Benson ležel na polštáři, ze kterého se linula slabá vůně léků. Ležel na boku a neviděl Julianě do tváře.

Viděl ji pouze v noční košili, stejně jako její sněhobílá stehna a zápěstí.

Když se její ruce dotkly jeho ramen, ucítil také jemnou vůni vycházející z jejích rukou.

Ta vůně připomínala bylinky, ale byla svěžejší než polštář, což okamžitě uklidnilo jeho úzkost.

Byl to klid, který nikdy předtím nepoznal.

Než Juliana dokončila akupunkturu, Bensonovo rozrušení se uklidnilo a po třech dnech beze spánku ho přemohla ospalost.

Benson se stále snažil dívat na Julianu.

Juliana vytáhla jehly z jeho těla a řekla tichým hlasem: „Teď spi. Zůstanu tady.“

Díky těm jemným slovům se Bensonovi ulevilo. Už nedokázal vzdorovat ospalosti a usnul.

Juliana se dívala na spícího Bensona. Jeho tvář byla stále chladná, ale mnohem jemnější a bez té krutosti a chladu vypadal mnohem lépe.

Při pohledu na Bensonovy dlouhé, černé a husté řasy se Juliana natáhla a dotkla se jich: „Nemůžu uvěřit, že má tak krásné řasy.“

Juliana ještě neznala Bensonovo tělo příliš dobře, takže zůstala u lůžka.

Později už nemohla udržet oči otevřené a usnula vedle postele.

Během spánku Juliana náhle vycítila nebezpečí a její oči se prudce otevřely, aby se setkaly s párem rudých a vražedných očí.

„Pane... ehm.“

Juliana stihla jen zvednout hlavu, než ji Benson popadl za krk. Byl tak rychlý, že neměla čas zareagovat.

Tentokrát ji Benson chytil pod krkem a zvedl ji do vzduchu.

Juliana se už téměř dusila, když chytila Bensona za paži a silou ji ohnula.

Benson bolestí povolil sevření, ale znovu zaútočil pěstmi.

Oba spolu v pokoji opět zuřivě bojovali a ničili vybavení místnosti.

Juliana nedokázala vyhrát souboj, když byl Benson střízlivý; teď, když byl Benson smyslů zbavený, měla šanci na výhru ještě menší.

Během několika minut Benson znovu chytil Julianu pod krkem a přitiskl ji na postel.

S rudýma očima Benson Julianu silně škrtil a tiskl své tělo na její, přičemž jejich tělesná teplota přes tenká pyžama rychle stoupala.

Benson ucítil slabou osvěžující léčivou vůni z jejího těla.

Tato léčivá vůně postupně uklidňovala jeho mánii.

Právě když si Juliana myslela, že bude uškrcena, Benson ji náhle pustil, vzal ji do náruče, převalil se a lehl si na postel.

Brzy bylo slyšet Bensonův pravidelný dech.

Usnul.

Juliana byla ohromená.

„Pane Leachi?“

Juliana několikrát zkusmo zavolala, ale Benson neodpovídal. Skutečně spal.

Juliana byla uvězněna v jeho náručí v poloze, která nebyla příliš pohodlná, a snažila se z jeho sevření vymanit.

Ale jakmile se pohnula, Benson ji objal pažemi kolem krku pevněji.

Benson ji držel ještě pevněji: „Ani hnout.“

Juliana usoudila, že kdyby se znovu pohnula, pravděpodobně by ji svýma rukama prostě uškrtil.

Ale tato poloha jí byla nepříjemná: „Takhle je mi to nepohodlné.“

Špatně se jí dýchalo.

Bensonovy paže kolem jejího krku mírně povolily a on upravil svou polohu.

Juliana to zkoušela ještě několikrát, ale jakmile se pohnula, Benson ji pevně sevřel, jako by byla polštář.

Nakonec to Juliana vzdala. Naštěstí už netrpěla dýchacími potížemi.

Benson kolem ní ovinul ruce i nohy.

Za zády měla jeho pevnou a širokou hruď, zatímco ji jeho silné paže pevně držely. Když měla tvář přitisknutou k jeho hrudi, slyšela jeho silný tlukot srdce.

Bylo to poprvé, co byla Juliana tak blízko muži a cítila kolem nosu jeho vůni. Myslela si, že se bude stydět, přesto v tom cítila vzácnou úlevu.