***Auriin pohled***

Maddie mě vzbudila kolem desáté dopoledne bušením na dveře. Rodiče už odešli a po zbytek dne se nevrátí. Setkáme se s nimi až na plese, protože byli hostitelé. Ty nás tam bude muset vzít svým autem později večer. Maddie poskakovala po domě, zatímco jsem nám chystala brunch, a pak mě i s jídlem odvelela nahoru do svého pokoje.

„Auri, chceš, abych ti udělala make-up? Nedám toho moc, ale aspoň trochu stínů?“

Uchechtla jsem se. „K čemu, Maddie? Abych zvýraznila tu šedou v mých očích?“

Odfrkla si. „Myslela jsem, že bych to mohla sladit s Kaiinýma očima. Jdeš na ples naslepo?“

Přikývla jsem a podívala se z okna, Kai mi propůjčila svůj zrak. Nejdřív na mě zaútočila Maddiina volba růžovo-bílé pruhované tapety a směšné množství polštářů s červenými srdíčky, ale pak jsem zrak ustálila na lese venku. Svěží zeleň uklidňovala mé oči. Obvykle jsem chodila naslepo skoro všude, pokud jsem neznala okolí. Tohle bylo jiné. Nechtěla jsem se schovávat za její oči. Jestli mě můj druh odmítne, uvidí mě celou.

„No, myslím, že i tak můžu něco vymyslet. Protože někdy, když se ti člověk dívá do očí dost dlouho, má pocit, že v nich vidí celou galaxii.“

„Maddie, ten romantik v tobě je obdivuhodný. Ale soustřeď se na sebe. Co ty šaty? Nechal tě otec koupit ‚ty pravé‘?“

Odfoukla si a dala ruce v bok. „Ne! Táta byl takový tvrďák, když je viděl. ‚Žádná dcera moje nebude chodit jako děvka‘. A máma s ním nemohla bojovat. Takže jsem se musela spokojit s těmito.“

Zasmála jsem se jejímu napodobování otce. Vybrala si velmi přiléhavé červené šaty, které na ní vypadaly naprosto úchvatně. Ale taky v nich vypadala na jednadvacet a přitáhla by všechny kluky z okolí. Maddie nebyla nijak zvlášť kypře tvarovaná, ale rozhodně byla vyvinutější než průměrná patnáctiletá holka. Sakra, dokonce i než průměrná sedmnáctiletá.

Šaty, se kterými se nakonec spokojila a které zrovna vytahovala, byly půlnočně modré. Obepínaly ji, ale rozšiřovaly se do typické plesové sukně. Cenovka na šatech byla astronomická a věděla jsem, že na ty šaty padly mé poslední tři měsíce práce. Ale měla jsem lepší pocit, že nešly na další designovou kabelku pro Melissu. Bylo to Maddiino první Shromáždění a měla by mít něco speciálního.

„Víš, možná přijede Alfa ze smečky Dožínkového měsíce. Třeba budu jeho Luna. Čekal na mě celou tu dobu.“ Zatočila se a držela šaty u sebe.

„Chudák chlap. Smála bych se, kdyby zkeysnul se Suzie nebo tak někým.“ Uchechtla jsem se. „Kolik mu je, tak 30? A jeho družce je nakonec 13! Představ si to!“

Maddie se taky začala smát. „Ach, jak krutá dokáže Měsíční bohyně být.“ Svezla se ke svému toaletnímu stolku a začala s péčí o pleť, kterou jsem jí nezáviděla. „A co tvoje šaty? Vím, že ti táta na žádné nedal peníze.“

„Přinesl domů nějakou látku a řekl, ať si je ušiju sama.“

Otočila se, polovinu obličeje pokrytou zelenou pastou. „COŽE?! Neříkej mi, že to byl ten hnusný pastelově modrý pytel!“

Přikývla jsem. „To množství látky, co přinesl, by nezakrylo ani půlku mého těla. Ale není to tak, že bych mohla něco říct.“

„Takže co budeš dělat?“

Ušklíbla jsem se. „Pamatuješ na starou prošívanou přikrývku Melissy a otce? Během Melissiny metalické fáze?“

„Tu třpytivě stříbrnou? Bože, z té věci mě bolely oči. Královsky velká stříbrná deka. Jako bychom neměli slabost na stříbro.“

„Přesně ta. Ležela mi ve skříni asi čtyři roky. Takže jsem ji použila, abych něco ušila.“

Věnovala mi pohled typu ‚nevěřím, že bys z té barvy mohla udělat něco hezkého‘, ale nic neřekla. Otočila se zpátky k zrcadlu. „No, aspoň by ses měla snažit vypadat sexy. Mohla bys najít svého druha.“ Podívala se na mě do zrcadla a zahýbala obočím. „Možná je Alfa Logan TVŮJ druh.“

Vydala jsem dávivý zvuk a ona se zasmála. Strávily jsme většinu dne v jejím pokoji. Udělala jsem pozdní oběd, protože jsem věděla, že Maddie bude trvat na tom, že nebude večeřet, jednak proto, že tam bude jídlo, ale taky proto, aby neměla v šatech nafouklé břicho, až tam vejde.

Maddie zrovna dokončovala líčení, když jsem slyšela, jak se otevřely a zavřely vchodové dveře. Vyklonila jsem hlavu a slyšela Tye, jak jde nahoru po schodech.

„Trochu to hrotíš, Ty. Musíme odjet tak za hodinu.“

Odfrkl si. „Říká ta, co ještě ani není v šatech.“

Vyplázla jsem na něj jazyk. „Do Maddiiných šatů ji musí dostat tak 10 lidí. Možná budu potřebovat tvou pomoc. Já se počítám jen za pět lidí.“

Mávl nade mnou rukou a šel do svého pokoje a slyšela jsem, jak se spustila sprcha.

„Tak jo, Maddie, zkusíme tě do té věci dostat.“

Trvalo to dalších 15 minut, ale zrovna když Ty vyšel ven, oblečený v černých kalhotách, černé košili, bílé kravatě a bílém saku, podařilo se mi Maddie obléknout a zašněrovat. Prsa měla hned pod bradou, ale tvrdila, že přesně tak to chtěla. Je to jedna noc a kdo potřebuje dýchat, to byla její slova.

„Auri, teď by byl čas obléct si tvoje šaty.“

Vlasy už jsem měla hotové díky Maddie. Vůbec jsem nevypadala jako rodina s tmavě kaštanovými vlasy. Mé vlasy měly platinovou barvu, v pravém světle se blížící bílé. Přesně ladily s barvou mé vlčice. Byly taky skoro stejně husté a nepoddajné. Maddie mi je spletla na pravou stranu a vpletla do nich malé perličky. Měly mi splývat přes pravé rameno. Seskočila jsem do své šatny a vytáhla šaty. Měla jsem je zakryté v obalu, aby se neumažaly nebo je nesežrali moli. Běžela jsem do koupelny, shodila ze sebe plandavé tričko a tepláky, ve kterých jsem byla celý den.

Ty šaty byly pravděpodobně mým dosud nejlepším dílem. Vypadaly jako pro řeckou bohyni. Měly hluboký výstřih do V, který klesal nízko i na zádech. Látka mě obepínala a třpytila se a sukni šatů jsem udělala mírně plisovanou, aby umožňovala pohyb. Měly taky dost vysoké rozparky po stranách stehen. Jistě, odhalovalo to všechny mé jizvy, ale sakra, cítila jsem se v nich dobře. Rozhodně to nebylo schválené otcem a to mi dělalo velkou radost. Bylo to naposledy, co po mně chtěl, abych si šaty ušila sama.

Vyšla jsem z koupelny a upravovala si vlasy přes rameno, když jsem slyšela, jak někdo prská vodu po celé kuchyni.

„SAKRA.“ Maddie si dala ruce v bok a zavrtěla jimi. „Kdo by to byl řekl, že pod těmi plandavými kalhotami a tričky schováváš takové tělo.“

Ty, který stále kašlal, jak vdechl vodu, si vyčistil plíce natolik, aby řekl: „V žádném případě si tohle nevezmeš na sebe.“

Maddie se na něj otočila. „Proč sakra ne? Auri vypadá jako KOST.“

„Máme najít druhy, ne abych odháněl chlapy klackem, protože moje dvě sestry vypadají, jako by právě vystoupily z jejich mokrých snů.“

Ohrnula jsem nos. „Zaprvé, já nejsem NIČÍ mokrý sen. A zadruhé, všichni víme, jak to pro mě dneska dopadne. Takže se můžeš soustředit jen na to, aby bylo postaráno o Maddie.“

Zavrtěl hlavou, ale Maddie vypískla. „Přijdeme pozdě a máma nás ZABIJE. Jdeme, hned!“

Zavěsila se do mě a vytáhla mě z domu, následovaná Tyem, který zamkl. Jeho auto byl pěkný sedan, který si zaplatil sám prací u mechaniků, když nebyl ve škole. Pomohla jsem Maddie nasoukat celé její šaty na zadní sedadlo a sedla si dopředu.

„Kdy jsi naposledy seděla na předním sedadle auta?“

Uchechtla jsem se. „Nikdy?“

Rozjel se a cítila jsem, jak zírá; už jsem požádala Kai, aby se pro dnešní večer stáhla.

„Víš, že cítím, jak zíráš, že jo?“

Ty si odkašlal. „Promiň. Dneska vypadáš opravdu krásně. Ty šaty…“ na chvíli se odmlčel, „…ti sluší.“

Usmála jsem se a Maddie se zezadu naklonila dopředu. „SLUŠÍ jí? Vypadá jako bomba. Jako zatracená řecká bohyně. Měla jsem tátu donutit, aby koupil ty červené.“ Opřela se zpátky do sedačky a odfoukla si.

„Třeba příště?“ uchechtl se Ty.

„Doufám, že žádné příště nebude.“

To rozesmálo Tye i mě. Na parkoviště zámku jsme vjeli přesně v 18:00 a trvalo Tyovi i mně, než jsme Maddie dostali z auta. Vešli jsme do zámku a do hlavního tanečního sálu, kde byla ztlumená světla a hrála hudba. A tak noc začala.