do své ložnice, která čistě náhodou sousedila s ložnicí mé ženy. Matčin rozkaz, ne můj.

„Blakeu Knighte…“

„Jsem Alfa téhle smečky, a dokud se ta žena nenaučí mě respektovat…“

„Blake:

„Co to sakra mělo znamenat?“ zeptal se táta ve chvíli, kdy všichni odešli od jídelního stolu.

Místo odpovědi jsem jen povytáhl obočí, zvedl se a vyšel z místnosti. Mířil jsemSotva přijela,“ odsekla máma a já se na ni usmál.

„Pak se tedy naučí, že nemá překračovat hranice,“ pronesl jsem klidně. „Dovolila si překročit hranice u mě, u mé družky…“

„Tta.

„Ber to jako varování. Smečka může mít jen jednoho Alfu a ty sám ses rozhodl na svou pozici rezignovat,“ řekl jsem a zpražil tátu pohledem, než jsem vešel do svého pokoje a posadil se na postel. U srdce mě boleší, kterým je povolen vstup do tohoto sídla. Víte, že ostatní mají v areálu své vlastní vily. Nicméně, pokud mi vy dva budete neustále zasahovat do rozhodování a do života…“

„Je to výhružka?“ zeptal se távoje družka je mrtvá, Blakeu, vbij si to konečně do…“

Zavrčel jsem a uťal tak mámu uprostřed věty. Táta si všiml, jak citlivé to téma je, a stáhl ji za sebe. „Vy dva jste jediní starlo, když jsem vstřebával všechno, co se během dne událo.

Moje svatba.

Žena – dalo by se říct cizinka – vstupující do mého života.

Cítil jsem bolest navzdory tomu, že má družka byla po smrti; věci, které jsem měl vyřídit dnes večer, se po všech těch hádkách odložily na zítřejší ráno.

Někdo zaklepal na dveře mé ložnice. Povzdechl jsem si, vstal a šel otevřít. Když jsem spatš dech se na vteřinu smísil.

„Přišla jsi v pravý čas.“

„To já přece vždycky, ne?“

*******************

Probudil jsem se a cítil, jak mi Sasha přejíždí prstem po vypracovaném bři prsty do vlasů, když bolest donutila mého vlka, Arese, zakňučet. Od její smrti byl tichý, jen občas mě varoval, abych nedělal hlouposti, které by mě stály život, ale nebyl jsem tak naivní, abych i něco trochu hlubšího?“

Než stihla říct další slovo, objal jsem ji, vtáhl dovnitř a přitiskl ke zdi. Kousla se do spodního rtu, když si všimla chtíče v mých očích, a ná jako bych zrazoval její lásku. Zabili ji před rokem přímo před mýma očima, když byla těhotná a nosila mé dítě. Smečka byla napadena. Ona i má nenarozená dcera té noci potkaly svůj osud.

Zajel jsem si nevěděl, že i on touží po smrti.

Donutil jsem se lehnout si. Věděl jsem, že se potřebuji vyspat, pokud mám zítra udělat něco produktivního. Práce se kvůli všem těm událostem zpozdila ařil Sashu, jak se na mě dívá hladovýma očima, ušklíbl jsem se. „Slyšela jsem, že jsi naštvaný, a říkala jsem si, že by se ti možná, jen možná, hodila pomocná ruka, ústa, neboše. Ležela na mně nahá a oči měla upřené na mou hruď. Oba jsme šli spát pozdě; po svém čtvrtém orgasmu prostě odpadla. Překvapilo mě, že je vzhůru dřív než já, ale na druhou stranu usnula o chvíli dříve než já.

„Dobré ráno,“ řekla s úsměvem.

„Dobré ráno, lásko,“ odpověděl jsem měkce. Pevněji jsem ji sevřel v náručí, dlaněmi jí objal tvář a spojil naše rty. „Díky za včerejší noc.“

„Jsem tu vždycky, když mě budeš potřebovat,“ usmála se. Přejel jsem jí prstem po čelisti. Nebyl jsem tak hloupý, abych jí skočil naeky ani nepomyslel.

„Já vím,“ zněla má prostá odpověď, než jsem se z jejího objetí vymanil a vstal z postele. Když jsem si zakryl spodní polovinu těla dekou, vysloužil jsem si od Sashy z ty sladké řeči, ale nehodlal jsem odmítat někoho, kdo mě byl ochotný potěšit, i když věděla, že ji její vlastní druh odmítl. To byl hlavní důvod, proč jsem si dovolil na ni sáhnout, jinak bych na dotvednuté obočí.

„Uvědomuješ si, že jsi byl včera v noci hluboko ve mně, že?“ zeptala se Sasha.

„Uvědomuji, ale kdybych se před tebou procházel nahý, vrhnním byla moc, druhým pomsta. Chtěla dokázat svému druhovi, že si může najít někoho lepšího, než byl on, ale popravdě, ani já jsem nebyl tak hloupý, abych se do takových sporů nechal zatáhnout.ul bych se na tebe tady a teď, a soudě podle toho, jak jsi včera odpadla…“ Pobaveně jsem nad ní povytáhl obočí a zamířil do koupelny, abych se osvěžil. O chvíli později jsem slyšel kl Ta žena si odmítnutí zavinila sama, ale nepochopila by to, ani kdyby se jí to někdo snažil vysvětlit, a mně osobně na tom nezáleželo. Odvedla svou práci při uspokojování a na oplátku byla usapnutí zámku, jak Sasha odešla z ložnice.

Byla to mezi námi tichá dohoda, alespoň z mé strany – nechtěl jsem žádné citové pouto. I když jsem znal její důvody, proč chce být v mé blízkosti: prvpokojena i ona.

Rychle jsem se osprchoval a připravil do práce. Můj zrak padl na Natáliin pokoj, který byl stále zavřený. Slyšel jsem tlukot jejího srdce uvnitř místnosti a cítil její vůni. Tyto dvě skutečnosti naznačovaly, že buď spí, nebo jen nechce vyjít ven. Na obou možnostech mi záleželo asi tak stejně jako na ní samotné.

Sešel jsem po schodech dolů a v obývacím pokoji našel sedět mámu s tátou; ani jeden z nich nebyl v jídelně na snídani. „Nečekejte na mě, jedu do práce.“

„Musíme si promluvit, Blakeu,“ řekla máma a donutila mě zastavit se na místě.

„Co jsem provedl tentokrát?“ zeptal jsem se sarkasticky.

„Neudělal jsi nic neobvyklého, ale s otcem věříme, že by pro nás bylo nejlepší přestěhovat se do jedné z vil. Jako našeho Alfu je zvykem tě požádat o zeptal se táta a zmateně se zamračil.

„V tu vteřinu, kdy jste se vy všichni, bez výjimky, rozhodli, že je pro mě vhodné ignorovat lásku k mé družce, ať už živé či mrtvé. Když jste mě donutili oženit se s ženou, kterou jsem neznal, s lidskou ženou – nebo v jejím případě s manipulátorkou živlů. Vtipné je, že vy oba se považujete za ty správné a mě vidíte jako tu zatracenou z svolení…“

„Svolení uděleno. Vyberte si, kterou chcete, a postarám se, aby byla co nejdříve připravena,“ řekl jsem a nenechal mámu dokončit větu.

„Kdy ses stal tak bezcitným, Blakeu?“růdu,“ řekl jsem a oba je probodl pohledem. „Už nejsem dítě a mám práci, takže si prosím najděte někoho jiného, na koho budete plýtvat energií.“

„Překračuješ své meze.“

„Neřekl jsem nic než pravdu. Pokud se to považuje za překročení mezí, pak se omlouvám.“ S těmi slovy jsem se otočil ke dveřím a vyšel z domu dřív, než kdokoli z nich stihl odpovědět.

Můj řidič, který na mě čekal u vchodu, přikývl, otevřel mi dveře auta a počkal, až nastoupím, než je zavřel. Jakmile se připoutal, jeho oči se v zpětném zrcátku střetly s mými.

„Do práce. A pak budu potřebovat, abys zařídil pár věcí pro mámu a tátu.“