Ashlynn

Vedla jsem Bucka a Bailey na vodítkách, každého z jedné strany, a mířila k jedné ze zadních pastvin. Tam mi strýček řekl, ať je vypustím, a na noc je pak dám do stájí. Řekl, že pověří Dawsona, aby mi ukázal, které boxy budou moje. Byla jsem ztracená ve svém vlastním malém světě, užívala si čerstvý horský vzduch a jasně modrou oblohu nad hlavou. Montana byla bezpochyby nádherná.

„Hej, doktorko,“ slyšela jsem někoho volat, ale nevěnovala jsem tomu pozornost a šla dál. „Doktorko Caneová!“ Do háje, oni mluví na mě. Na to si budu muset zvyknout, to je jisté. Zastavila jsem se a otočila za hlasem. Byl to Mike, ten veterinární technik, kterého jsem potkala dříve. Mával na mě, zatímco ke mně běžel. Nebyl to žádný hromotluk, ale prcek taky ne. Na vlkodlaka byl spíš hubený, ale co mi na tom záleželo, dokud tvrdě pracoval a věděl, co dělá. „Omlouvám se, že ruším, když se teprve zabydlujete, ale musím zadat objednávku zásob na tento týden. Alfa mi řekl, abych vás našel a nechal si od vás říct, co chcete.“

„Ach, ehm, dobře. Musím vypustit koně. Můžeš mi dát pět minut?“ Kývla jsem hlavou směrem k pastvině, protože jsem měla plné ruce vodítek.

Mike se poškrábal na zátylku. „Jasně, jistě, můžu pomoct? Můžeme si povídat cestou, víte?“ Měl jižanský přízvuk, rozhodně nepocházel z téhle části země.

„Jasná věc, Mikeu,“ podala jsem mu Buckovo vodítko. Pochybovala jsem, že by si ho Bailey oblíbila, a uměla kousat. Kráčeli jsme k pastvině a Mike působil trochu nesvůj.

„Takže, ehm, co vás sem přivádí?“ zeptal se Mike se svým roztomilým venkovským přízvukem.

Nejsem z těch, co by o sobě prozrazovali mnoho osobních informací, tak jsem to otočila proti němu. „Na to samé bych se mohla zeptat já tebe, protože ty odsud zjevně nejsi. Utekl jsi od své smečky nebo tak něco?“ Snažila jsem se znít, jako že si dělám legraci, ale nejsem si jistá, jestli to tak opravdu bylo.

Mike si prohrábl už tak rozcuchané vlasy a pramen mu spadl do očí. Měl takový ten skejťácký účes, jaký teď nosí spousta mladých dětí. Podívejte na mě, 'mladých dětí', jako bych byla nějaká stará dáma. Předčasné dospívání s vámi tohle udělá. Mike si kousal tvář, jako by nevěděl, co říct. „Vlastně, madam, chodil jsem tady na školu pro veterinární techniky a moc se mi tu líbí. Alfa mi dal práci, a no, každý ví, že tohle je nejlepší ranč v zemi. Nemohl jsem to odmítnout.“ Věnoval mi přihlouplý úsměv. „A co vy?“ zeptal se znovu.

Povzdechla jsem si a jsem si jistá, že to slyšel. „Poslouchej,“ řekla jsem. „Prosím, říkej mi Ash, jasné? Doktorka nebo doktorka Caneová je dost formální. Takže pokud nejednáme s lidmi zvenčí, nebo pokud ti strýc neřekl jinak, Ash bude úplně stačit.“ Znovu jsem se vyhýbala jeho otázkám.

Zazářil jako dítě, které právě dostalo lízátko. „Ano, madam!“

Sjela jsem ho pohledem: „A žádné madam. To si nech pro staré dámy, jo? To já nejsem.“

„Ach jo, jasně. Dobře, doktorko,“ vrhla jsem na něj pohled a on procedil skrz zuby: „Pardon, myslím Ash. Máma mě vychovala k úctě. Ale budu se snažit.“ Znovu se křenil a já jen pokývala hlavou. „Takže Alfa je tvůj strýc, co?“ Zase ty otázky.

„Jo.“ To bylo všechno, co ze mě dostal.

„Jak dlouho jsi veterinářkou? Nevypadáš moc staře,“ prostě tlačil dál.

„Ty jsi ale ukecaný, co?“ řekla jsem a pohlédla na něj. Jen se zazubil zpátky.

„Vlastně jsem zrovna dokončil školu, ale specializoval jsem se na velká zvířata, protože jsem věděl, že chci pracovat s koňmi. Dělal jsem stáž na velké veterinární klinice jižně od Portlandu v Oregonu. A nejsem moc stará, odmaturovala jsem dřív a šla rovnou na vysokou. Je mi dvacet čtyři.“ Doufala jsem, že tohle uspokojí jeho zvědavost. Chvíli opravdu mlčel. Došli jsme k nejvzdálenější pastvině, zatáhla jsem za západku brány a otevřela ji. Zavedli jsme koně dovnitř, sundala jsem jim ohlávky a každého plácla po zadku. Odcválali pryč, ocasy ve vzduchu, a užívali si nově nabytou svobodu. Zamkli jsme bránu, hodila jsem přes ohradu trochu sena, zkontrolovala koryto s vodou a zamířila zpátky ke klinice, s Mikem v patách.

„Takže jsi super chytrá,“ jakoby polkne a pokračuje. „Měl bych tě varovat, Ash, jsme tady docela daleko od města a, ehm, no, víš, potlouká se tu spousta svobodných chlapů.“ Vypadal nervózně.

Rozesmála jsem se tak silně, až jsem frkla. Jeho obličej zrudl jako rajče. „Nemyslel jsem tím nic zlého, Ash, jen víš, možná nechoď do lesa sama a tak.“

Obdařila jsem ho škádlivým úsměvem: „Proč ne? Dostane mě tam snad velký zlý vlk?“

Teď se zasmál on. „Ne, to asi ne. Kromě toho jsi moc chytrá na to, aby sis začala s jedním z nich. Chytrá a pěkná.“ To slovo „pěkná“ řekl s tím svým jižanským přízvukem. Nemůžu si pomoct, přijde mi to roztomilé, ale ne ve smyslu, že by mě přitahoval, jen se to hezky poslouchá. Vypadal v rozpacích, tak jsem to nekomentovala a prostě šla dál ke klinice.

„Tak Mikeu, řekni mi, co máme objednat, hm? Byla jsem na cestě čtyři dny a nic nezní líp než horká sprcha a měkká postel, takže mi chceš říct, co tu máme, pokud jde o zásoby? Blíží se sezóna připouštění klisen, ne?“ Stočila jsem konverzaci k práci.

Teď se Mike choval naprosto profesionálně. „Ach ano, doktorko, pojďme dovnitř a můžu vám ukázat, jaké léky máme, možná se budete chtít podívat, co dalšího potřebujete. Určitě budete chtít objednat rukavice, které vám budou sedět na ruce, a pravděpodobně nějaké olovo pro rentgenování. Náš poslední veterinář byl velký tlustý starý chlap, šel do důchodu, ale rozhodně nemáme nic dost malého pro vás.“ Myslím, že mi tím skládal poklonu, ale nevěnovala jsem tomu pozornost.

„Tak fajn, jdeme na to,“ řekla jsem a zatlačila do dveří kliniky. Když jsem se otočila, abych za sebou zavřela, vzhlédla jsem. Byl tam Dawson, opíral se o ohradu jízdárny, jednu nohu zaháknutou o spodní příčku plotu, obě paže líně přehozené přes horní břevno. Zíral přímo na mě. Jen jsem se usmála, zamávala a zavřela dveře. Co je s tím chlapem?

O hodinu později vycházím z kliniky ke svému autu. Z korby náklaďáku jsem popadla kufr a sportovní tašku s tím, že zbytek vezmu později. Vytáhla jsem si věci do podkroví a tašky shodila na podlahu ložnice. Sotva jsem překročila práh, už skopávám boty a přetahuji si tričko přes hlavu. Nesprchovala jsem se od rána, kdy jsme vyjeli, a mám pocit, že musím smrdět jako tlustá jalovice v letním parnu.

Koupelna je ve skutečnosti docela velká. Má obrovský sprchový kout se dvěma hlavicemi a bezrámovými skleněnými dveřmi. Pouštím horkou vodu a svlékám se, čistím si zuby, zatímco se voda ohřívá. Neztrácím čas. Dokonce si sednu na malou kamennou lavici ve sprše a oholím si nohy. Je to tak skvělý pocit být čistá. Hodím si vlasy do ručníku a jdu do ložnice nahá; je tak osvobozující vědět, že nikdo nevejde. Nebydlela jsem sama od prvního ročníku vysoké, kdy jsem bydlela na koleji, což byl požadavek univerzity.

Oblékla jsem si ustřižené džínové šortky a červené tílko. Rychle jsem si rozčesala vlasy a spletla je do copu. Ještě musím jít najít Dawsona a zajistit boxy pro koně. Nazula jsem si zpátky boty a zamířila ke stáji, do které jsem ho dnes viděla vcházet. Neušla jsem ani pět stop, když jsem uslyšela jeho hladký hluboký hlas: „Někam jdeš?“ Otočím se; stojí v průjezdu hlavní koňské stáje, opřený o zeď, jako by na mě čekal.

„Ach ahoj, jo, vlastně jsem tě šla hledat. Potřebuju dát koně do boxů a můj strýc...“ zarazila jsem se. „Promiň, Alfa mi řekl, abych tě našla, že mi ukážeš, které jsou moje.“

Nic neříká, jen na mě zírá. Stojím tam dlouhou trapnou minutu a chystám se otočit směrem k pastvině. Je u mě dřív, než si vůbec uvědomím, že se pohnul. Položí mi ruku na kříž a nasměruje mě ke stáji, která je napravo od jízdárny. Jeho ruka na mých zádech hřeje. Cítím se z toho uvnitř tak nějak zvláštně, ale ne ve špatném slova smyslu. Vzhlédnu k jeho tváři, ale dívá se přímo před sebe, jako by si ani nevšímal, kde má ruku.

„Tady,“ říká, když se blížíme ke stáji. „Můžeš mít tyhle první dva boxy. Jsou čisté. Na konci stáje je sedlovna, měl by tam být prázdný stojan na sedla. Dej mi vědět, kam si dáš výstroj, a zítra ti to místo označím. Boxy tvých koní budou mít taky jejich jména.“ Ani se nenadechne. Když skončí, podívá se na mě dolů. „Zní to dobře, Ashlynn?“ Způsob, jakým vyslovuje mé jméno, způsobuje, že můj žaludek dělá kotrmelce.

„Ano, to zní skvěle, Dawsone, díky.“ Otočím se, abych šla pro koně, ale on mi položí ruku na paži, aby mě zastavil. Znovu k němu vzhlédnu, jedno obočí zvednuté: „Ehm, ano?“

Spustí ruku a udělá krok blíž. Vidím, jak se mu rozšiřují nozdry, a vím, že se mě snaží očichat. Nakloní hlavu: „Jak se jmenují tví koně?“

„Ehm, cože?“ ta otázka mě zaskočí.

Palcem ukáže směrem k boxům: „Na jmenovky. Jména tvých koní?“

„Ach, jasně. Bailey a Buck,“ a když se otočím, abych šla na pastvinu, srovná se mnou krok. Nic neříkám, jen kráčím v tichosti dál. Kupodivu to není nepříjemné. Když dojdeme k bráně, zapískám a oba mí koně přiklušou k ohradě.

Dawson na mě zvedne obočí a pak se mu na tváři rozlije široký úsměv. „Ujde to,“ řekne a odemkne bránu. Já popadnu jednu ohlávku a on druhou, míří k Bailey.

„Jo, nemyslím si, že by ses ji měl snažit chytit,“ varuji ho. „Kouše, hlavně chlapy.“

Jen po mně střelí pohledem, jako by tomu nevěřil. Přijde k ní a ona ustoupí o krok zpět. Když jí chce položit ruku na krk, švihne hlavou dozadu a chňapne po něm zuby. On se jen uchechtne a začne na ni mluvit tím svým hlubokým, tichým hlasem. Přiznávám, má dost uklidňující barvu. „No tak, holka, neublížím ti. Jen klid,“ šeptá jí a pomalu jí rukou přejíždí po hřívě. Nemůžu si pomoct a myslím na to, jak by ty ruce asi působily na mém těle.

„Hodná holka,“ proberu se ze zasnění právě včas, abych viděla, jak Bailey nasazuje ohlávku, jako by to dělal roky. Jsem v šoku. Ona legitimně nenávidí muže, kousla každého, kdo se k ní přiblížil.

Hodím ohlávku na Bucka a podívám se na Bailey: „Zrádkyně,“ řeknu jí. Dawson se zasměje. Je to hluboký smích a zní hezky.

„Nic si z toho nedělej, Ashlynn, je o mně známo, že krotím i ty nejdivočejší šelmy.“ Mrkne na mě, zatímco vedeme oba koně dolů ke stájím.

„Hmph, budu si to pamatovat,“ jsem pořád tak trochu v šoku.

Dostaneme koně do boxů. Přitáhnu zahradní hadici a naplním kbelíky s vodou, pak zavřu dveře a zajistím je. Otočím se k Dawsonovi, který přešel k jednomu z dalších boxů a dělá to samé. „Hej, díky za pomoc, Dawsone. Uvidíme se později,“ mávnu přes rameno, když odcházím, abych doufejme sehnala nějakou večeři a odpadla.

Dawson

Vidím ji mířit do podkroví a vím, že za mnou měla přijít kvůli boxům. Normálně bych už padal, dal si sprchu, ale rozhodl jsem se na ni chvíli počkat. Opírám se o stěnu stáje a čekám, až sejde po schodech, které vedou nahoru do bytu. Snáší se dolů v ustřižených džínových šortkách a tílku, které doslova obkresluje každou křivku. Jsem si docela jistý, že rozeznávám vztyčenou bradavku, která se rýsuje skrz. Má na sobě boty, což k těm šortkám vypadá zatraceně sexy. Jsem na okamžik ohromený, když si prohlížím její pozadí, které se ode mě vzdaluje. „Někam jdeš?“ zeptám se.

Když se otočí, její krásné modré oči se na mě třpytí; musím se hodně držet, abych k ní nenapochodoval. Dlouhé hnědé vlasy má v copu přehozeném přes rameno. Vlasy má stále trochu vlhké a namočily jí tílko. Jo, bradavka prosvítá. Musím se soustředit, abych se jí díval do tváře. Jsem jako v mrákotách, když se otočí a odchází. Uvědomím si, že něco řekla, ale neslyšel jsem ani slovo. Do prdele, řeknu si pro sebe a dohoním ji. Moje ruka jí sama od sebe přistane na bedrech a vedu ji ke stájím. Udržujeme jakousi konverzaci ohledně boxů a sedlovny a pak míříme na pastvinu pro její koně.

Její klisna je trochu plachá, když k ní přijdu, a Ashlynn mě varuje. Beru to jako výzvu. O pár minut později mi ta klisna žere z ruky. Přeji si, abych měl stejný účinek i na Ashlynn. Vypadá upřímně ohromeně, že na sebe její klisna nechala sáhnout a nasadit ohlávku. Body pro mě, pomyslím si. Jakmile máme koně v boxech, snažím se nevypadat jako úchyl a nezírat jí na zadek, když se předklání, aby naplnila kbelíky s vodou, ale nemůžu si pomoct. Je nádherná. Každá její část. Všimnu si malé jizvy tam, kde měla na noze to zranění. Udělám si mentální poznámku zeptat se jí, co se stalo. Než se naděju, mává mi na rozloučenou a vykračuje si pryč ode mě. Stojím tam, čelist mi visí dolů, a dívám se, jak odchází. Zatraceně, Dawsone, pomyslím si. Vzpamatuj se. Je to Alfova neteř.