S matkou přijíždíme k památníku Lily Nelsonové. Není to jediný památník, uctíváme památku všech našich bojovníků a členů smečky, kteří obětovali život za smečku. Nicméně, Lilyin je největší. Matka nechala vytvořit kamennou sochu ženy s andělskými křídly, která bdí nad její vlčí smečkou.

Každý týden přinášíme na pamětní místo několik druhů květin a rostlin. Tento týden máme vánoční hvězdy, zimní jasmín, talovín zimní a sněženky. Jako vždy, matka přistoupí k soše, položí ruku na spojené ruce sochy a tiše řekne: "Děkuji ti, Lily, za tvou oběť. Řekla jsem ti, že nikdy nezapomenu, a nikdy nezapomenu."

Za boží milosti se začínáme tiše pohybovat po okolí, odstraňujeme sníh, vytrháváme uschlé nebo umírající rostliny a nahrazujeme je novými, které jsme přinesli.

"Mami, potkala jsi někdy dceru Nelsonových?" zeptám se.

"Caru? Jistě, miláčku, a ty ne?"

Podívám se na ni a zavrtím hlavou: "Myslím, že ne. Vím, že mi ji nikdy nepředstavili. Jaká je?"

Moje matka pokračuje v práci, když odpovídá na moji otázku. "Je to milé děvče, tiché a chytré." Zastaví se a podívá se na sochu: "Vypadá jako její matka, ale má oči po otci. Lily byla silná a krásná žena." Na rtech se jí objeví jemný úsměv, v očích vidí vzdálenou vzpomínku. "Nenechala si od nikoho nic líbit, ani od tvého otce."

Zastavím se a podívám se na ni: "Cože??" To byla pro mě novinka.

Matka se zasměje, když pokračuje v práci. "Pamatuji si jeden den, tvůj otec potřeboval několik bojovníků, aby s ním jeli k jiné smečce, která nám vyhrožovala. Plánoval dát smečce poslední šanci změnit názor na válku tím, že jim připomene sílu našich bojovníků. Lily byla v té době těhotná s Carou, a tak si tvůj otec myslel, že bude nejlepší, když zůstane pozadu." Začne se smát a přitiskne si ruku na břicho, když pokračuje: "Řekla tvému otci, že těhotenství z ní nedělá menšího Strážce, a pokud si myslí, že ji nechá pozadu, když se bude demonstrovat síla, tak se mýlí. Pokusil se jí dát svůj alfa rozkaz, což nefungovalo, a tak vyzvala tvého otce na souboj, a řekla, že pokud vyhraje on, zůstane, ale pokud vyhraje ona, přestane s tím a nechá ji jít."

Máma se zase zadívala do prázdna, ztracená ve vzpomínkách. Přeruším její ticho: "Takže, hádám, že nevyhrál?"

Máma se začne znovu smát: "Nevyhrál? Lily tvého tátu přimáčkla k zemi za necelých 15 minut. Nikdy jsem nic takového neviděla, ani předtím, ani potom. Tvůj otec byl tak silný a jistý sám sebou, že tomu nemohl uvěřit. Clint se jen pyšně opřel a sledoval, jak jeho žena tvého otce sundá, jako by to nic nebylo. Takže jeli k druhé smečce, Lily samozřejmě taky, a ukázali, že máme nejen silného alfu, ale také dva Strážce v plné síle, a alfa druhé smečky ustoupil."

Když se vrátili, tvůj otec ji přidělil ke mně a později ke mně a tobě jako naše Strážce."

"Co se stalo s tou druhou smečkou?" zeptal jsem se.

"Ten alfa byl chamtivý, ale ne chytrý a rozhodně ne tak silný, jak si myslel. Brzy poté vyzval alfu Leandera s vědomím, že smečka nemá žádné Strážce, a myslel si, že je to činí slabými. Alfa Leander vyhrál, druhý alfa byl zabit a smečka a země byly pohlceny smečkou Shadow Falls."

Podívám se na svou matku. Jak jsem o tom příběhu nikdy neslyšel? "Počkej, otec Alfy Liama porazil alfu smečky, která nás chtěla napadnout? Proč s ním táta prostě nebojoval a nepřevzal smečku?"

"Tvůj otec nechtěl válku, protože jsem byla v té době těhotná s tebou. Bál se, že by se mi, tobě nebo nám oběma mohlo něco stát, a to nebylo riziko, které by byl ochoten podstoupit, a ani to nemusel dělat. V té době byla naše smečka největší a nejsilnější v zemi. Ta válka se smečkou Shadow Falls a následné pohlcení válčící smečky umožnilo Shadow Falls stát se největší v zemi, ale my jsme zůstali nejsilnější. Zaplatili za to ale vysokou cenu. Tehdy ztratili Leanderovu družku a Liamovu matku, Lunu Estellu. Bylo mu v té době pouhých 6 let. Leander už nikdy nebyl stejný, co ztratil svou družku. Vydržel tak dlouho, jak mohl, ale když Liamovi bylo 16, konečně se vzdal a nechal se Vzít Bohyní."

"Liam to neměl jednoduché a převzal vedení jako Alfa ve velmi mladém věku. Je to hodně pro mladého muže, ale zvládl sebe i svou smečku velmi dobře. Tvůj otec mu nabídl, že ho bude mentorovat, a on s tím souhlasil a souhlasí dodnes. Proto máme s nimi tak silné spojenectví i dnes."

Nedokázal jsem si představit, že bych byl Alfa své smečky už dva roky. Můj život byl ve srovnání s Alfou Liamem poměrně snadný. Nikdy jsem moc nepřemýšlel o tom, kdy se stal alfou. Pamatuji si, že jsem slyšel o smrti jeho otce a o tom, že převzal vedení jako alfa, ale bylo mi tehdy jen 10 let a moc jsem o tom nepřemýšlel. Teď jsem si nedokázal představit, že bych převzal vedení své smečky a truchlil nad ztrátou svého otce, když jsem už ztratil matku.

Všechno si to promítám v hlavě, když se vracíme do sídla smečky. Když se vrátíme, matka mě požádá, abych se k ní připojil v její kanceláři. To není dobré, protože tam dostávám všechny své "řeči".

Vejdeme do její kanceláře a ona jde k příborníku a nalije nám oběma sklenku vína. "Posaď se, synu."

Napiju se vína a podívám se na svou matku. "Udělal jsem něco, čím jsem tě rozrušil, matko?" zeptám se.

Místo toho, aby se posadila, stojí u okna s výhledem na zadní část sídla smečky a okolní les. "Vím o těch dívkách, Riku," prohlásí, ale stále se na mě nedívá.

Sakra! Myslel jsem, že jsem opatrný, jak to zjistila?

Než se stačím vzpamatovat, otočí se, aby se na mě podívala. "Překvapený? Jsem Luna této smečky. Jaká Luna bych byla, kdybych ani nevěděla, co se děje přímo pod mým nosem?"

Úsměv se jí krátce dotkne rtů, než zase zmizí. "Miláčku, brzy budeš Alfa této smečky. Doufejme, že na své narozeniny najdeš svou družku a konečně se usadíš. Ale jako žena ti mohu říct, že si sobě i své družce zaděláváš na těžkou cestu, pokud budeš mít ve své posteli dveře dokořán pro rotující se ženy z této smečky. Vezmi si to ode mě, role Luny je dost těžká i bez toho, aby ses musela vypořádávat se žárlivými, zlomyslnými ženami ve tvé smečce, které se snaží najít způsoby, jak tě přimět vypadat nebo se cítit nedostatečně. Chápu, že jsi mladý alfa samec, ale pokud budeš v tomhle pokračovat, alespoň zvaž ženy mimo smečku, aby tvá budoucí Luna nemusela denně vídat tvé předchozí milenky, nebo ještě hůř, slyšet o tvém čase s nimi."

Tohle musel být ten nejnepříjemnější rozhovor, jaký jsem kdy vedl. Podívám se na svou matku, ženu, která je laskavá, milující, laskavá a divoce ochranářská a loajální ke své smečce. Je vším, čím by Luna měla být, a přesně to, v co doufám, že bude i moje družka.

Odpovím jediným způsobem, jakým mohu. "Slyším tě, matko, a chápu, co říkáš. Máš pravdu, jako vždycky. Chci, aby moje družka byla tady šťastná, a rozhodně nechci, abychom začínali náš společný život s nějakými nedorozuměními nebo obavami ohledně mého předchozího chování."

Usměje se na mě, když ke mně přijde, aby mě objala. "Miluji tě, můj sladký chlapče. A ano, vždycky budeš můj sladký chlapec." Usměji se a obejmu ji zpátky. "Já tebe taky miluju, mami."

Než mě pustí, má pro mě ještě jednu poznámku na rozloučenou. "A prosím, i když chci vnoučata, chci je, až bude ten správný čas, ne s nějakým pomíjivým flirtem. Používej ochranu."

"Mami," odpovím a nechám ve svém tónu zaznít veškeré své nepříjemné podráždění z tohoto rozhovoru, "nevychovala jsi mě jako hlupáka. A smím ti připomenout, že už jsem skoro dospělý, vím, jak nosit kondom, a dělám to pokaždé."

Máma se mírně odtáhne a podívá se na mě: "Dobře, miláčku. Dobře se vyspi."

"Ty taky, mami." Uteču, než mi stihne říct něco dalšího, co by mi bylo nepříjemné.