Juliana k němu vzhlédla a shledala ho zcela nečitelným.

Dole u paty schodiště stáli starý pan Leach a Philip, přecházeli sem a tam a natahovali krky, aby dohlédli nahoru.

Když uslyšeli otevírání dveří, nervózně vzhlédli s ustaraným výrazem ve tváři.

Jakmile se Benson objevil s Julianou, oči starého pana Leache vzrušením zrudly: „Juliano, jsem tak rád, že jsi v pořádku.“

Juliana byla vskutku Bensonovou osudovou dívkou.

Když oba sešli dolů, starý pan Leach věnoval Bensonovi, který byl v docela dobré náladě, jen letmý pohled a svou pozornost okamžitě zaměřil na Julianu.

Prohlédl si ji od hlavy k patě a starostlivě se zeptal: „Juliano, Benson ti neublížil, že ne?“

Juliana si tohoto starého pána docela oblíbila. Lehce zavrtěla hlavou: „Ne.“

Teprve pak si starý pan Leach s úlevou oddechl. Když spatřil modřiny na Julianiných pažích a dokonce i na jejím krku, na tváři se mu rozlil láskyplný úsměv.

Požádal Philipa, aby připravil snídani a nějaké posilující bylinné pokrmy.

Poté tiše řekl Bensonovi: „I když jsi mladý a při síle a bylo to poprvé, nemohl jsi být k té dívence trochu něžnější? Nechal jsi na ní tak zřetelné stopy.“

Benson zvedl hlavu a podíval se na Julianu, která měla na pažích dvě modřiny. Byly to stopy, které zanechal, když ji minulou noc pevně svíral.

Právě to starého pana Leache zmátlo.

Benson se mírně zamračil. Zjevně nepoužil velkou sílu. Měla příliš jemnou kůži.

Juliana ucítila jeho pohled a vzhlédla.

Benson se slabě usmál: „Příště budu opatrný.“

Starý pan Leach se ho starostlivě zeptal: „Jak jsi v noci spal?“

Benson se znovu zadíval na Julianu, jejíž štíhlá postava rýsovala křivky jejího svůdného těla.

To Bensona znovu přimělo k úsměvu: „Velmi dobře. Celou noc se mi nic nezdálo.“

Usnul poté, co mu Juliana provedla akupunkturu, ale brzy nato měl noční můru.

To vysvětlovalo, proč se náhle probudil a popadl Julianu pod krkem.

Dostavil se záchvat jeho staré nemoci.

Avšak osvěžující léčivá vůně Julianina těla zklidnila jeho krvežíznivou mánii a on pak celou noc spal dobře jen díky tomu, že ji držel v náručí.

Starému panu Leachovi se ulevilo, když to slyšel: „Bensone, musíš být na Julianu hodný a nedovolit nikomu jinému, aby jí ublížil, rozumíš?“

Bensonova nemoc se zhoršovala a noc bez snů byla vzácností, což byla čistě zásluha Juliany.

Právě snídali, když vešel Philip, že má něco na srdci.

Benson vzhlédl: „Co se stalo?“

Philip řekl se skloněnou hlavou: „Je tu Jayden Hodges a žádá o setkání s mladou paní.“

Ozval se skřípavý zvuk.

Bensonův nůž a vidlička zaskřípěly o talíř, když vzhlédl k Julianě: „Nezajímá mě tvá minulost, ale právě teď jsi má paní Leachová.“

Bylo mu jedno, kým byla nebo koho měla ráda.

Ale teď byla paní Leachovou, ženou, kterou chtěl.

Juliana klidně odložila příbor: „Vyřídím to.“

Všichni ve městě F věděli, že Juliana tři roky milovala Jaydena, a to tak moc, že si vydržovala spoustu milenců, jen aby žárlil.

Tak moc, že se nikdy nevzdala, bez ohledu na to, jak jí Jayden ubližoval.

Tak moc, že by pro Jaydena raději zemřela, než aby si vzala Bensona.

Ale byl to právě tento muž, který neudělal nic pro záchranu Juliany, když včera spadla do vody.

Benson se díval na Julianina záda, když odcházela, a s nebezpečným úsměvem sklopil oči.

Juliana vyšla ven a uviděla Jaydena stát na nádvoří.