Ashlynn

Byli jsme na ranči týden a já neslyšela jedinou zprávu o tom, co se děje doma. Zvykala jsem si na rutinu, seznamovala se s chodem ranče a se svým týmem veterinárních techniků. Všichni to byli milí mladí muži, všichni pracovití. Z toho jsem měla radost. Jeden z nich měl za družku jednu z kovbojek, co pracovala u koní, další dva byli svobodní a mluvili až příliš často o tom, že chtějí jet do města, ať už to bylo kdekoliv. Nakonec jsem se zeptala: „Hej, Jarede, co je na tom ježdění do města tak skvělého? Co tam je?“

„No víš, věci, co se dají dělat.“ To byla jeho odpověď.

„OK, jako jaké věci? Je to nebezpečné? Jsou tam jiní vlci?“ Chtěla jsem skutečnou odpověď.

„Jo tak, už chápu, ehm, je tam pěknej bar a tančírna, kino, pár restaurací a pak je tam Pauline,“ mrkl na Mikea, který jen obrátil oči v sloup.

„Nejsem si jistá, jestli chci vědět o Pauline. A co lidi?“ Tohle jsem opravdu potřebovala vědět. Ne že by mi vadili, strávila jsem mezi nimi celá vysokoškolská léta. Jen jsem potřebovala vědět, kde být ve střehu, kdybych do města jela.

„Pauline je jeho objev. Pracuje v bistru Starlight,“ ozval se Mike. „Pokud jde o lidi, moc jich tam není. Jen čas od času projíždějí, aby nabrali benzín nebo se zastavili v jedné z restaurací. Město ve skutečnosti vlastní smečka. Ne každý může bydlet tady na ranči, jen kovbojové a kovbojky a Alfa a jeho rodina.“ Mike mi dával spoustu informací.

„Aha, takže kde je Beta?“ zeptala jsem se. „On nebydlí tam, kde Alfa? To je trochu neobvyklé.“

„Ale jo, Beta tady bydlí taky. Má dům na zadní straně menších stájí. Beta je Cody, znáš ho, vedoucí chovu dobytka.“ Jared se konečně rozhodl pustit nějakou užitečnou informaci.

Pokývla jsem hlavou na srozuměnou a vrátila se ke vzorku, který jsem zkoumala pod mikroskopem. „Našla jste něco, doktorko?“ zeptal se Mike a přešel vedle mě.

Zvedla jsem hlavu a ukázala na okulár, aby věděl, že se může podívat. „Vidíš ty malé bílé věci, co vypadají, že tam plavou?“ řekla jsem mu. Kývl hlavou. „To je druh parazita, podobný tasemnici, ale menší. To znamená, že vy kluci budete muset jít sehnat všechny honácké psy a přivést je sem, abychom je mohli všechny ošetřit. Pokud to má jeden, pravděpodobně to mají všichni.“

Mike a Jared si hodili bundy a vyrazili ze dveří, aby se pokusili dostat všechny psy na kliniku. Garrett má dnes noční službu, takže spí doma, nebo možná pomáhá své družce přebalovat. Mají doma novorozence. Roztomilé malé stvoření, zrzavé vlasy přesně po tátovi.

Zrovna když uklízím a připravuji léky pro psy, vejde máma a vypadá trochu nesvá. „Všechno v pořádku, mami?“ obejdu stůl, abych ji objala.

„Právě mi volal strýček Tobias. Dnes v noci to provedou.“ Mluvila o popravě mého otce. Zavrtěla jsem hlavou, že rozumím. Je nervózní z bolesti, kterou ucítí, až se pouto přetrhne. Už si užila dost bolesti s celou tou jeho nevěrou. Stojí tam a mne si ruce.

Přitáhla jsem si ji zpátky do objetí. „Co pro tebe můžu udělat, mami?“

Chvěje se. „Doufala jsem, že bys mi mohla něco dát? Víš, jako sedativum?“ V očích má nadějný výraz.

„Mami, víš, že jsem veterinářka, ne smečkový doktor. Ptala ses strýčka Gabea, jestli tu mají doktora?“ Hladím ji po zádech a snažím se ji utěšit.

„Ptala. A on volal doktorovi smečky. Řekl, že když se přeměním a ty mi dáš dávku ve vlčí podobě, mělo by to být v pořádku. Řekl, ať ti vyřídím, že musíš dát čtyřnásobnou dávku, než jakou bys dala běžnému vlkovi, takže mě budeš muset zvážit ve vlčí podobě a pak to nadávkovat. Říkal, že kdybys měla otázky, můžeš mu zavolat,“ vytáhla z kapsy papírek se jménem a číslem. „Můžu zůstat dnes v noci na klinice, vyspat se z toho, a ráno bych se měla cítit jen prázdná, ale samotná bolest by měla ustoupit. Musíme to ale udělat brzy, Tobias říkal, že to skončí při západu slunce, takže do té doby musím být mimo.“ Dívala se na mě prosebnýma očima.

Zhluboka jsem se nadechla. Byla to moje máma a kvůli Gradymu si vytrpěla dost. Byl čas, aby to skončilo. „Dobře, mami, udělám to. Ale zůstanu tady na klinice s tebou. Chci mít jistotu, že jsi v pořádku. Můžu se vyspat na jednom z lehátek.“

„Jsi si jistá, Ash? Nemusíš mít kvůli mně nepohodlí,“ v hlase měla smutek, který jsem nemohla přeslechnout.

„Mami, to je v pořádku. Spala jsem na horších místech a v horších podmínkách. Pojďme to udělat. Jen musím podat léky těm honáckým psům a pak vyhodím techniky. Nemusí vědět, co chystáme.“ Vrátila jsem se k tomu, co jsem dělala, a máma se schoulila do křesla v dalekém rohu.

O dvě hodiny později jsme měli všechny rančerské psy ošetřené proti parazitům a po technicích nebylo ani vidu. Zavolala jsem Garrettovi a řekla mu, ať si vezme noc volno, že budu držet pohotovost já. Bylo to jednodušší, než aby sem nakráčel uprostřed noci, když bude vzadu uspaná mámina vlčice.

Dovedla jsem mámu dozadu, svlékla se, položila oblečení na vyšetřovací stůl a přeměnila se. Ukázala jsem na váhu a ona na ni nastoupila. Zapsala jsem si její váhu, ona seskočila a začala ve vlčí podobě přecházet sem a tam. Zvedla jsem hlavu od podložky a snažila se vypočítat množství léku. Nechtěla jsem to zvorat. Byla to moje máma. Poklepávala jsem tužkou o pult a dvakrát kontrolovala dávku. „Dobře, mám dávku. Jdu natáhnout lék, ale potřebuju, abys přestala přecházet a šla si lehnout tamhle na tu žíněnku.“ Ukázala jsem na velkou měkkou podložku v rohu, kterou jsem pro ni vytáhla ze skladu. Naklonila ke mně vlčí hlavu a já ukázala prstem a věnovala jí přísný pohled. Přešla tam a s odfrknutím si lehla na žíněnku.

Než jsem to udělala, chtěla jsem zkontrolovat dveře, tak jsem je obešla a ujistila se, že je západka zajištěná, a pak se vrátila dozadu s velkou injekční stříkačkou v ruce. Při natahování sedativa se mi trochu třásly ruce, ale zvládla jsem to. Kráčela jsem k mámině vlčí podobě a celou dobu na ni tiše mluvila, doufajíc, že se uvolní. „Budu tě muset chytit za kůži na krku, abych to píchla. Ucítíš štípnutí a lehké pálení. Pak už by to mělo být v pořádku, propadneš se do spánku.“ Naklonila ke mně hlavu a já k ní přešla a chytila ji za zátylek. I když ležela, ve vlčí podobě mi její ramena sahala ke stehnům. Jako člověk možná byla drobná, ale jakožto Alfa byla její vlčice obrovská. „Nekousni mě,“ věnovala jsem jí tvrdý pohled a pak vklouzla jehlou dovnitř. Vyjekla, ale nepohnula se. Vstříkla jsem všechno sedativum, ustoupila a sledovala ji. Položila si hlavu na tlapky a krátce nato se jí zavřela víčka. Přešla do klidného rytmu dýchání, jako by spala.

Došla jsem ke stolu, zvedla mobil a vytočila strýčka Tobiase. „Ahoj Ash, všechno v pořádku?“

„Jo, je to fajn. Poslouchej, právě jsem uspala mámu, takže ať už se chystáte udělat cokoliv, můžete to udělat rychle? Nechci, aby se probudila uprostřed toho. Celá ta věc pro ni byla už tak dost těžká,“ kousala jsem se do rtu a sledovala její spící vlčí tělo.

Strýček Tobias si na druhém konci telefonu povzdechl: „Jo, já vím. Jen si přeju, aby nám to řekla, možná to pro vás obě mohlo být lepší.“ Odmlčel se. „Ash, můžu se tě na něco zeptat?“

„Jo, jasně,“ odpověděla jsem rychle.

„Jak dlouho to trvalo? Ublížil ti někdy? Myslím kromě toho případu, kdy jsi mi volala?“ Jeho hlas zněl napjatě.

„Hádám, že asi od mých sedmi. Podváděl ji s lidmi z toho baru v nedalekém městě. Párkrát ho konfrontovala a on ji pak začal bít. Protože pracoval na pile na noční směny, moc jsem ho nevídala. Ale abych odpověděla na tvou otázku, tohle bylo poprvé, co mi ublížil. Dala bych ti vědět dřív, kdyby mi to máma dovolila, ale styděla se. Promiň, že jsem ti to neřekla,“ snažila jsem se nebrečet, ale bylo to marné, jak jsem tam stála a myslela na všechny ty chvíle, kdy byla máma terčem jeho týrání.

„Neobviňuj se, Ashlynn, nic z toho není tvoje vina. Jsem jen rád, že jsi zavolala. Postaráme se o to, udrž mámu v sedaci celou noc. Během pár hodin bude po všem.“ Potom zavěsil. Připravila jsem se na dlouhou noc a doufala, že to, co jsem jí dala, bude stačit, aby spala až do rána.

Dalších pár hodin jsem strávila papírováním a procházením složek klisen, které jsme plánovali připouštět. Zítra jsem se musela sejít s Codym, abychom probrali pár věcí na připouštěcí sezónu. Taky jsme museli naplánovat věci pro dobytek. Byla jsem unavená už jen při pomyšlení na to, ale tohle jsem chtěla. Nemůžu říct, že bych nebyla šťastná, vlastně jsem to tu milovala. Tahle práce byla požehnáním a na tu pastvu pro oči, co se tu procházela, si taky nešlo stěžovat. Jak jsem na to pomyslela, uvědomila jsem si, že jsem dnes nezkontrolovala své koně. Viděla jsem Dawsona, jak je ráno za mě vyvedl na pastvinu. Měla jsem v úmyslu je dát zpátky do stájí, ale pak se stala celá ta věc s mámou. Podívala jsem se na dveře a pak zpátky na ni. Zdálo se, že tvrdě spí. Vezmu si jen pět minut.

Tichounce jsem vyklouzla ze dveří, zamkla za sebou a klíč bezpečně uložila do kapsy džín. Přeběhla jsem dvůr ke stájím, kde byli mí koně, a vešla dovnitř; rozsvítila se světla na pohybový senzor. S úlevou jsem vydechla, když jsem viděla, že je někdo laskavě zavedl zpátky do boxů. Zkontrolovala jsem kbelíky s vodou a byly plné. Opřela jsem se o dveře boxu, hladila Bailey po nose a posílala jí polibky na tvář, až se jí chvěly nozdry. Milovala jsem toho koně, byla to absolutní dříčka. Naháněly jsme a chytaly dobytek, hnaly krávy z hor, někdy ve sněhu, a ona mě nikdy nezklamala, nikdy nezaváhala. Byla jednou z mála věcí v mém životě, která působila jako jistota. Rozhlédla jsem se po stáji s úsměvem na tváři. Tohle teď taky působí docela jistě. Naposledy jsem ji poplácala po krku a zamířila zpátky ke klinice. Když jsem vešla zpátky, mrkla jsem na hodiny na zdi. Bylo těsně po půlnoci. Potřebovala jsem se sama vyspat, ale prostě jsem se nemohla přinutit si lehnout.

Dawson

Ležel jsem v posteli, závěsy roztažené, aby dovnitř svítil měsíc. Měl jsem byt nad stájemi, kde jsme měli pracovní koně, včetně těch Ashlynniných. Protože jsem měl roztažené závěsy, uviděl jsem náhlé světlo na zemi před stájí. Věděl jsem, že se v boxech rozsvítilo světlo na pohybové čidlo. Kojoty jsme tu už dlouho neměli, takže jsem nepředpokládal, že by to bylo tím. Povzdechl jsem si, nemohl jsem spát, natáhl jsem si džíny a vyšel na balkon, který byl hned nad vchodem. Slyšel jsem, jak někdo chodí ve stájích, a pak ke mně zavanula její vůně. Déšť. Podíval jsem se na budík na nočním stolku. Co sakra dělala vzhůru v tuhle hodinu? Onemocnělo nějaké zvíře? Podíval jsem se ke klinice a viděl, že se uvnitř svítí, ale světla v jejím podkroví byla zhasnutá.

Řekl jsem si, že kdyby potřebovala mou pomoc, řekne si. Takže tam stojím ve tmě a poslouchám její tichý hlas, jak šeptá ke svým koním. A jen tak vyjde ven, stále v oblečení, které měla na sobě dřív během dne. Míří zpátky ke klinice, odemyká dveře a vchází dovnitř. Vidím ji skrz žaluzie, nejsou zatažené. Jde dozadu a o pár minut později je zpátky vpředu. Dělá papírování u stolu. Jen zavrtím hlavou. Myslel jsem, že já jsem workoholik. No, jsem vzhůru, tak jí asi můžu uvařit kafe a zkontrolovat, jestli je všechno v pořádku.