„Ahoj Treyi, jmenuji se Caterina, ale můžeš mi říkat Cat. Budu tvou ošetřující sestrou na příštích pár hodin. Musím ti provést vyšetření a pak by ses měl moci vrátit ke spánku, dobře?“

Usmála se na něj a on přikývl, ale nic neřekl. Viděla, jak pohlédl na její jmenovku, a mezi obočím se mu udělala vráska, jako by ho něco mátlo.

Cat cítila, jak ji jeho pohled sleduje po místnosti, zatímco se připravovala, a její smysly jely na plné obrátky. Měla pocit, jako by jí po celém těle běhalo mravenčení. Nechápala, proč ho tak intenzivně vnímá.

Dělala příjmy pohledných mladých mužů pořád a nikdy na ni neměli takový vliv. Celé její tělo reagovalo na jeho pohled. Cat se mu nemohla podívat do očí, protože se bála, že uvidí, jak ji uvádí do rozpaků.

Trey zíral na Cat, neschopen odtrhnout z ní oči. Zblízka byla ještě krásnější. Věděl, že by jí měl hned říct, proč tam doopravdy je. Avšak když ji viděl se stetoskopem kolem krku a věděl, že se ho chystá dotknout, zastavilo ho to.

Proč ji nenechat, ať si na něm chvíli hraje na doktora? Trey podle toho, jak se snažila vyhýbat jeho očím, poznal, že na ni působí. Teď už si byl jistý, že je to jeho družka, a nesmírně ho to těšilo. Jen se jí potřeboval dotknout.

„Nejdřív ti zkontroluji vitální funkce a pak musím vyšetřit tvou kůži. Potom ti položím pár otázek. Cítíš teď dušnost?“ Jí se zdálo, že dýchá dobře.

„Ne, ne tak jako dřív. Měl jsem pocit, že lapám po dechu, ale teď už můžu dýchat normálně.“ Trey mluvil tiše. Hlas měl hluboký a hladký, takže se cítila celá v teple, jako by ji právě zabalil do vyhřáté deky.

„Jsem ráda, že se ti dýchá lépe. Máš někde bolesti?“ Zavrtěl hlavou, že ne.

Cat si sundala stetoskop z krku a požádala ho, aby dýchal normálně, zatímco mu poslouchala srdce. Pak ho nechala několikrát se zhluboka nadechnout, aby si mohla poslechnout plíce. Cat usoudila, že všechno zní normálně; byl mladý, takže to nebylo žádné překvapení.

Nasadila mu manžetu tlakoměru a požádala ho, aby se nehýbal. Zatímco přístroj kontroloval krevní tlak a tep, Cat mu změřila teplotu a počítala dechovou frekvenci. I tam bylo vše v normálu. Výsledky si zapsala na papírek, který nosila v kapse, aby je mohla zadat do počítače, až skončí. Na Treye udělalo dojem, že dělala všechno možné, aby se ho nedotkla rukama. Ostatní sestry neváhaly.

Trey nespustil oči z Catině tváře po celou dobu a ona z toho byla nesvá. Také stále zachycovala slabou vůni jeho kolínské. Nebyla vtíravá, ale spíš lehká, pižmová a příjemná. Cat se přistihla, že se zhluboka nadechuje, kdykoli ji ucítila.

Obvykle si muže nepouštěla k tělu, ale Trey v ní vyvolával pocity, které nedokázala popsat. Věděla, že si musí pospíšit a dokončit jeho příjem, aby mohla vypadnout z jeho pokoje.

„Teď ti musím zkontrolovat kůži, jestli nemáš vyrážku, modřiny, odřeniny, otevřené rány, jizvy nebo jiné abnormality. Máš něco z toho, o čem bys věděl?“

Cat během mluvení přešla k počítači. Otevřela sekci vyšetření, která ukazovala postavu zepředu i zezadu, aby to mohla vyplňovat průběžně. Než se k němu otočila zpátky, vzala si pomůcky na změření čehokoli, co by našla. Spěchala, aby měla všechno hotové, protože se necítila ve své kůži.

„Mám jizvu na pravém rameni, kde mě postřelil podezřelý.“ Trey viděl v Catině tváři zmatek, a tak rychle dodal: „Jsem detektiv u policie v Sacramentu.“

Cat krátce zapřemýšlela, proč se Millie nezmínila, že je detektiv. Policie má v nemocnici obvykle VIP zacházení. Ne že by to pro ni znamenalo rozdíl, protože ona se ke všem pacientům chovala stejně.

„Budu muset tu jizvu změřit a pak se podívám na zbytek kůže, abych se ujistila, že tam není nic jiného, o čem nevíš.“ Cat si natáhla pár rukavic pro případ, že by měl nějaké otevřené rány. „Můžeš si prosím vyhrnout košili? Prostěradlo si nech, ať zůstaneš od pasu dolů zakrytý.“

Trey si vyhrnul nemocniční košili spolu s bílým tričkem. Kůži měl tak hladkou a svalnatou, že se Cat musela brzdit, aby nezírala. Na břiše ani na hrudi neměl žádné známky, pokud se nepočítají ty dokonale vyrýsované břišní svaly, které byly na odiv.

Zhluboka se nadechla a snažila se uklidnit splašené srdce a vyhnat z mysli představy o tom, jaké by to bylo přejíždět po něm rukama. Rychle změřila jizvu na rameni a zapsala si její velikost.

Poté mu zkontrolovala paže, ruce, krk, obličej a hlavu, ale nebylo co dodat. Treyova kůže hřála přes rukavice tak silně, že se ho chtěla dál dotýkat. Věděla, že musí být unavenější než obvykle, protože takové myšlenky nikdy neměla.

Všimla si, že Trey zareagoval pokaždé, když se ho dotkla, a napadlo ji, že její ruce v rukavicích asi studí. Nechala ho stáhnout si košili a stáhla prostěradlo, aby mu mohla vyšetřit nohy. Na žádné noze, chodidle ani prstech nebyly žádné stopy. Cat ho pak nechala otočit se na bok, aby se mu mohla podívat na záda, která byla také čistá.

Trey pracoval na tom, aby dýchal normálně. Když mu Cat přejížděla rukama po celém těle, dalo mu zabrat, aby ji nepopadl a nestáhl k sobě do postele. Atlas mu v hlavě předl, ale Trey mu řekl, ať je zticha. Nechtěl, aby ho Cat slyšela. Potřeboval se dotknout její kůže, ale ona se ho dotýkala jen v rukavicích.

„Teď je čas na otázky. Vím, že je pozdě, ale čím rychleji to zvládneme, tím dříve si budeš moci odpočinout. Jsi stále v pořádku?“

„Je mi fajn. Až skončíme, můžeš mi pomoct na toaletu? Nechci si pocuchat kapačku.“ Znovu se díval Cat do očí a ona musela uhnout pohledem, než dokázala odpovědět.

„Jistě, potřebuješ jít hned? Můžeme to dokončit, až budeš hotový.“

„Ne, můžu počkat.“

Způsob, jakým se na ni Trey díval, v ní vyvolával neklid, jako by jeho slova měla skrytý význam, ale nezabývala se tím. Pohlédl na hodiny na zdi, takže to brala jako nápovědu připomínající pozdní hodinu.

Cat prošla otázky k posouzení stavu rychle. Vzhledem k jeho mládí neměl v podstatě žádnou anamnézu. Kromě léků, které dostával v nemocnici na alergickou reakci, nic jiného neužíval.

Když skončila, vypojila infuzní pumpu ze zásuvky a sundala mu kyslík. Vytáhla pulzní oxymetr, aby zkontrolovala saturaci kyslíku na pokojovém vzduchu a ujistila se, že může být na toaletě bezpečně bez kyslíku. Hladina zůstala na 99 % i po několika minutách bez něj, takže usoudila, že bude v pořádku.

Když Trey chytil Cat za ruku, aby mu pomohla vstát, nahlas zalapala po dechu. Už na sobě neměla rukavice a kontakt kůže na kůži působil, jako by jí celým tělem projel elektrický šok. Nikdo v ní nikdy takovou reakci nevyvolal, zvlášť když na dotek byla připravená.

Rychle jeho ruku pustila, jakmile věděla, že je stabilní, a řekla mu, ať jí dá vědět, kdyby začal cítit dušnost nebo závrať. Připadala si hloupě, když se ho ptala na dušnost nebo závratě, zatímco ona byla ta, kdo měl pocit, že omdlí, když se dotkli nebo když se jí podíval do očí.

Trey se zeptal, jestli by mu mohla podat tašku s oblečením a osobními věcmi, kterou si přinesl. Cat ji vzala a přemýšlela, na co ji potřebuje, zatímco za ním tlačila stojan s infuzí, když šli k toaletě. Řekla mu, ať jí dá vědět, až bude hotový, a ona mu pomůže zpátky do postele. Cat za sebou při odchodu zavřela dveře. Pak šla k počítači a začala vyplňovat poznámky z vyšetření, zatímco čekala, až skončí. Zhluboka se nadechla. Jakmile mu pomůže do postele, může odtamtud vypadnout a doufejme se mu po zbytek směny vyhýbat.