Ashlynn

Zajely jsme k malé benzínce, která stála zdánlivě uprostřed ničeho. Byly jsme kdesi v Idahu. Myslím, že jsem zahlédla ceduli s nápisem Idaho Falls, ale protože jsem napůl spala, nemohla jsem si tím být jistá.

Máma zastavila u stojanu a podala mi kartu, aby nemusela chodit dovnitř. Nechtěla, aby někdo viděl její obličej. Stále se hojil a ona nechtěla, aby na ni lidé zírali. Otevřela jsem dveře a při otevření cinknul malý zvoneček. Za pultem byl chlap, co si četl časopis. Vzhlédl a jeho oči se setkaly s mými. Okamžitě jsem to věděla: Vlkodlak. Musely jsme přejet na území jiné smečky. Radši to vyřídíme rychle a zmizíme.

Došla jsem k pultu a dělala, že o nic nejde. Podala jsem mu kartu: „Plnou na dvojce, prosím.“ Podíval se z okna a uviděl mámu, jak vytáhla tankovací pistoli a stojí tam, čekajíc na čerpání, zatímco se ostražitě rozhlíží kolem.

Vytrhl mi kartu z ruky, projel ji čtečkou a beze slova mi ji vrátil. „Děkuji, pane, mohu použít toaletu?“ Zavrčel a ukázal na ceduli po své pravici s nápisem WC. S úsměvem jsem poděkovala a šla na záchod. Rychle jsem vyřídila svou potřebu a vyšla ven. V malém obchůdku byl teď další chlap. Venku nestálo žádné jiné auto, což mi přišlo divné, ale šla jsem dál.

„Hej, kočko,“ ozval se muž zpoza pultu. Otočila jsem se k němu s jedním obočím zvednutým.

„Co se stalo s jejím obličejem?“ Ukázal z okna na mou mámu, která na mě teď zírala přes skleněné dveře a všechna její zranění byla jasně viditelná.

„Ehm, poprala se.“ Nevěděla jsem, co jiného říct. Náš druh netoleroval domácí násilí, trestalo se smrtí. Když už je o tom řeč, můj otec by se měl blížit k rozsudku smrti. Alfa říkal, že ho trochu pomučí, počkají, až vystřízliví, a pak vykonají rozsudek.

Ten druhý chlap v obchodě ke mně přistoupil. „Máte vy dvě dámy nějaké potíže?“ Prohlížel si mě od hlavy k patě. Měla jsem na sobě džínové šortky a má hojící se rána byla vidět.

Do prdele, pomyslela jsem si. Podívala jsem se na chlapa za pultem a zpátky na toho druhého, u kterého jsem měla pocit, že mě svýma očima svléká. „Jen projíždíme do Montany. Jsme v pohodě.“ Chtěla jsem odejít, ale chlap mě chytil za zápěstí.

„Nevypadáš v pohodě.“ Jeho hlas byl měkký. Znovu jsem se na něj podívala, teď když byl blízko. Byl pohledný, s tmavě hnědými vlasy a dvěma dolíčky v ostře řezané tváři. Měl strniště, což mu jen přidávalo na přitažlivosti. Na sobě měl kovbojské boty a těsné džíny značky Wrangler. Jindy bych možná byla ochotná se bavit víc, ale potřebovaly jsme odtamtud vypadnout.

Prudce jsem stáhla ruku zpět. „Nechceme žádné problémy. Jen se musíme vrátit na cestu. Díky za starost.“ Kráčela jsem co nejrychleji ke dveřím, malý zvoneček cinknul, když jsem vyšla ven. Podívala jsem se na mámu a v duchu ji vyzvala, ať okamžitě nastoupí do auta. Oči se jí rozšířily, když jsem uslyšela, jak se za mnou otevírají dveře a pan Krasavec mě následuje ven. Zastavil se asi půl metru ode dveří a stál s rukama v kapsách, aniž by ze mě spustil oči. Naskočila jsem na sedadlo spolujezdce, zavřela dveře a dívala se na něj, zatímco jsme vyjížděly. Stál tam a zíral na mě, jak odjíždíme. Povzdechla jsem si a zabořila se do sedadla, v duchu popohánějíc mámu, ať jede rychleji a dostane nás z tohohle města sakra pryč.

***

Právě jsme sjely z hlavní dálnice, kdesi u Great Falls. Zajela jsem s náklaďákem na obrovské parkoviště pro kamiony. Bylo plné velkých tahačů a velkých pick-upů, některé s přívěsy. Máma spala na sedadle spolujezdce, sedačku měla sklopenou co nejvíce dozadu. Byla zabalená do chlupaté deky. Podívala jsem se na ni a poklepala jí na rameno. Pak jsem vyskočila, abych natankovala, a protáhla si záda. Už jsme tam byly skoro.

Máma se musela probudit, když bouchly dveře u mě. Slyšela jsem zavření dveří spolujezdce a pak obešla auto zepředu. „Hej Ash, jdu dovnitř na záchod. Chceš kafe nebo něco?“ Ukázala jsem jí palec nahoru a ona si přetáhla kapuci přes hlavu, snažíc se zakrýt co největší část obličeje.

Opřela jsem se o náklaďák, na chvíli zavřela oči a čekala, až pumpa cvakne na znamení, že je hotovo. Jakmile jsem dotankovala, rozhlédla jsem se. Stranou od stojanů byl velký travnatý plácek. Převezla jsem náklaďák k trávě a vyskočila ven, abych protáhla koně. Byli v tom přívěsu zavření už několik dní. Snažila jsem se je pouštět ven, aby se protáhli, jak jen to šlo.

Došla jsem k zadní části přívěsu, otevřela dveře a zajistila je. Vyskočila jsem nahoru, abych vzala svou klisnu Bailey a nechala ji se protáhnout. Bailey byla lasařský kůň a ve staré smečce jsem ji používala k práci s dobytkem. Doufala jsem, že tam, kam jedeme, bude k užitku. Při protahování nohy jsem v ní cítila jen malé píchnutí. Byla v podstatě zahojená. Zůstane jen nepatrná jizvička, ale jinak to vypadalo docela dobře.

Vodila jsem Bailey sem a tam po trávě, když se zastavila a nastražila uši. Došla jsem k ní a pohladila ji po tváři: „Co se děje, holka? Jsi nervózní?“ Nozdry se jí roztáhly. Rozhlédla jsem se, ale nic jsem neviděla, tak jsem ji šla zavést zpátky do přívěsu. Byla jsem uvnitř, uvazovala jí vodítko a couvala s Buckem. Buck byl můj valach. Byl to plavák, odtud jeho jméno. Asi jsem nebyla o nic kreativnější. Máma se objevila a ukazovala mi mou kávu.

„Chceš, abych řídila?“ zeptala se a usrkla ze svého kelímku.

„Ne, jsem v pohodě. Už tam skoro jsme, ne?“ zeptala jsem se, když jsem vystoupila z přívěsu a tlačila Buckův velký zadek na stranu.

Máma se rozhlédla, vytáhla z kapsy telefon a zkontrolovala naši polohu a trasu. „Jo, vypadá to, že máme před sebou možná ještě dvě hodiny. Vzala jsem nám uvnitř pár snídaňových burrit. Vypadají docela jedle,“ uchechcla se. „Skočím zpátky do auta, nemám ráda, když na mě lidi zírají. Tam uvnitř jsem schytala spoustu divných pohledů.“ Chtěla odejít. Dotkla jsem se její paže.

„Mami, musíš se přestat trápit tím, co si myslí ostatní. Všechno bude v pořádku,“ přikývla. Musela jsem se jí zeptat: „Ehm, necítila jsi tam nějaké jiné vlky?“

Ohlédla se na mě s lehkým úsměvem na rtech. „Možná pár. Ale určitě tam bylo několik roztomilých kovbojů,“ mrkla, když šla ke kabině náklaďáku. Znala mou slabinu.

Několik minut jsem vodila Bucka po trávě, mluvila na něj a hladila ho po husté tmavé hřívě. Byl to obrovský plavák. Obvykle nebývají tak velcí jako on, ale byl to něžný obr. Nelekal se snadno. Takže když se najednou prudce zastavil u zadního konce přívěsu a odfrkl si, věděla jsem, že se něco děje. Podívala jsem se k hranici lesa. Těsně mimo dohled stál obrovský čokoládově hnědý vlk a jeho jiskřivé zelené oči zíraly přímo na mě. Nebyla jsem si jistá, co dělá, jestli se mě snaží vyděsit, nebo jen pozoruje. Nesnažil se přijít blíž a nezdálo se, že by ho tam mohl vidět někdo jiný. Můj přívěs blokoval výhled. Když vlk nejevil snahu se pohnout, otočila jsem se a zavedla Bucka do zadní části přívěsu, abych ho naložila. Periferním viděním jsem vlka stále sledovala.

Když jsem vyskočila zpátky z přívěsu a zajistila závoru, vítr se otočil a já zachytila pach. Byla to ta nejúžasnější vůně, jako kombinace pižma a kůže. Naklonila jsem hlavu k lesu; vlk tam stále byl a pozoroval mě. Kupodivu jsem se necítila ohrožená. Došla jsem ke kabině a nastoupila. Když jsem zavřela dveře a nastartovala, mrkla jsem zpátky k lesu. Vlk byl pryč. Hmm, to bylo divné.