svého manžela. Třásli se. „Myslím, že dnes dorazí,“ zamumlal Amandin otec. Jeho žena polkla. „Musíme chránit naši dceru. Nevím, co se stane, ale nepodařilo se nám s ním uzavřít dohodu,“ řekla jeho žena smutným hlasem a dívala se manželovi do očí. Měla velké obavy.

Po několika sekundách ten někdo dorazil. Rozbil jejich velké skleněné okno. Vstoupil tam. Vlkodlak. Vlkodlak ve své pravé podobě.

Amandin otec chránil svou ženu tím, že ji objal. Vlkodlak se k nim přiblížil se svýma zářivě rudýma očima. „Takže, kde je mých 10 milionů dolarů?“ zeptal se a stál před nimi. Amandina matka vstala z gauče a poklonila se vlkodlakovi. „Je mi to moc líto. Nepodařilo se nám to. Prosím, odpusťte nám a dejte nám víc času,“ prosila.

„Zlato!“ vykřikl Amandin otec. Cítil se tak špatně, protože viděl svou ženu, jak prosí toho vlkodlaka.

Vlkodlakovi se rozšířily oči. „Co? Co to říkáš? Dohoda byla uzavřena před 8 lety a ty to stále nemáš?“ Vlkodlak zařval a byl tak rozzuřený, protože porušili svůj slib.

Amandin otec vstal. „Je mi to moc líto. Měli jsme v poslední době nějaké mimořádné situace. Naše společnost zkrachovala. Ale já to-“ Amandin otec byl přerušen, protože ho vlkodlak udeřil.

„Ne!“ zařval na něj. Potom přišel silný vítr a zničil většinu jejich nábytku a spotřebičů. „Argh! Neodpustím ti! Dohoda je dohoda! Pomohl jsem ti před 8 lety, protože tvoje žena měla potíže s porodem, a ty mě takhle zklameš?“ řekl vrčícím hlasem. „Zemřeš!“ Vlkodlak zakřičel a rozhodl se je zabít.

Amandin otec popadl svou ženu za ruku. „Pojďme. Budu chránit tebe a Amandu,“ řekl a funěl.

Amandina matka odmítla jít. „Nechci, aby Amanda byla zraněna. Zůstanu tady a přijmu trest,“ řekla se svou lítostivou tváří. Potom se postavila čelem k vlkodlakovi.

Amandin otec držel svou ženu a snažil se ji vytáhnout ven. „Ne! Pojďme! Nenechám tě zemřít!“ vzlykal.

Jeho žena začala plakat a zavřela oči. Byla už připravena na to, že ji vlkodlak zabije.

Mezitím se Amanda najednou probudila. Dala míč do kapsy a vstala z postele. „Co se děje?“ řekla. Slyšela venku nějaké divné zvuky. Pomalu kráčela ke dveřím. Otočila klikou a vyšla ven.

Ale pak uviděla v obývacím pokoji své rodiče a vlkodlaka. Rozšířily se jí oči a seběhla dolů a postavila se tam. „Mami! Tati!“ zavolala je. Nechápala, co se děje, a byla opravdu vyděšená. Podívala se na vlkodlaka a zamračila se na něj. Vlkodlak se na ni podíval a olízl si rty. „Takže to je tvoje dítě, co? Vypadá chutně!“ řekl a ušklíbl se.

Amandina matka popadla vlkodlaka za pravou nohu. „Prosím, nezabíjejte naši dceru!“ prosila a snažila se vlkodlaka zastavit. Vlkodlak se na ni podíval a odstrčil ji. Amandina matka odletěla a narazila zády do zdi. Zhroutila se na podlahu, ale stále byla při vědomí. „Amando! Utíkej!“ vykřikla a dívala se dceři do očí.

Amanda byla stále v šoku. ‚Co to je? Vlkodlak? Právě ublížil mé matce!‘ pomyslela si Amanda. Nemohla se ani pohnout. Nohy se jí třásly. Amandin otec běžel k vlkodlakovi a držel jeho tělo. Její otec se podíval na Amandu. „Utíkej! Amando! Máma a táta tě ochrání!“ zakřičel její otec a prosil Amandu, aby si zachránila život.

Amanda se podívala na vázu. Popadla ji a hodila ji vlkodlakovi na hlavu. Zasáhlo ho to do hlavy. „Ne! Ach!“ Vlkodlak zakřičel bolestí a z hlavy mu začala silně téct krev. Vlkodlak ustoupil. Amandin otec využil šance k útěku. Popadl svou ženu za ruku. Amandina matka pomalu vstala. Amanda je sledovala, ale cítila se tak napjatě. „Prosím, pospěšte si! Mami a tati!“ Amanda se je snažila povzbudit.

Oba její rodiče funěli a snažili se rychle jít, aby mohli opustit vlkodlaka a být v bezpečí. Amandin otec držel svou ženu a pomáhal jí jít. Ale pak...

„Nebudete moci uniknout! Zabiju vás všechny!“ Vlkodlak zakřičel a skočil přes Amandiny rodiče. Oba je rozsekl zezadu svými obrovskými drápy. Amandě se rozšířily oči a její srdce se rozpadlo. „Ne!“ Amanda vzlykala, když viděla, jak její rodiče byli zabiti vlkodlakem.

Amandini rodiče se zhroutili na podlahu. Ale její matka byla stále při vědomí. Pomalu zvedla hlavu a podívala se na svou dceru. „Utíkej, Amando. Schovej se, dokud nevyjde slunce. Vlkodlaci se přes den nebudou potulovat,“ vydechla umírajícím hlasem.

Amanda tak silně plakala. Nemohla uvěřit, že se všechno stalo na její narozeniny. „Mami, prosím, neodcházej!“ kňučela.

Vlkodlak se cítil tak otráveně a položil nohu na Amandinu matku a rozdrtil jí hlavu. Amanda to viděla a cítila se tak rozzlobeně. Potom popadla míč z kapsy a hodila ho vlkodlakovi do úst, protože je měl dokořán.

Vlkodlak zíval a nemohl ho dostat z úst. Měl potíže s dýcháním. Amanda využila šance k útěku a rychle utekla. Opustila jejich dům a běžela po ulici. Rozhlédla se a uviděla velký odpadkový koš. Otevřela ho a naštěstí byl prázdný. Přeskočila ho a vešla dovnitř i s víkem odpadkového koše. Dala si ho nad sebe. Seděla uvnitř odpadkového koše a tiše plakala.