„Neměla bys je nechat, aby s tebou takhle mluvily, víš?“ Theo, Felixův syn a budoucí beta, se ke mně připojí. Není hrozný, ale rozhodně nikdy nebyl ani příjemný. Myslím, že nesnáší, kolik času mi Felix v průběhu let věnoval.

„Tvoje třída je na druhou stranu,“ řeknu bez emocí.

„Ty teď znáš moje hodiny?“ Na rtech se mu objeví potměšilý úšklebek.

„Zná rozvrh všech, nejsi ničím výjimečný. Jen ráda vím, kde se mám komu vyhnout.“

„No, zřejmě jsi nedostala aktualizaci. Zion a já si letos bereme pokročilé. Alfa chce, abychom byli připraveni odmaturovat, kdyby to bylo potřeba.“

Vydechnu. „No, skvělý.“

Zahneme za roh na pokročilou angličtinu a tam, opřený o dveře, stojí ten samolibý bastard osobně. Vypadá přehnaně spokojený sám se sebou, když se odrazí od zdi a dá Theovi jedno z těch ‚chlapských‘ objetí.

„Informoval jsi malou bojovnici?“ zeptá se Zion, jako bych tam nebyla.

„Ne, ještě ne. Myslel jsem, že bys tu poctu chtěl udělat ty.“

Oba se otočí ke mně a já dělám, co můžu, abych pohledem vypálila díru do dveří třídy, které se neotevírají dost rychle. Zion si stoupne přímo přede mě a já dramaticky obrátím oči v sloup, když si zkříží ruce na prsou a podívá se na mě svrchu.

„Budeš nás doučovat.“

„Eh, ne.“

„Jsem budoucí alfa, Envy. Tak nějak musíš udělat, cokoliv ti řeknu.“

„Všiml sis, jak jsi řekl ‚budoucí‘? Což znamená, že ještě ne, což znamená, že ne, nemusím dělat nic, co mi řekneš.“

„Co kdybych tedy informoval svého otce?“

Znovu dlouze obrátím oči v sloup a hlasitě si odfrknu, než se mu zadívám přímo do očí.

„Alfa Marcus tě bude informovat, že můj rozvrh je plný. Mám teď každý den práci mimo smečku.“

„Tak kdy se budeš učit?“

„pozdě.“

„Skvělé, tak se u tebe v pokoji sejdeme každý den ‚pozdě‘.“

To je k vzteku, bastard jeden! Samozřejmě, že tohle je moment, kdy se paní Parkerová, učitelka angličtiny, rozhodne dorazit, a naše malá skupinka se nahrne dovnitř. Dám si záležet, abych šla jako poslední, takže si můžu vybrat místo nejdál od všech.

Den se vleče, co mi připadá jako věčnost, a jen to upevňuje myšlenku, že pokud bude zbytek roku vypadat takhle, skončím to za půl roku.

Běžím domů na rychlou sprchu a převléknu se do nové sady cvičebního úboru, který můžu nosit pod motorkářskou kůží. Prohlížím se v zrcadle. Nejsem nejistá, ale je to poprvé, co jdu do jiné smečky, a upřímně, chci udělat dobrý dojem. Dlouhé černé vlasy mám zapletené do copu na zádech. Moje opálená pleť je bez chyby a mé zelenomodré oči v kontrastu s ní vynikají. Nejsem vyhublá jako ostatní ženy v naší smečce. Mám velká prsa a vypracovaný zadek díky všemu tomu tréninku. Mé paže a nohy mají slušnou svalovou hmotu, ne tolik, abych vypadala mužně, ale hádám, že dost na to, aby mi kvůli tomu ty čubky dávaly kapky. Líbí se mi, jak vypadám, na tom jediném by mělo záležet, ne? Ale něco mě hlodá v koutku mysli. Přičítám to nervům. Jsem prostě nervózní z toho, že uvidím jinou smečku. Doufám, že mě budou mít rádi.

**Aleisha**

„Kdy dorazí tvoje nová trenérka, ségra?“ Xavier, můj nejstarší bratr, sebou plácne na gauč vedle mě. Zkontroluji telefon a obrátím oči v sloup, když Haiden, můj druhý nejstarší bratr, vede domem do svého pokoje další vlčici.

„Nemělo by to trvat dlouho. Proč, chceš taky nějaké lekce?“ Odfrkne si, samozřejmě. On lekce nepotřebuje a popravdě jsem si nemyslela, že já ano, ale očividně si můj otec myslí opak, protože jsem družkou nejlepšího přítele mého bratra a budoucího bety, Tommyho. Jasně, nebyla jsem cvičená jako alfa, jako byli oni, ale pořád jsem cvičila. Jsem si jistá, že bych se dokázala ubránit, kdyby na to přišlo.

„Nezdržím se, to ne. Mám nějaké vyřizování ve městě.“

„A co Noah a Levi, kde jsou?“

„Jsem si docela jistý, že jsou venku se svými přítelkyněmi.“ Zvedne se mi žaludek při zmínce o Lucy a Sarah, dvou vlčicích, které mí hloupí starší, ale z té čtveřice mladší bratři, trvají na tom nazývat svými přítelkyněmi. Xavier jejich fanouškem taky nikdy nebyl. Na rozdíl od zbytku mých bratrů Xavier nepropadl milionům vlčic, které se na něj vrhají. Vždycky stál pevně za tím, že počká na svou družku, ale to nezabrání tomu, aby pověst ostatních bratrů nezahrnovala i jeho. Jsem si docela jistá, že celá smečka si myslí, že jsou všichni děvkaři. Už dávno přestal s těmi fámami bojovat a říká, že záleží jen na názoru jeho družky. I když všichni čekají už přes sedm let, než ji najdou. Předpokládají, že když jsou čtyřčata, budou se dělit, tak to obvykle funguje u dvojčat nebo trojčat, ale hádám, že to nebudeme vědět, dokud ji nenajdou, a Xavier je pevně rozhodnutý čekat.

„Každopádně už musím jít. Užij si trénink.“

Zvednu se z gauče, když uslyším burácení motorky přijíždějící po příjezdové cestě. To je divné, myslela jsem, že táta říkal, že je to holka. Dojdu ke spodní části schodů venku, když motorka zastaví, a první věc, které si všimnu, jsou dva meče, ze kterých kape krev, připnuté na zádech motorkáře. Sesedne z motorky a sundá si helmu. Dlouhý, hustý, černý cop je mým prvním náznakem, že je to skutečně žena. Drsná ženská.

„Ahoj, ty jsi Aleisha?“

„To jsem já.“ Vykročím s nataženou rukou, ale ona se zasměje a ukáže rukavice. Na té černé kůži byste si toho nevšimli, ale jak se přiblížím, cítím krev, hodně krve.

„Já jsem Envy a omlouvám se, ale jsem špinavá. Cestou sem jsem narazila na nějaké toulavé.“

„Toulavé? Kolik? Kde? Měla bych to říct bratrům!“

„Asi osm, ale všichni jsou mrtví, neboj,“ řekne tak nenuceně.

„Ty jsi sama sundala osm toulavých? Čím, těmi meči?“ zeptám se ohromeně.

„Jo, ještě nemám vlka. Naučila jsem se bojovat s tímhle.“ Ďábelsky se zazubí a vytáhne ze zad ty extrémně ostře vyhlížející meče.

„Páni, tak jo. Můžeš mě naučit, jak se to dělá?! To je tak hustý!“

Zasměje se, opravdu se zasměje. Hádám, že asi zním trochu hloupě, když se nad ní tak rozplývám, ale nikdy jsem neměla šanci být v pořádném boji, natož zabít toulavého, nebo osm!

„To je v plánu, jsem si docela jistá. Máš nějaké místo, kde můžeme trénovat?“

„Jo, jasně, pojďme dozadu, je tam spousta místa, kde nás nikdo nebude rušit.“