Při pohledu z okna pokoje pacienta viděla Cat centrum Sacramenta v nepříliš velké dálce, rozsvícené do temné noci. Byla k smrti unavená, ale věděla, že by měla problém usnout, i kdyby si mohla lehnout. Noční můry ji nikdy nenechaly spát dlouho.

Cat si povzdechla při pomyšlení na matku. Zemřela před více než osmnácti lety, ale bolest uvnitř byla stále živá. To bylo naposledy, co se cítila naživu. Její život od té smrti nebyl nic než bolest a trápení. Změní se to někdy?

Cat měla pocit, že by mohla zmizet a nikomu by nechyběla, kromě sester, které by se musely starat o její pacienty. Smutek na ni dopadl jako opona a ona věděla, že ho musí setřást. Odmítala být v práci zranitelná nebo projevovat jakékoli emoce. Ostatní by si mysleli, že je slabá. Jedna věc, kterou Cat nechtěla, aby si o ní lidé mysleli, byla, že se o sebe neumí postarat. Kdyby jen věděli. Starala se o sebe už hodně dlouho.

„Cat, příjem chce, abys zavolala dolů a převzala hlášení.“ Z její Vocery se ozval Amandin hlas, který zněl naprosto čile, až Cat obrátila oči v sloup. Nikdy nepochopí, jak může být někdo tak pozitivní ve dvě ráno.

Krátce zapřemýšlela, proč dostává už třetí příjem noci, když některé jiné sestry dostaly jen jeden. Cat si myslela, že jí některé vedoucí směny přidělují práci navíc schválně, protože se ji snaží vyprovokovat. Neuvědomovaly si ale, že je jí to jedno. Jejich malichernost na ni neměla žádný vliv.

Jedna ze sester jednou řekla, že Cat by mohla mít plnou pusu sraček a stejně by ji neotevřela, aby je vyplivla. Ta sestra to řekla jen jednou, protože jí Cat jasně vysvětlila, že se ozve, až bude mít co říct.

Měla zvláštní schopnost rozplakat lidi, aniž by toho moc řekla. Bylo to snadné, když člověk lidi pozoroval a poznal jejich slabiny. Lidé neměli rádi, když někdo odhalil tu část jejich já, o které si mysleli, že ji dokázali skrýt. Většina kolegů se Cat raději stranila, než aby se snažili o nezávaznou konverzaci, což jí tak vyhovovalo.

Pohlédla na sebe do zrcadla v pokoji pacienta, který připravovala. Cat usoudila, že by se dala popsat jako průměrná – pět stop vysoká, s bledou pletí, světle modrýma očima a dlouhými černými vlasy. Byla drobná, ale nemyslela si, že by na jejích rysech bylo něco pozoruhodného.

Zhluboka se nadechla, narovnala si tmavě modrou zdravotnickou halenu a vyšla z pokoje. Cat doufala, že tenhle nový příjem bude snadný. Neměla energii na nic příliš složitého.

Když kráčela tichou chodbou, začala Cat uvažovat o změně kariéry. Potřebovala dělat něco, kde by měla pocit, že něco mění. Chtěla využít svou minulost k pomoci ostatním s bolestí, které až příliš dobře rozuměla. To byl koneckonců důvod, proč se stala zdravotní sestrou. Potřebovala smysl.

Když se blížila k sesterně, Amanda přiskočila k pultu s úsměvem. Měřila 173 centimetrů, měla dlouhé blond vlasy, jasně modré oči a křivky na všech správných místech. Nikdy nenechala Catinu zjevnou špatnou náladu, aby ji srazila na kolena. Zatímco Cat se snažila, aby jí Amandino neustálé, otravné žvanění nelezlo na nervy.

„Jak můžeš mít v tuhle noční dobu tolik energie?“ Amandin úsměv se rozšířil a Cat dala najevo svou otrávenost tím, že se na ni zamračila.

„Ale no tak, uklidni se. Usmívám se, protože Millie říkala, že tvůj nový pacient je fakt kus. Je mladý a přijímají ho jen na 24hodinové pozorování kvůli alergické reakci. Zavolej jí, ať ti může předat hlášení.“ Amanda prakticky poskakovala na špičkách, až se jí blonďatý culík houpal sem a tam. Cat neměla ráda, když se ostatní sestry chovaly tak neprofesionálně. Ten muž byl pacient, ne někdo, s kým by měly flirtovat.

„Jsi si jistá, že ten příjem nechceš udělat ty? Vypadáš dost dychtivě. Proč ho vůbec dostávám já?“ Amanda se na Cat podívala s našpulenými rty.

„Moc ráda bych si ho vzala, ale jsem vedoucí směny, takže nemůžu. Dostáváš ho ty, protože požadují nadstandardní pokoj a ty máš jako jediná volný soukromý pokoj.“

Cat chtěla říct, že nevěděla, že přijímají žádosti o nadstandardní pokoje, ale místo toho se kousla do jazyka. Jakkoliv dokázala být Amanda otravná, nevadilo jí s ní pracovat, protože respektovala Catiny hranice a jako vedoucí byla férová. V duchu si pomyslela, že pro pacienta bude soukromý pokoj stejně asi lepší. Nebylo nutné budit spícího pacienta, zatímco se snažila udělat příjem.

Cat zavolala Millie na příjem, aby převzala hlášení. Pacient se jmenoval Trey Galloway. Měl alergickou reakci na kiwi poté, co snědl ovocný salát, u kterého si neuvědomil, že kiwi obsahuje. Přivezl ho kamarád a po příjezdu dostal adrenalin. Měl potíže s dýcháním, ale to se zlepšilo. Byl přijat na 24hodinové pozorování, protože mu několikrát klesla saturace kyslíku. Bylo mu 28 let, měřil přes dva metry a vážil 110 kilo. Momentálně dostával kapačku s fyziologickým roztokem a byl na dvou litrech kyslíku. Kromě adrenalinu dostal na příjmu také Benadryl a prednison. Millie řekla, že ho přivezou asi za třicet minut.

Cat se vrátila do pokoje, aby dokončila přípravu, ujistila se, že funguje přívod kyslíku a že má k dispozici stojan na infuze. Vzala přístroj na kontrolu vitálních funkcí a pomůcky, které bude potřebovat k dokončení vyšetření. Když měla vše připravené, vyšla na chodbu.

Uviděla Millie, která byla o něco vyšší než Cat, se světle hnědými vlasy a postavou hubenou jako lunt; byla s další sestrou, kterou Cat neznala. Tlačily Treye na vozíku chodbou k jeho pokoji. Amanda šla v těsném závěsu a Cat při pohledu na ně zavrtěla hlavou, protože vypadaly směšně.

Když se přiblížily, zdálo se, že Trey spí. Něco na způsobu, jakým dýchal, a napětí kolem očí Cat vnuklo myšlenku, že to jen předstírá. Přišlo jí to zvláštní, ale nic neřekla.

I ve spánku Cat poznala, že je pohledný. Měl krátké vlnité blonďaté vlasy a lehce opálenou pleť. Millie přisunula vozík k posteli, zajistila kola a poklepala Treyovi na rameno, aby ho vzbudila a mohl se přesunout.

Když Trey pomalu otevřel oči, Cat téměř nahlas zalapala po dechu. Jeho oči měly ten nejkrásnější oříškový odstín, jaký kdy viděla. Zíral jí přímo do očí s takovou intenzitou, až měla pocit, že vidí přímo skrze ni. Chtěla utéct z pokoje, aby unikla jeho pronikavému pohledu.

Cat několikrát polkla, aby se pokusila uklidnit své splašené srdce. Když si Trey stoupl, aby si lehl do postele, tyčil se jako obr a ona si připadala jako dítě. Skoro se zasmála tomu, jak směšně vedle sebe musí vypadat.

Treyův pohled nikdy neopustil Catinu tvář, ale ona se nedokázala přimět znovu se mu podívat do očí. Bylo tam něco, co ji volalo, ale příliš se bála tomu naslouchat. Jak ji Trey dál pozoroval, Cat cítila, jak se jí po celém těle rozlévá horko. Způsob, jakým na ni zíral, působil intimně. Žádný pacient v ní nikdy takovou reakci nevyvolal a ji to děsilo.

Cat připojila Treye na kyslík, sundala jeho infuzní pumpu z vozíku a připevnila ji na stojan. Málem zapomněla, že jsou v místnosti i ostatní sestry, dokud se na ně nepodívala. Vypadaly, že se snaží najít důvod, proč zůstat. Cat je zpražila pohledem a všechny tři neochotně beze slova odešly.

Soustředila se na dveře, protože se stále snažila uklidnit nervy. Odmítala se ztrapnit tím, že bude vypadat jako hlupák, zatímco se snaží dělat svou práci. Cat sama sebe přesvědčila, že prostě musí tenhle příjem rychle vyřídit a vypadnout z pokoje.