Jakmile nastoupila do auta, stala se z ní opět elegantní a sebevědomá Sonia.

Charles se uchechtl. „Dnes přišlo do Celestial pár pohledných mužů. Nechceš se tam jít podívat?“

Název „Celestial“ byl odvozen od slova „Celeste“, což znamenalo „nebeský“; bylo to místo pro zábavu a štěstí, kde si člověk připadal jako v nebi.

Sonia oněměla. „Zbláznil ses? Právě jsem obnovila svůj status nezadané.“

Zamrkal a tvářil se tajemně. „Ne. Vlastně tě chce někdo vidět.“

„Kdo?“

„Taky ho znáš a poznáš to, až tam dorazíme.“

Sonia chvíli přemýšlela a pak přikývla. „Tak dobře.“

Charles měl v Celestial exkluzivní soukromý pokoj. Když oba vstoupili, osoba na pohovce také vstala a rozhlédla se.

Bylo mu něco málo přes dvacet, měl velmi vysokou, hranatou tvář a rovné ostré obočí. Když ji uviděl, v očích se mu zalesklo jasné světlo.

„Ahoj. Sonio, konečně se zase vidíme.“

Sonia měla pocit, že je jí mladík před ní povědomý, ale nemohla si vybavit, kde se s ním setkala.

„Zapomněla jsi? Když jsi byla před šesti lety s tátou v Jourdain County, sponzorovala jsi jednoho chudého studenta.“

Když se o tom Charles zmínil, Sonia si najednou vzpomněla, kdo to je.

„Ty jsi... Carl Lee?“

Mladíkovo obočí náhle změklo a v koutku úst se mu objevil okouzlující úsměv. „Ano, to jsem já.“

Carl byl velmi hovorný člověk. Sonia se od Charlese dozvěděla, že Carl je nyní populárním modelem, který už dávno utekl ze slumu a stal se celebritou, jež se často objevuje ve všech možných velkých časopisech v Seafieldu.

Soniin život byl kdysi plný rodiny Fullerových, takže věnovala zábavnímu průmyslu jen malou pozornost; teď, když se konečně zbavila své žalostné minulosti, cítila zadostiučinění a hrdost na sebe samu.

Po chvíli povídání se ti tři chystali odejít.

Sotva však prošli kolem baru, proletěla Sonie nad hlavou zelená láhev od vína.

Překvapivě se Carl pohnul rychleji než ona. Nejdřív ji sevřel v náručí a láhev od vína ho s žuchnutím tvrdě udeřila do zad.

„Jsi v pořádku, Sonio?“

Sonia byla vděčná. Okamžitě k němu přistoupila a rychle mu zkontrolovala záda. Naštěstí nebyl vůbec zraněný. Ihned s chladnou tváří stočila pohled směrem, odkud láhev přiletěla.

Ukázalo se, že je to Tyler!

„Ty mrcho! Jak se opovažuješ podvádět mého bratra!“

Tyler popíjel se skupinou přátel a už dávno viděl, jak Sonia vchází do soukromého pokoje se dvěma muži a vychází až po dlouhé době. Kdo ví, jaké nevyslovitelné skutky v tom pokoji prováděli! Když Tyler viděl, že si tam povídají a smějí se, vzkypěl v něm vztek, a tak po nich hodil láhev, kterou držel.

Když to Charles viděl, vyhrnul si rukávy a chystal se vykročit vpřed. „Hej! Zdá se, že potřebuješ nakládačku, co?“

Sonia téměř okamžitě Charlese zadržela. „Já to vyřídím.“

S těmi slovy krok za krokem přistoupila k Tylerovi.

Tyler zkroutil rty. „No co, ta láhev tě stejně netrefila!“

Soniina tvář byla bezvýrazná a její pohled byl tak klidný, až to bylo děsivé. „Chtěla jsem ti říct pár věcí.“

„Cože?“

„Víš, jak jsi otravný? Jsem vdaná za tvého bratra šest let, a ty jsi mě ani jednou neoslovil švagrová; pořád mi nadáváš do mrch. Musela jsem se o tebe starat, než jsi šel do školy, a dokonce i po škole! Ale tys na mě jen ukazoval prstem a říkal mi ošklivé věci. Sakra, chodíš do školy už 17 let. To sis z ní nic neodnesl?“

Tyler se zamračil, když slyšel, jak mu nadává. „Ty –“

„Zmlkni,“ přerušila ho Sonia přísně. „Rozvedla jsem se s tvým bratrem a s vaší rodinou už nemám nic společného. S kým budu odteď chodit, je moje rozhodnutí a ty nemáš právo se do toho plést. Pokud mě budeš dál provokovat, je mi líto, ale ty, nezletilý, půjdeš do vězení za pití alkoholu.“

Tylerova tvář zrudla rozpaky a všechna slova, která chtěl říct, mu uvázla v hrdle.

Sonia pak odvrátila zrak, otočila se a odešla.