Jelikož se jí to stalo poprvé, byla Natalie značně vyděšená a měla strach. Přesto se rychle uklidnila. Nejprve zavolala záchrannou službu, aby poslali sanitku. Poté kontaktovala Joyce s tím, že chce, aby přijela a odvezla děti pryč.

Koneckonců nechtěla, aby tato nehoda její děti traumatizovala.

Brzy nato dorazila Joyce a stejně tak i sanitka.

Po stabilizaci mužových zranění si zdravotník pro sebe zamumlal: „Hm... To je divné. Proč to vypadá jako bodná rána?“

Ačkoli Natalie to tiché zamumlání slyšela, příliš se bála o své děti, než aby tomu věnovala velkou pozornost.

S tím pomohla zdravotníkovi naložit muže do sanitky.

Pod světly sanitky si konečně dobře prohlédla mužův vzhled.

Muž ležící na nosítkách měl vysokou a štíhlou postavu. Jeho rysy byly ostře řezané a výrazné, což působilo velmi vznešeným dojmem. S takovou tváří nebylo možné, aby si ho někdo spletl s někým jiným. I ve stavu bezvědomí z něj vyzařovala ušlechtilá a elegantní aura.

Její bystré oči si všimly krví potřísněného královsky modrého obleku, který měl na sobě. Padl mu jako ulitý.

Evidentně to nebyl obyčejný oblek z obchodu; byl to oblek šitý na míru.

S tím zjištěním se jí srdce v mžiku propadlo až do kalhot.

Aaaaa! Jsem si docela jistá, že je to nějaký zbohatlický synek z majetné rodiny, a to tuhle situaci jenom zkomplikuje. Tihle pracháči jsou vždycky hrozně nafoukaní, když přijde na odškodnění – to mám zase štěstí! Ale na druhou stranu... co dělá muž jako on takhle daleko tady na venkově?

Kdykoli sanitka přejela přes výmoly na nerovné silnici, trhavý pohyb zatahal za mužovo zranění na břiše. Rty měl stažené do úzké linky, obočí mírně svraštělé, jak zatínal zuby a snášel bolest. Přesto z jeho rtů nevyšel jediný zvuk.

Nevysvětlitelně jí to připomnělo tvrdohlavou povahu jejího syna.

Při pomyšlení na Connora si náhle uvědomila, že tenhle muž vypadá podivně podobně jako její syn.

Agónie ze zranění břicha muže pravděpodobně zmáhala, jelikož mu na čele začaly vyrážet velké kapky potu.

Při pohledu na zraněného muže v tísni cítila Natalie, jak v ní stoupá pocit viny. Natáhla tedy ruku s úmyslem otřít mu pot.

V okamžiku, kdy se její prsty otřely o jeho kůži, jeho ruka vystřelila a sevřela její zápěstí.

Leknutím nadskočila a podívala se na muže, jen aby se setkala s jeho otevřenýma očima.

Avšak ve chvíli, kdy se jejich pohledy do sebe uzamkly, upadl znovu do bezvědomí.

Bohužel jeho stisk na jejím zápěstí nepovolil.

Během cesty se pokusila ruku několikrát vytrhnout, ale veškeré její úsilí bylo marné. Nakonec to vzdala, protože ho nechtěla dále zranit tím, že by s ním svými pokusy omylem cloumala. To by situaci pro všechny jen zhoršilo.

A tak jí nezbylo nic jiného, než se nechat vláčet s sebou, jak spěchali k operačnímu sálu. Nepustil ji, ani když mu lékař zašíval rány.

Jeho vytrvalost a odhodlání šokovaly všechny okolo, dokonce i zdravotnický personál.

Ve skutečnosti si někteří z nich kladli otázku, jaký je mezi nimi vztah. Ať už to bylo cokoliv, rozhodně to nebylo nic jednoduchého.

Nicméně hluboko v srdci Natalie znala důvod jeho tvrdohlavého odmítání ji pustit. Určitě se bojí, že uteču!

O půl hodiny později lékař oznámil, že muž je mimo nebezpečí dalších komplikací a jeho stav se stabilizoval. Byl poté převezen na běžný nemocniční pokoj k zotavení.

A konečně mužova ruka uvolnila své svěrákové sevření na jejím zápěstí.

Jakmile ji pustil, v zápěstí jí tepala bolest a prsty měla znecitlivělé. To bylo důkazem toho, jakou silou ji muž držel.

„Jste pacientův rodinný příslušník? Podepište se prosím zde.“ Přišla k ní sestra s formulářem, který bylo třeba podepsat, a podala ho Natalii.

„Hm... já...“

Natalie se odmlčela. Původně měla v úmyslu popřít, že je rodinný příslušník. Ale změnila názor poté, co vrhla pohled na muže v bezvědomí na lůžku. S těžkým povzdechem vzala pero a formulář podepsala.

Vypadá to, že tohle je teď na mně.

Nakonec to byla stejně všechno její chyba. Nemohla se schovávat před svou odpovědností.

Kromě toho u sebe muž neměl nic, co by prokazovalo jeho totožnost. To také znamenalo, že nebylo jak kontaktovat jeho rodinu.

Ustráchaná o jeho stav se schoulila na dřevěném sedadle vedle postele. Nakonec upadla do neklidného spánku.