Cesta autobusem sem trvala osm hodin a v době, kdy jsem dorazila, bylo časné ráno. Spěchala jsem do klubu, kam mě Stacy převedla, do Satisfy, abych mohla vyplnit nějaké papíry a dostat se na jejich rozpis. Naštěstí Stacyin bratr řekl manažerovi Kevinovi, že nebudu vedena na výplatní listině. Místo toho budu dostávat peníze v hotovosti, přesně tak, jak to pro mě dělala Stacy. Byla to úleva, opravdu; nepotřebovala jsem za sebou nechat papírovou stopu a nechtěla jsem, aby se lidé ptali proč. Kevin mě nechal napsat na rozpis hned na ten večer, takže jsem měla víc než dost času najít hotel, který jsem si vyhlédla, a stihnout se osprchovat a něco sníst, než mi začne směna.

„Dobrá, tak tedy vítej v Satisfy! Jsem vděčný, že tě sem Luciano nechal převelet. Zrovna jsme přišli o tři z našich nejlepších holek, takže máme teď extrémní podstav,“ řekl.

Zdál se být docela milý. Krátké, špinavě blonďaté vlasy, střední postava a úsměv, který mi tak nějak říkal, že ho jeho matka musí mít opravdu ráda.

„Hmm,“ zabručela jsem v odpověď. Chtěla jsem být zdvořilá, ale zároveň jsem nerada sdělovala zbytečné informace, pokud to nebylo nutné. Takhle to bylo bezpečnější, vážně.

„Fajn, skvělé. Všechno papírování je hotové, takže jestli se tu chceš sejít v sedm, můžeme vyřešit tvůj šatník, projít si to tu a v osm tě dostat na pódium.“

„Šatník? Mám pár vlastních kousků...“

„Ale ne, prostě přijď ve svém normálním oblečení. Luciano rád dává každé dívce její vlastní šatník se vším, co potřebuje.“

„Aha. Dobře, tak určitě. Uvidíme se v sedm... Díky.“

Luciano byl Stacyin bratr, o kterém jsem se dozvěděla, že vlastní přes dvacet klubů po celé zemi, většinu z nichž spravoval prostřednictvím rodiny. Ale tenhle, tenhle byl jeho. Stacy mi řekla, když mu volala, že byl víc než rád, že mě převedl, a potřeboval mě v klubu, který řídil osobně.

Nejdřív mi to přišlo zvláštní. Proč mě neposlat do kteréhokoli z těch ostatních? Ale hádám, že jestli Kevin říkal, že mají podstav, dávalo to smysl. Hodilo se mu to.

Podařilo se mi dostat do hotelu. Měla jsem peníze tak akorát na týdenní pobyt, a to jen v případě, že bych je neutratila nikde jinde. Což znamenalo, že čaj, káva a sušenky zdarma na pokoji budou na chvíli to jediné, co budu jíst. To mi moc nevadilo; mé tělo bylo zvyklé fungovat na menším než normálním množství jídla. Vzala jsem jeden z cukříků a posadila se na zatuchlý hnědý přehoz na tvrdé posteli. Musela jsem šetřit s tím málem, co jsem měla, takže jsem usoudila, že prozatím mi postačí sáček cukru, dokud dnes večer nedokončím směnu. Možná si pak dopřeju jeden ze čtyř balíčků sušenek. Odtrhla jsem vršek sáčku, aniž bych se starala o to, že útržek spadne na zem. Nevypadalo to, že by to místo bylo kdovíjak čisté už od začátku, takže jsem si nemyslela, že na tom záleží. Nechala jsem cukr dopadnout na jazyk a nechala ho tam ležet, dokud se nerozpustil – trik, který jsem se naučila, když jsem byla mladší a otec mě zamykal v pokoji celé dny bez jídla a vody. Občas někdo z personálu, který pracoval v domě, podstrčil něco pode dveřmi. Vždycky to muselo být dost malé, aby to prošlo škvírou – obvykle zmáčknutý kus chleba nebo bonbón. Rychle jsem se naučila jíst malá množství po dlouhou dobu a nechat to sedět na jazyku, abych oklamala mozek, že mám víc jídla, než jsem ve skutečnosti měla.

Otřásla jsem se při té vzpomínce a zamířila do spoře osvětlené koupelny připojené k pokoji. Nic moc to nebylo, ale bylo tam mýdlo a šampon, o kterých jsem věděla, že je zoufale potřebuji. Pustila jsem vodu a nechala ji zapařit místnost, než jsem vstoupila dovnitř a zasyčela, když voda dopadla na citlivá místa na mých chodidlech z běhu bez bot. Spotřebovala jsem všechen ten mrňavý šampon, což moc nepomohlo, kromě toho, že jsem měla vlasy suché a zacuchané. Mýdlo bylo ještě horší, kůže po něm byla jako guma, ale aspoň smylo ten puch, co jsem nabrala, a za to jsem mohla být vděčná.

Vyskočila jsem ze sprchy, použila lehce skvrnitý ručník k osušení, prsty pročísla tu spoušť na hlavě a zamířila k tašce s věcmi, které se mi podařilo popadnout v Thrive, než jsem odešla. Nemohla jsem se vrátit a vzít si cokoli z mého motelového pokoje, takže jsem si musela vystačit s jedním spodním dílem striperského kostýmu a oblečením, které jsem už měla na sobě. Hádám, že bylo dobře, že se Kevin zmínil o tom šatníku v klubu. Možná tam budou nějaké věci, které bych mohla používat, dokud nebudu mít trochu hotovosti na nákup oblečení ze sekáče. Bylo těsně po šesté, když jsem se rozhodla dát si další cukřík, než popadnu kabelku a vyrazím do klubu. Budu potřebovat trochu energie na cestu tam a na zvládnutí směny.

„Lilly! Jdeš brzy,“ řekl Kevin, když jsem vešla hlavními dveřmi klubu.

Místo bylo stále tiché, jen s pár zaměstnanci, kteří vypadali, že připravují vše na večer.

„Eh, jo, promiň. Nevěděla jsem, jak dlouho mi to sem bude trvat, tak jsem si řekla, že bude lepší být tu dřív než pozdě.“

„Ne, to je v pořádku! Můžeme začít s tvým šatníkem, seznámit tě s ostatními holkami a připravit tě na večer, jestli chceš.“