Dívka nás vyvede z hlavní chaty zpátky do zimy, její boty sebevědomě křupou na uježděném sněhu.

Jakmile se za námi zavřou dveře, tlumený hluk ostatních – hudba, smích, hlasy odrážející se od kamenných zdí – zmizí, pohlcen stromy. Ticho tady venku je těžší. Sníh je o něco hlubší. Borovice o něco hustší.

Je teprve soumrak, ale světlo už je tenké, jako by šero přišlo dřív, aby nás varovalo.

Přitáhnu