Ella

Třesou se mi ruce, když vytáčím Katin číslo. Byla jsem někdy takhle naštvaná? Jestli ano, určitě si na to teď nevzpomínám.

„Haló?“ zvedne to Kate téměř okamžitě, tónem tak přeslazeným, že z něj faleš přímo čiší.

„Kate?“ řeknu stroze. „Jsi právě s Mikem?“

Na druhém konci linky nastane tíživé ticho, než chabě odpoví: „Cože? Samozřejmě že ne.“

„Nech toho, Kate, opravdu si myslíš, že o té tvé levárně nevím?“ dožaduji se. „Nejsem úplný idiot.“

„Ello, poslouchej–“ začne, zjevně se chystá naservírovat mi nějakou výmluvu.

„Ne, mně už je ta vaše malá aférka úplně ukradená – ale potřebuju s ním hned mluvit,“ prohlásím ostře.

Následuje další pauza a pak Katin hlas ztratí ten nevinný tón. „Je ti to ukradené?“ zopakuje a zní opravdu šokovaně. „Ty víš, že už jsem těhotná?“

Na tenhle konkrétní kousek novinky jsem nebyla připravená. Zatnu ruce v pěst a cítím takovou zuřivost, že snad telefon v tom pevném sevření rozdrtím. „A co jako, myslíš, že je to nějaké vítězství?“ odseknu.

„Ví vůbec, že jsi těhotná?“ zeptám se ostře. „Protože chlap, který se tak bojí zodpovědnosti, že mě roky trávil, je pravděpodobně ochotný udělat to komukoliv.“

„No ne, ale miluje mě, on by nikdy –“ snaží se vysvětlovat.

„Mě taky kdysi miloval,“ skočím jí do řeči. „Alespoň to říkal. Je úžasné, jak okouzlující umí být, když uvážíš, jaký je to ve skutečnosti bastard. Jak myslíš, že uživí tebe a tvé dítě? Nemá ani práci.“

„Samozřejmě že má!“ namítne. „Jen ti o tom neřekl, protože nechtěl, abys ho vyždímala. Je burzovní makléř.“

„Ach Kate,“ povzdechnu si. „Chudinko, důvěřivá, hloupá Kate. On je asi takový burzovní makléř, jako já jsem kouzelník.“

„Nemluv se mnou takhle! Má peníze, neustále mě zahrnuje dary!“ trvá na svém.

„Z podvodných kreditek, které si vzal na mé jméno!“ zařvu, až úplně ztratím nervy.

„Cože?“ vypískne.

„Správně. Zrovna jsem to zjistila – úplně mě zruinoval. Volám policii, a kdybych byla tebou, okamžitě bych si zkontrolovala svou úvěrovou bonitu, protože bych se vsadila, že jsi další na řadě,“ vyštěknu.

„Ne,“ opakuje slabě, „mýlíš se, se mnou je to jiné.“

Hlas mi teď těžkne emocemi, ale nemůžu si pomoct. „A upřímně je mi fuk, co se stane s tebou, Kate, ale jestli jsi opravdu těhotná, tak si tvé dítě zaslouží něco lepšího, než vyrůstat v útulku pro bezdomovce, a přesně tam tě Mike dostane.“

Zavěsím, než začnu brečet, a nedám jí šanci odpovědět. Proč jsem mu ty lži o hledání práce tak dlouho baštila? Ničil mě kousek po kousku, zatímco celou dobu předstíral, jak je milý, a já to dovolila.

Už nikdy víc. Rozhodnu se. Už se nikdy nenechám takhle oklamat.

Stále se chci Mikeovi pomstít, ale nejdřív se musím pokusit zachránit to, co z mého života zbylo. Musím jít na policii a zjistit, jestli se tyhle finanční problémy dají vyřešit… Nemůžu mít dítě, když jsem na mizině, a můžu se jen modlit, že mi policie pomůže.

________________________

„Je mi to moc líto, slečno Reinová, ale pokud váš bývalý partner opustil oblast, moc s tím nezmůžeme.“ Policista mi tu novinu sděluje asi tak jemně, jako by rozmázl mravence botou. „Dám vám policejní zprávu, abyste ji poslala společnosti vydávající kreditní karty, ale to je tak největší pomoc, jaké se vám od nás dostane.“

Hněv mě naplňuje až po okraj. Zaručeně by s mým případem nikdy nezacházel s tak malým ohledem nebo respektem, kdybych nebyla zchudlá chůva. Kdybych byla bohatý muž jako Dominic Sinclair, plazil by se mi u nohou a nabízel, že pro vyřešení mých problémů udělá cokoliv. Vyběhnu ze stanice, než ztratím nervy a toho muže slovně napadnu, a okamžitě volám společnostem s kreditními kartami.

Jedna po druhé drtí mé naděje a sdělují mi naprosto jasně, že dokud nebude v mém případě zatčen pachatel, budu za poplatky zodpovědná já.

Když zavěsím poslední hovor, cítím, jak se mi pod nohama drolí zem. Jak to došlo až sem? Doslova nic nemám. Bez doporučení od předchozího zaměstnavatele mě nikdo nezaměstná, což znamená, že nebudu schopná platit nájem ani mít co do pusy. Normálně bych se v takové chvíli obrátila na Coru, ale nemůžu ji tím zatěžovat, když je na jedné lodi se mnou.

Zítra konečně zjistím, jestli jsem těhotná nebo ne, a až doteď byl ten zvláštní pocit, který jsem posledních pár dní prožívala, zdrojem útěchy a naděje. Nevím, jak to vysvětlit: je to, jako bych byla najednou nějak jiná – i když nevidím žádné změny, prostě mám to intenzivní vědomí, že už nejsem ta samá žena, jakou jsem byla před týdnem.

Myslela jsem, že je to znamení, že inseminace zabrala, ale teď se modlím, aby to byla jen moje přebujelá fantazie.

Nejprve se snažím rozptýlit, zapnu televizi a ztuhnu, když ve zprávách uvidím Dominica Sinclaira, jak mluví o všech svých dobročinných iniciativách v komunitě. „Až bude naše práce hotová, dětský domov v Moon Valley bude místem lásky a komunity, motivovaným najít ty nejlepší domovy pro každé dítě v nouzi. Naše iniciativa zajišťuje nejen to, že stálí obyvatelé domova budou mít ty nejlepší možné podmínky, ale i neustálé sledování dětí umístěných do adoptivních rodin, abychom zajistili, že v nových domovech prospívají.“

Tolik k údajnému filantropovi, pomyslím si hořce. Přehlíží životy, které sobecky ničí, a přitom celou dobu předstírá, že je přítelem utlačovaných. Před týdnem by mě takové vysílání dojalo. Vyrůstala jsem v sirotčinci přesně jako ten, který popisuje, a vím, jak hrozné tam mohou být podmínky. Teď však nevidím nic než jeho pokrytectví. Cora byla taky sirotek, nic neprovedla – kde je jeho soucit s ní? Zjevně je jen pro televizní kamery. Je to škoda. Je velmi přesvědčivý… ale to byl Mike taky.

Mike samozřejmě nikdy nebyl tak krásný jako Dominic Sinclair, ani neměl jeho charisma nebo impozantní vystupování. Nevím, jestli jsem někdy potkala někoho jako on. I když mi odmítal pomoci, káral mě a nechal mě vyhodit ze dveří, část mého já byla stále zaujata jeho pohlednými rysy a čirým magnetismem.

Oklepu se a vypnu televizi. Co je to se mnou sakra špatně? Ten chlap je bezcitný miliardář a já tu pořád sedím a sním o něm jako hloupá školačka.

Nakonec jdu spát brzy a snažím se nemyslet na zítřek. Samozřejmě ležím vzhůru dlouho do noci – vím, co to znamená vyrůstat jako sirotek, a nedokážu snést pomyšlení, že přivedu dítě na svět jen proto, abych ho vydala napospas té bezútěšné existenci. Čím víc se můj život rozpadá, tím jasnější mé možnosti jsou.

Pokud jsem těhotná… Půjdu na potrat? I když je to to, co jsem chtěla celý svůj život!