Pohled Sheily

Mé oči byly plné strachu, když ta slova opouštěla Killianovy rty, jako by neznamenala absolutně nic. Odmítal mě. Cítila jsem umírání v hrudi. I když se mi v očích nahromadily pálivé slzy, snažila jsem se přesvědčit sama sebe, že je to tak nejlepší.

Najednou se Killian odmlčel, skoro jako by mu ta slova uvázla v hrdle. Přes zamlžený zrak jsem viděla v jeho očích šok a zmatek.

„Proč jsi přestal?“ Mé rty se pohybovaly rychleji, než by se mi líbilo, zatímco jsem naslouchala rychlému tlukotu svého srdce. Jeho sevření na mně tvrdě zesílilo. „Dokonči to, odmítni mě a mějme to za sebou,“ zakřičela jsem a z očí se mi kutálely slzy.

„Ne. Tohle není možné.“ Zašeptal si pod vousy pro sebe, ale slyšela jsem ho docela dobře. Mé oči byly podobně zmatené.

Killianovy oči ještě víc ztvrdly a jeho ruka mě přitlačila hlouběji ke zdi. „Co to sakra děláš?“ zeptal se a díval se mi intenzivně do očí, jako by v nich něco ukazovaly. Něco, co ho mátlo.

Cokoliv ho trápilo, byla ta nejmenší z mých starostí. Cítila jsem, jak mi z plic pomalu mizí vzduch. Mé ruce tiskly jeho, ignorujíc mravenčení a tu přemáhající touhu naklonit se k jeho nahé hrudi. Mé nehty se mu zaryly hluboko do kůže. „Pusť mě!“

Pustil mě a hodil mě na postel, jako bych nic nevážila. Jeho oči byly upřené na mě, nehybné, skoro jako by přemítal a byl v rozporu. Ale pak ty emoce vystřídal chladný pohled vyslaný mým směrem.

„Za dva dny, o úplňku, pro tebe bude Rada pořádat obřad luny,“ řekl náhle. „Neudělej žádnou hloupou chybu,“ varoval a otočil se ke mně zády. Kousla jsem se do rtu při pohledu na jeho vyrýsované svaly. Nevěděla jsem, proč mi každá zatracená věc na tomhle chlapovi připadá přitažlivá, i když mě nenáviděl.

Přinutila jsem oči odtrhnout se od jeho zvlněné hrudi k jeho tváři. Mé zlomené vzlyky se změnily v sérii nevyzpytatelného smíchu. Killian mě zafixoval smrtícím pohledem. Způsobilo to, že se mi zatřásly vnitřnosti, ale zároveň to ve mně vyvolalo cizí vlnu drzosti. Krátce jsem vydržela jeho pohled, ta intenzita mě spalovala a nutila mě uhnout očima.

„Obřad pro mě? Aby všichni viděli, že máš družku, ale stále si necháváš svou milenku?“ Tvrdohlavě jsem zavrtěla hlavou. „Už jsem byla ztrapněna před smečkou. Nechci být ztrapněna před Radou. Můžeš si místo mě vzít svou milenku, mně to nevadí.“

„Nenech se mýlit, kdyby bylo po mém, Thea by byla ta, která by byla korunována jako má luna.“ Jeho slova mě bolela, ale zatlačila jsem ty hloupé slzy, které se tvrdošíjně draly ven.

„Splním ti tvé přání; nezúčastním se, takže ji můžeš mít jako svou lunu.“ Snažila jsem se, aby v mém hlase nebyly znát emoce.

Killian na mě bezvýrazně zíral. „Zúčastníš se,“ zavrčel.

„Ráda bych viděla, jak mě donutíš.“ Nevím, proč jsem to řekla. Ani nevím, odkud se ta odvaha vzala. Poslední, o co jsem se snažila, bylo rozzuřit ho. Nebo možná to bylo přesně to, co jsem chtěla.

Byla jsem stále naštvaná a zraněná, že můj druh má milenku a oškliví si mě. Nechtěl mě, a přesto mě nemohl odmítnout. K čertu, byla jsem frustrovaná a chtěla jsem, aby byl stejně frustrovaný jako já. Zamračila jsem se na něj přes celou komnatu a vyzývala ho, aby mě na ten obřad donutil. V tuhle chvíli mi bylo všechno jedno. Neměla jsem absolutně co ztratit.

Killianovy oči se na mě zúžily. Udělal ke mně prudké kroky. Část mého já chtěla utéct a ta druhá, která měla víc navrch, chtěla zůstat a bojovat.

Killian mě popadl za vlasy a stáhl mě z postele, takže se naše těla setkala v půli cesty. „Netestuj mou trpělivost, Sheilo.“ Byli jsme od sebe jen pár centimetrů. Vdechla jsem jeho vůni a z mých rtů bez varování uniklo malé zakňučení. Killianovy oči o odstín potemněly a jeho ruka si mě přitáhla blíž k sobě, sotva jsem dokázala udržet pevný pohled, na kůži se mi zažehly elektrizující jiskry a mé tělo se příliš rozpálilo.

Killian uvolnil své sevření. „Jestli ti je život drahý, nehraj se mnou tyhle hry.“ A s tím vyrazil z mé komnaty.

***

Už jsou to dva dny, co jsem naposledy viděla Killiana během naší neshody v mé komnatě, a nevyšla jsem ze své komnaty, nebo spíš stále, nebylo mi to dovoleno. Jídlo mi nosily Brielle a Ria. Překvapivě jsme s Riou navázaly blízké přátelství. Je to opravdu kráska a zjistila jsem, že je jí teprve dvacet a stále nenašla svého druha, zatímco Brielle je družkou Allena, Killianova bety.

Seděla jsem na posteli a objímala si kolena. Oči jsem měla upřené na hedvábné červené šaty, které visely na věšáku. Dnes večer byl ten údajný obřad, který se konal na mou počest. Stále jsem zvažovala, zda se zúčastnit, nebo ne, i když mě Brielle prosila, abych alfu už nerozčilovala.

Povzdechla jsem si. Už se stmívalo. Už jsem slyšela hlasitý hluk hovoru zvenčí hradu. Vsadím se, že se začali objevovat nějací hosté.

Zavřela jsem oči a znovu si odfrkla, když se dveře otevřely. Ve vzduchu došlo ke spouštěcímu posunu. Okamžitě jsem si byla vědoma jeho přítomnosti, Killiana. Nějakým způsobem, kdykoli byl v mé blízkosti, se zdálo, že se vzduch poddává jeho příjemné vůni. Otevřela jsem oči a vyčerpala každou špetku kontroly, kterou jsem měla, abych na něj nezírala. Musela jsem přiznat, že byl krásný, v té bílé vyšívané košili a černých tunikových kalhotách ještě víc. Killian měl pevnou, silnou postavu, která ukazovala jeho rýsující se svaly pod košilí, kterou měl dnes na sobě, a z jeho tyčící se výšky jsem se trochu zachvěla.

„Sheilo!“ zavrčel Killian ode dveří. „Co si myslíš, že děláš, že ještě nejsi oblečená?“ Jeho hlas byl chraplavější než kdy jindy a zanechával mi chladnou stopu na páteři.

Odtrhla jsem od něj zrak a neřekla ani slovo.

„Hosté se začali shromažďovat v sále; dost bylo té tvé hlouposti!“

„Řekla jsem ti to, ne? Já tam nejdu!“ Podařilo se mi to vyslovit, zírajíc na něj ve vzdoru, ačkoli mi srdce bušilo.

Killian ke mně udělal pomalé a opatrné kroky. Naklonil se blíž ke mně a najednou se temně usmál. Na vteřinu mě to zaskočilo a jeho magnetické oči se setkaly s mými, zatímco jeho teplá dlaň mi dopadla na tvář. Zalapala jsem po dechu nad jiskrami, které neztrácely ani vteřinu, aby se zažehly, a padala jsem do jeho očí, jak je něžně laskal.

„Jsem si vědom toho, co ke mně cítíš. Vím, že tvé srdce šílí.“ Jeho ruka sjela na můj krk. Bojovala jsem se sténáním, toužíc po troše svobody.

Jeho pohled způsobil, že mé srdce ztratilo rytmus a můj dech začal vycházet nepravidelně. Můj tep vyletěl vzhůru, když jsem neopatrně pootevřela rty jako znamení uvítání.

Okamžitě mu při mém činu potemněly oči a sundal ruku z mého těla, jako by ho pálilo. Pevně mě chytil za zápěstí. „Obleč se, Sheilo, a okamžitě přijď dolů, nebo přísahám při bohyni, že toho budeš litovat. Rozumíš?“ přidusil mě silněji.

Celá má bytost se chvěla, chtěla jsem mu říct, že mě jeho výhružka neděsí, ale mé srdce mě už zradilo. Prudce jsem přikývla.

Pak, s jedním posledním hrozivým pohledem, odešel a práskl za sebou dveřmi.

Jakmile Killian opustil mou komnatu, vztekle jsem vstala z postele a popadla šaty na věšáku. Vklouzla jsem do nich a Brielle se objevila právě včas, aby mě zachránila před vytvořením katastrofálního nepořádku. Pomohla mi s vlasy, stáhla je do pevného drdolu a vpředu nechala trochu mých přirozených kadeří.

Brzy jsem byla celá oblečená. Podívala jsem se do zrcadla, neschopná poznat svou náhlou proměnu. Vypadala jsem krásně. Poděkovala jsem Brielle. Právě tehdy se ozvalo zaklepání na dveře a Ria vešla dovnitř a informovala nás, že se všichni už shromáždili a čekají na mě.

Nasála jsem trochu vzduchu a opustila svou komnatu s Brielle do velkého sálu na hradě.

Zvedla jsem hlavu a vzpomněla si na to, co jsem se naučila jako dítě. Bylo důležité, abych se nesla s grácií a neudělala nic, čím bych ztrapnila sebe a samozřejmě Killiana, i když to byl naprostý idiot.

Oči všech byly na mně, jak jsem se pohybovala dál. Místo bylo plné spousty lidí, z nichž mnozí byli určitě z Rady, zatímco ostatní byli pravděpodobně alfové. Rozhlédla jsem se kolem; po Killianovi nebo mém otci nebylo ani stopy. Na tváři se mi usadilo mračení, snažila jsem se udržet vztek na uzdě, zatímco jsem se mísila s hromadou lidí, které jsem sotva znala.

Na druhou stranu, Brielle byla skutečné zlatíčko. Nikdy se nehnula z mého boku. Když jsem se jí zeptala na Killiana, prostě zavrtěla hlavou. Nevěděla, kde je. Projela mnou bodavá bolest. Nebylo jediné pochybnosti, že je se svou milenkou. Tvrdě jsem bojovala proti slzám, které se chtěly vynořit. Opravdu jsem se snažila, ale prostě jsem nemohla vyhrát nad svými emocemi.

Otočila jsem se od Brielle a spěchala ke dveřím, než mě kdokoli uvidí v mém rozrušeném stavu. Nečekaně jsem narazila do tvrdé postavy. Ta síla způsobila, že jsem ztratila rovnováhu, a než jsem mohla spadnout, pevné ruce mě chytily za pas a stabilizovaly mě. Padla jsem do jeho očí. Byl to jemný oříškový pár.

V těch pohledech byla zřetelná známost, skoro jako bych je znala, a zároveň ne. Způsobilo to bolest v mé lebce. Než mohl cizinec promluvit, vzduch umlčelo hlasité zavrčení. Ztuhla jsem.

Killian.