Ashlynn

Jely jsme po asfaltce ještě pár hodin. Už jsme nebyly na dálnici. Byla to dvouproudá venkovská silnice. Většinou ji lemovaly stromy a tu a tam vykukoval dům. Zpomalily jsme, když mě máma navedla, abych zahnula doprava na prašnou cestu před námi. Pohlédla jsem na dopravní značku. Cesta Červeného vlka. No, to vůbec nebylo nápadné.

Asi po pěti minutách jízdy po prašné cestě jsme narazily na obrovskou bránu. Nad hlavou se tyčil kovaný nápis Stáje Osamělý vlk. Konečně jsme dorazily. Přijely jsme k interkomu a já stiskla tlačítko. Odpověděl hrubý hlas: „Kdo žádá o vstup?“

Co nejveselejším hlasem jsem ohlásila: „Carolyn a Ashlynn Caneovy.“ Minutu nebo dvě bylo ticho. Pak se brána začala otevírat. Vjela jsem dovnitř a brána se rychle zavřela, jakmile ji přívěs minul. Když jsme projížděly bránou, rozhlédla jsem se. Viděla jsem několik kamer namířených na vjezd a něco, co vypadalo jako pohybové čidlo. Páni, pomyslela jsem si. Hodně bezpečnosti.

Cesta byla překvapivě vyasfaltovaná. Jely jsme po dlouhé klikaté silnici a najednou se před námi objevila obrovská mýtina s pastvinami po obou stranách. Všechny byly ohrazené dokonalými bílými dřevěnými sloupky a břevny. Zavrtěla jsem hlavou, to byla spousta údržby. Na jedné z pastvin byl dobytek a na druhé koně. To mě potěšilo. Podívala jsem se na mámu, měla na tváři široký úsměv. Musela být taky šťastná.

Netrvalo dlouho a narazily jsme na něco, co, jak jsem mohla jen předpokládat, byl hlavní dům a stáje. Dům byl třípatrový s verandou kolem dokola. Vypadal jako srub, ale obrovský, s kamenným obložením sahajícím do poloviny přední stěny. Byl nádherný. Hlavní stáj vypadala, že je dlouhá nejméně šedesát metrů, byla bílá s hnědým lemováním. Když jsem s náklaďákem objížděla kolem, uviděla jsem uprostřed dlouhý průjezd. Byl to ten nejkrásnější ranč, jaký jsem kdy viděla. Máma ukázala na místo a řekla mi, ať zaparkuju.

Obě jsme vyskočily ven; zpočátku se zdálo, že nikde nikdo není. Začaly jsme kráčet k hlavnímu domu, když z něj vyšel obrovský muž s velkým úsměvem na tváři. Byl to bezpochyby ten největší chlap, jakého jsem kdy viděla. Měl nejméně dva metry a byl to samý sval. Měl tmavě hnědé vlasy a stejné oči jako moje matka. Podívala jsem se na ni a zpátky na něj a okamžitě jsem věděla, že tohle je můj strýc. Máma k němu přiběhla a vrhla se mu do náruče. Zvedl máminu drobnou postavu a zatočil s ní jako s dítětem. „Carolyn, tak rád tě vidím,“ měl hluboký hlas. Hodil se k němu.

Strýc postavil matku na zem a podíval se na mě. „No, ty musíš být Ashlynn. Vidím, že jsi zdědila máminu krásu,“ mrkl na mě. „Neviděl jsem tě, co ti byly asi dva roky,“ dodal. Zmateně jsem se podívala na mámu. Nemyslela jsem si, že jsem ho někdy potkala, a ona o něm nemluvila.

Máma se na mě trochu usmála. „Ashlynn, tohle je tvůj strýc Gabe. Odešel, když jsi byla batole, aby vedl tenhle ranč pro tvého pradědečka. Od té doby se nevrátil. Gabe,“ otočila se zpátky k němu. „Seznam se s mou dcerou Ashlynn.“

Strýc Gabe nečekal, až k němu dojdu; byl tak velký, že překonal vzdálenost třemi dlouhými kroky, zvedl mě a zatočil se mnou taky. Jako bych nic nevážila. Abych byla spravedlivá, byla jsem mnohem vyšší než mámina drobná postava 160 cm; ona byla na vlka malinká. Já měla 173 cm, byla jsem samý sval, s kulatým zadkem, který vyplňoval džíny, a prsy, která jsem často musela krotit v těsné sportovní podprsence, zvlášť když jsem trénovala nebo jezdila na koni. „Vítej doma, Ashlynn,“ zachechtal se strýc, když uviděl můj výraz, který říkal „co to sakra?“

„Obě musíte být unavené. Jste na cestě už pár dní, že?“ zeptal se. Máma přikývla. V tu chvíli si strýc pořádně prohlédl její obličej. Najednou vypadal naštvaně, přešel k ní, chytil ji rukou za bradu a otáčel jí hlavou ze strany na stranu. Vydal ze sebe rozzlobené zavrčení a pak svěsil hlavu. „Carolyn, kéž bys o tom řekla Tobiasovi, když to začalo. Nemuselo to dojít až sem. A musíš se proměnit, aby se to mohlo dohojit.“ Vykročil k domu. „Pojďte za mnou,“ pokynul paží a rázoval k domu.

Najednou jsem měla pocit, že mě někdo sleduje. Podívala jsem se ke stáji. Tam, opřený o rám průjezdu, stál ten chlap, kterého jsem viděla na benzínce v Idahu, ten, co mě chytil za zápěstí. Jsem si jistá, že mi oči lezly z důlků, jak jsem na něj zírala. Měl na sobě boty, tmavě modré wranglerky, přes ně kožené chapsy a černou košili na knoflíky. Na hlavě měl černý stetson a oči měl jako laserem zaměřené na mě. Teprve tehdy jsem si všimla, že i z té dálky měl jedny z nejjasnějších zelených očí, jaké jsem kdy viděla. Nic neřekl, jen se ušklíbl, odrazil se od zdi a zamířil zpátky do průjezdu. Zavrtěla jsem hlavou a přemýšlela, jestli to nebyla fata morgána, ale kdepak, dívala jsem se, jak se ode mě vzdaluje jeho moc pěkný zadek.

Strýc Gabe byl na verandě. Nejsem si jistá, jestli viděl, na co jsem se dívala, ale odkašlal si. „Ash, vidím, že obdivuješ stáje. Doufám, že se ti tu bude líbit. Pojď dál, ubytujeme vás a chvíli pokecáme, pak můžeš pustit koně na pastvinu, ať se proběhnou.“ Jeho hlas mě probral z transu.

„Jo, ehm, jasně, fajn,“ zamumlala jsem, došla k hlavnímu domu a připojila se k němu na verandě. Uvedl mě předními dveřmi dovnitř. Oči mi padly na matku, která seděla na obrovské kožené pohovce s nohama skrčenýma pod sebou. Vypadala uvolněně, v rukou šálek čaje. Mluvila s krásnou blondýnou, o které jsem hádala, že je to Luna. Mé podezření se potvrdilo, když mě strýc představil své družce Jenně. Byla stejně milá jako krásná.

„Tak doufám, že vám to nevadí, ale ubytujeme tvoji mámu tady v hlavním domě s námi. Sem patří,“ usmála se Jenna. Podívala jsem se na strýce a on se usmál a kývl na mě. „Rozhodli jsme se, že jelikož tu budeš naše veterinářka, měla bys mít podkroví nad stájemi. Obvykle tam bydlí naši veterináři. Je odtamtud nejrychlejší přístup ke zvířatům a tvé ordinaci,“ pokračovala Jenna.

„Moje ordinace,“ vydechla jsem. Byla jsem tak nadšená, že budu mít vlastní ordinaci, ale tak trochu jsem pochybovala, že to bude opravdová klinika. Strýc tu teorii okamžitě vyhodil z okna, když se vložil do hovoru.

„Ano, máme tu plně vybavenou kliniku, včetně chirurgického sálu, kdyby byl potřeba. Máš k dispozici i personál, tři veterinární techniky. Vždy bude jeden na příjmu, kdykoli ve dne nebo v noci, pro případ nouze. Máme přístup k jakýmkoli lékům, které můžeš potřebovat, rentgenu a nejmodernějšímu vybavení. Máme tu drahé koně, takže jen to nejlepší,“ informoval mě strýc. Jen jsem tam seděla s čelistí na podlaze jako idiot.

Strýc se zasmál a zvedl se z křesla, ve kterém se rozvaloval. „Jdeme, Ash. Ukážu ti tvé bydlení a pak kliniku. Potom můžeme vypustit tvé koně. Platí?“ zeptal se, zatímco kráčel ke dveřím.

„Ehm, jo, super,“ odpověděla jsem, když jsme mířili ven. Jsem si jistá, že jsem měla na tváři ten nejhloupější úšklebek, ale nemohla jsem si pomoct. Najednou jsem byla nejšťastnější za hodně dlouhou dobu. Když jsem se ohlédla na mámu, uvědomila jsem si, že je taky šťastná. A poprvé od doby, kdy jsem byla malá, vypadala uvolněně. Tohle pro ni bude dobré.

Dawson

Věděl jsem, kdo to je, ve vteřině, kdy se ta žena otočila ke stájím. Byla to ta, kterou jsem se snažil oslovit na té benzínce v Idaho Falls. Už nekulhala, takže jsem mohl předpokládat, že zranění, které jsem viděl na jejím stehně, se zahojilo. To je na tom být vlkodlakem skvělé, hojíte se rychleji než lidé. Poté, co odjela z Idaha, jsem šel dozadu, naskočil do svého Dodge a rozloučil se s bratrancem. Byl jsem tam na obřadu párování jeho sestry a teď jsem se vracel zpět do Stájí Osamělý vlk, kde jsem žil a pracoval od svých osmnácti. Alfa mi nabídl místo ve své smečce, když mě viděl pracovat s koňmi na výstavě v Heleně, a od té doby jsem tady. Byla to čest tu pracovat, místo bylo známé nejlepšími koňmi v zemi. Můj Alfa s tím neměl problém, když jsem mu řekl, že se chci přidat k této smečce, věděl, že je to dobrá příležitost. Moje matka z toho byla na nervy, ale od té doby si zvykla, že tam nejsem. Jezdím domů párkrát do roka na návštěvy a rodinné události, Alfa Gabe nám dává volno, když je potřeba.

Opřel jsem se svou velkou postavou o vchod do průjezdu, jen abych sledoval tu interakci. Když jsem poprvé slyšel přijíždět náklaďák, myslel jsem, že by to mohla být naše nová veterinářka. Byl jsem v šoku, když jsem viděl Alfu objímat ty dvě ženy. Náš sluch je vynikající, takže když ta, co se jmenovala Carolyn, představila Ashlynn jejímu strýci Gabeovi, málem mi spadla čelist. Přiznávám, taky jsem zastavil na tom parkovišti u Great Falls. Tankoval jsem do svého Dodge, když její velká F350 zajela ke stojanu o pár pruhů dál. Poznal jsem ho hned. Věděl jsem jistě, že jsou to ony, když jsem viděl vylézat její mámu, se zbytky mizející modřiny na levé lícní kosti.

Když zajela s náklaďákem k trávě, aby protáhla nohy koním, šel jsem a zaparkoval za parkovištěm mezi dvěma kamiony a vešel do lesa. Když jsem byl dostatečně daleko, svlékl jsem se a proměnil. Chtěl jsem si ji lépe prohlédnout. Chvíli jsem seděl na kraji lesa, ukrytý za křovím. Byla s koňmi dobrá. Slyšel jsem ji, jak jim šeptá a utěšuje je. Dlouhé hnědé vlasy měla stažené do baseballové čepice. Neměla žádný make-up, ale byla přirozeně krásná. Měla ty nejvýraznější modré oči a dlouhé řasy, tak husté, že jsem je viděl i ze svého úkrytu. Sledoval jsem, jak se její zadek v džínách pohybuje se sebejistotou a lehkostí, zatímco vedla své koně. Ve vánku jsem zachytil její pach. Byl přesně takový, jak jsem si ho pamatoval z benzínky. Voněla jako čerstvý déšť a já miloval déšť. Když jsem se připlížil blíž ke kraji lesa, abych se pokusil lépe nasát její vůni, její plavák ji upozornil. Zůstal jsem naprosto nehybný, když se její oči střetly s mými mezi stromy. Sledoval jsem, jak zavedla koně zpět do přívěsu a nastoupila do náklaďáku, pak jsem běžel zpátky, hodil na sebe oblečení a vypadl odtamtud. Co jsem si to vůbec myslel? Musel jsem se vrátit na ranč a do práce. Vzal jsem to zkratkou po zadní polní cestě a vířil za sebou prach. Předjel jsem je a byl na ranči asi o hodinu dřív. Představte si mé překvapení, když tam o chvíli později stála přede mnou.

Je to prostě moje štěstí, že je to Alfova neteř. Všimla si mě opřeného ve dveřích a zírala na mě. Ústa měla pootevřená, ve tváři výraz naprostého překvapení. Ušklíbl jsem se na ni a odnesl svůj zadek pryč. Byla zakázané území. Alfova neteř, jo, to se nestane. Zklamaně jsem zavrtěl hlavou. Z té lepší stránky, aspoň se budu mít tu a tam na co krásného dívat.