Stejně jako včera mi máma poslala snídani. Když jsem dojedla, beze slova odešla.

O chvíli později se objevil Ronan.

„Překvapuje tě, že mě vidíš? Koukni, co jsem ti připravil.“ S úsměvem mi před nosem zamával vydatnou snídaní.

„Proč jsi dnes tady? Copak nemáš práci?“ Byla jsem spíš dojatá než překvapená, že ho vidím.

„Vypadám snad jako někdo, kdo musí pracovat?“ Ronan se škádlivě zazubil.

Svraštila