Doma Rebecca zírala na telefon a srdce se jí svíralo, když se hovor přerušil.

Debra se zamračila, nespokojená. „On ti to típnul?“

Rebecca šla rovnou zpátky do kontaktů a znovu vytáčela Theodorovo číslo.

V zasedací místnosti se Theodore ušklíbl, když viděl, jak na displeji bliká Rebecčino jméno, a okamžitě to znovu položil.

Tentokrát hovor skončil téměř okamžitě. Rebecca nebyla hloupá. Věděla, že to dělá naschvál.

Po chvíli přemýšlení vyťukala zprávu a odeslala ji.

[Theodore, pojďme ten rozvod mít za sebou. Nikdy jsme nešli k soudu poté, co jsme minule podepsali ty papíry. Pokud budeš mít v příštích dnech čas, udělejme to oficiální a dotáhněme ten rozvod.]

[Neboj se, už tě nebudu obtěžovat.]

Po odeslání zpráv Rebecca odložila telefon.

Debra se podívala na dceru a cítila, jak jí puká srdce.

Zpátky v kanceláři Theodore předpokládal, že se Rebecca tentokrát konečně uklidnila. Chystal se pokračovat v poradě, když mu telefon zabzučel několika zprávami.

Otrávený Theodore zvedl telefon, zvědavý, co mu Rebecca poslala tentokrát nebo jaké problémy zase vyvolává.

Ale když uviděl její zprávu, v hlavě se mu na okamžik rozhostilo prázdno.

Byl to však jen prchavý okamžik. Theodore se rychle vzpamatoval a odfrkl si.

Vyšel z místnosti s telefonem a vytočil Rebecčino číslo.

Doma Rebecce náhle zazvonil telefon. Když na displeji uviděla Theodorovo jméno, zhluboka se nadechla a zvedla to.

„Rebecco, o co se snažíš teď?“ Theodorův hlas odkapával ledovým sarkasmem a ozýval se telefonem dřív, než stihla vůbec otevřít pusu.

Rebecca pohlédla na děti spící vedle ní. Byly tak hodné, ale byla škoda, že se jejich rodiče rozvádějí.

„O nic se nesnažím, Theodore. Podepsali jsme žádost o rozvod před více než půl rokem. Myslím, že bychom měli ten rozvod brzy dokončit. Nemá smysl to protahovat,“ řekla Rebecca unaveným hlasem.

„Co tím myslíš?“ dožadoval se Theodore.

Hořce se usmála a řekla: „Říkám, že se musíš vrátit sem. Můžeme stanovit datum soudu a za měsíc budeme rozvedení.“

Do té doby se zotaví a bude se moci s dětmi spojit se svou rodinou v Hivalisu.

Nechtěla zůstávat v Maelorii. Rvalo jí to srdce.

Telefon zavěsil bez odpovědi od Theodora, ale po tolika letech společného života věděla, že se kvůli rozvodu vrátí.

Toho večera se Theodore skutečně vrátil. Byl oblečený v obleku šitém na míru, košili měl pečlivě dopnutou až ke krku, když vstoupil dovnitř. Z celého jeho vystupování vyzařoval chlad a pocit autority.

Debra zrovna sešla dolů pro vodu pro dceru, když uviděla Theodora přicházet zvenčí.

Theodore uviděl Debru také. Zarazil se a zíral na ni.

Ani jeden z nich nepromluvil. Nakonec šel Theodore nahoru a cestou do pokoje se kolem Debry protáhl.

Uvnitř se Rebecca opírala o čelo postele a chovala jedno ze svých dětí.

Když Rebecca uslyšela někoho u dveří, myslela si, že je to její matka. Instinktivně vzhlédla, ale úsměv jí zamrzl ve chvíli, kdy uviděla Theodora. I paže se jí kolem dítěte sevřely pevněji.

„Zítra jdeme k soudu,“ řekl Theodore stroze.

Rebecce projela hrudí bolest, ale zůstala klidná. „Dobře,“ řekla prostě.

Theodore se nad její odpovědí zamračil. Oči se jí zavrtávaly do očí a snažil se jí číst myšlenky. Myslel si, že Rebecca bude brečet a odmítat se rozvést jako dřív.

Theodore ji chvíli pozoroval, než pohlédl na dítě v jejím náručí a na druhého novorozence na posteli. Děti byly tak maličké, právě narozené...

Theodore udělal krok vpřed, jako by se chtěl podívat blíž, ale pak se prudce otočil a odešel.

Tu noc se do hlavní ložnice nevrátil. Místo toho zamířil rovnou do své pracovny, kde se ponořil do práce, dokud neusnul na gauči.

Následujícího rána Theodore nikam nespěchal. Místo toho čekal do devíti a pak se objevil u Rebecčiných dveří a připomněl jí, aby naplánovala jejich rozvodovou schůzku u soudu.

Debra zuřila, připravená mu to vytmavit, ale držela jazyk za zuby. Jejich rozvod bude brzy hotový. Nemohla si dovolit jednat unáhleně.

Nebyla ta správná chvíle odhalit jejich rodinný původ. Rodina Carterových byla mocná a vlivná. Kdyby ten chlap zjistil, jaké má Becky vazby na ně, mohl by ji odmítnout nechat jít a držet se jí jako klíště.

To by znamenalo, že by Becky s tím pitomcem zkejsla do konce života!

Debra mohla počkat ještě pár dní. Jakmile bude mít její dcera ten rozvodový rozsudek v ruce, může se s tím pitomcem vypořádat!

Debra zamyšleně pozorovala dceru. Když Rebecca začala vstávat z postele, Debra pro ni rychle popadla sadu teplého oblečení.

O novopečenou matku musí být dobře postaráno a neměla by nastydnout.

Nebylo moc co balit. Pár rychlých příprav, tlustý kabát pro Rebeccu a byly připraveny vyrazit s Theodorem.

Debra se však o dceru bála a trvala na tom, že pojede taky.

Theodore se na Debru zmateně podíval. „A vy jste...?“

Když to Rebecca uslyšela, podívala se také na svou matku.

Debra rychle řekla: „Ach, já jsem... kamarádka Rebeccy. Právě porodila a já jsem tady, abych se ujistila, že je v pořádku.“

Theodore byl naprosto zmatený.

Ačkoliv si Debra udržovala svůj vzhled velmi dobře, bylo jasné, že není mladá. Bylo záhadou, jak se Rebecca, které bylo sotva přes dvacet, mohla spřátelit s někým, kdo byl dost starý na to, aby byl její matkou.

Instinktivně se zmateně podíval na Rebeccu.

„Prostě jsme na sebe tak nějak narazily,“ vysvětlovala Rebecca, „a padly si do noty.“

Theodore přikývl a na nic dalšího se neptal.

Společně vyšli ven, nastoupili do Rolls-Royce zaparkovaného u vchodu a odjeli.

Auto bylo útulné, chránilo Rebeccu před chladným větrem, takže bylo vše v pořádku.

Za pár minut dorazili k soudu.

Debra byla vzrušená. Její dcera bude brzy volná a nebude už svázaná s tím pitomcem!

Rychle vstala a jemně pomohla Rebecce vystoupit z auta.

Theodore těkal pohledem mezi Rebeccou a Debrou. Rebecčina tvář byla klidná, ale její kamarádka prakticky vibrovala vzrušením. Byla... šťastná z toho rozvodu?

Rebecca byla zachumlaná v tlustém kabátě a čepici, vypadala jako kukla. I tak Debra vytáhla tlustou deku proti větru a ještě jednou Rebeccu zvenčí pevně zabalila.

Pokud se Rebecca chtěla brzy zotavit, pravidlem číslo jedna bylo vyhýbat se chladu a udržovat se v teple.

„Pojďme dovnitř, nechci, abys zmrzla,“ připomněla Debra Rebecce, když se chystaly vystoupit z auta.

Rebecca se podívala na matku a přikývla, cítila teplo. „Dobře.“

Vystoupily z auta a rychle kráčely k budově soudu.

Theodore se cítil ještě nepříjemněji, ale po krátké chvíli ticha vystoupil z auta a následoval je do soudní budovy.