Pohled Galena (pokračování)

Podívám se jí do očí a vidím v těch fialových očích ostražitost a rezignaci, jako by už věděla, na co se jí budeme ptát, a byla rozhodnutá odpovědět, ale nečekala, že jí uvěříme. Z nějakého důvodu mě to rozesmutnilo, vypadala tak osaměle, ale kdyby byl Darien její kluk... proč byla tak šťastná, že ho vidí s jinou vlčicí?

To mi nesedělo s těmi fámami o ní. Mám pocit, že se dnes o téhle vlčici konečně dozvíme pravdu, alespoň my. Vyzařovalo z ní něco, čeho jsem si předtím nevšiml, jako by byla někdo, koho bych měl respektovat; kdyby dala rozkaz, měl by být splněn. Nakonec jsem se prostě zeptal a doufal, že té vlčici neublížím.

„Fámy říkaly, že vy dva spolu chodíte. Ale podle toho, co jsme právě viděli, teď vážně pochybuju, že je to pravda. Koluje o tobě spousta zvěstí, a žádná z nich není dobrá.“ Na chvíli se odmlčím, ona tam stojí s trpělivým výrazem ve tváři.

Takže pokračuji ve svém dotazování. „Ale já jsem osobně byl svědkem toho, jak Čubka Sára a její parta některé z těch fám rozhlašovaly, taky jsem viděl, jak jsi odmítla mnoho samců, jednoho drsněji než ostatní, když začal být dotěrný, takže tyhle dvě situace dohromady mě vedou k přesvědčení, že některé, ne-li všechny ty řeči, jsou kecy.“ Skončím a čekám.

Byla tu jedna fáma, na kterou jsem se ptát nechtěl. Pokud byly ty ostatní lži, pak ta o týrání, které jí uštědřovala její rodina, byla s největší pravděpodobností pravdivá. Ale jak se zeptat vlčice, jestli ji rodina týrá? Nemohl jsem se k tomu přimět, měl jsem pocit, že se mi odpověď nebude líbit.

Dívá se na mě pár okamžiků, než promluví. „Skoro všechny ty fámy jsou, jak říkáš, kecy. Darien je můj nejlepší přítel, nikdy jsme spolu nechodili a nikdy jsme nebyli intimní, co se týče některých dalších věcí. Jsem stále panna a moje sestra se postarala o to, aby mým jediným přítelem ve škole byl Darien.“ Ani jednou nezvýšila hlas.

Celé to řekla klidným, trpělivým hlasem. Pak pokračuje a říká: „Ale možná teď, když má vaše sestra ochranu vás obou i Dariena, budu moci mít konečně dalšího přítele.“

Alořina poznámka mě přiměje znehybnet a podívat se na Kiana; spojíme se myslí. Jelikož to sourozenci dokážou, i když nejsou přeměněni do své vlčí podoby; všichni ostatní vlci ve smečce, s výjimkou Alfy, Luny a Bety, museli být proměněni ve vlka, aby se mohli myšlenkově spojit, pokud nebyli v přímém příbuzenském vztahu.

Myslím, že to byl způsob, jak matka mohla najít svá štěňata, kdyby se zatoulala příliš daleko. Což jsme s bratrem dělali často, dokud nám matka nesvěřila odpovědnost za naši malou sestřičku, protože jsme od sebe byli jen o něco více než šest měsíců. Vlkodlaci mají kratší těhotenství než lidé a po porodu se téměř okamžitě uzdraví. Málo porodů bylo obtížných a málokdy došlo k úmrtí.

Kiane, řekla ochranu, myslíš, že tím myslela před svou sestrou? zeptal jsem se, slyšel jsem ve svém hlase napětí.

Jsem si toho vědom a nutí mě to trochu zavzpomínat... na chvíli se odmlčel, než pokračoval. Pamatuješ, jak měla Kelly spálené všechny vlasy a byla otrávená tou tabletou vlčího moru?

Jo, pamatuju si to, proč? Začala mě naplňovat úzkost, měl jsem pocit, že se mi to nebude líbit.

No, byl jsem u toho, když řekla Sáře, aby přestala rýt do její sestry; dělala to půlku hodiny a nechtěla sklapnout. Druhý den přišla Kelly do školy takhle zohavená. Jeho tón byl vážný.

Byla to Sára a její kumpánky, musely to být ony. Nemůžu si pomoct, ale je mi líto Alory i Kelly. Jestli byla Sára ochotná tohle někomu udělat a prošlo jí to, pak není divu, že Alora neměla žádné přátele kromě Dariena. Kdyby se Sára chtěla navážet do něj, byla by to ta poslední věc, co by udělala, když je to syn Alfy.

Myslím, že je na čase, aby tahle vlčice měla pár dalších přátel, říkám Kianovi.

Jo, myslím, že jo, my se o sebe postarat umíme i proti té čubce, a teď se naší sestry neodváží dotknout, když je družkou syna Alfy. Řekl to poslední s trpkým, mírně pobaveným tónem.

Darien by ji roztrhal na kusy, kdyby to neudělala naše sestra jako první. Pobaven představou, jak moje sestra trhá Sáru na kusy, se uchechtnu.

Pohled Alory

Čekala jsem, až dokončí svou tichou diskusi. Necítila jsem z nich zášť ani nedůvěru. Zdálo se, že mi rozumí a věří. Váhala jsem doufat, že z tohoto rozhovoru vzejde něco dobrého, ale měla jsem pocit, že je to osud, že Bohyně přivedla tyto dva vlky ke mně, zatímco přivedla jejich sestru k Darienovi.

Cítila jsem sílu, kterou měli, hlubokou a silnou jako Hory, na kterých pracovali a žili. Něco mi říkalo, že s nimi budu nějak spojená. Jen jsem nevěděla, jak to vím. Také tu byla stále ta předtucha v mém nitru. Nemohla jsem se jí zbavit ani s tímhle rozptýlením.

„Rádi bychom byli přátelé, neměla jsi být tak izolovaná kvůli své sestře,“ promluvil Galen jako první.

„Tvoje sestra je vtělené zlo a vypadá to, že teď budeme stejně držet spolu, když je milovník tvé sestry naším švagrem,“ dodává Kian.

„Navíc potřebujeme někoho, kdo s námi bude dělat křena, zatímco oni na sebe budou házet zamilované oči,“ řekl Galen pobaveně.

Ta poslední poznámka mě rozesměje. „Nevím, co je horší, jestli to, že máš pravdu, nebo to, že vlk tak velký jako ty řekl zamilované oči.“

To je rozesmálo, zatímco jsme sledovali pár; už nestojí na parkovišti, ale na trávníku nedaleko od nás. Skutečně na sebe dělali zamilované oči, ten výraz mě znovu rozchichotal. Pak uslyším známý zvuk motoru a dunící audiosystém.

Moje sestra a její kamarádky přijíždějí v sestřině třešňově červeném kabrioletu a všechny falešně a mimo rytmus zpívají do písničky. Byla to nějaká píseň o tom, že si čistí zuby lahví Jacka, což mi připadalo nechutné. Ale to jen ukazovalo, jaká je to pařmenka.

Zatímco ona a její kumpánky vystupují z auta, zaparkovaly nedaleko od nás, vjíždí na školní parkoviště další vozidlo. Tohle je další terénní džíp, červené barvy, a patřil Matthewovi, nebo Mattovi pro jeho přátele.

Je to přítel mé sestry, druhorozený syn Alfova Bety, Bety Borise. Technicky by měli být Darien a Matt nejlepší přátelé. Ale jeho náklonnost k Sáře a jeho chování ke mně to Darienovi znemožnily. Neschvaloval to a pro Matta to bylo nepřijatelné.

Měli velkou rvačku, kterou Darien vyhrál. Od té doby se k sobě nechovali přátelsky. Vyloženě se jeden druhému vyhýbali, a když se potkali, nepadlo mezi nimi ani slovo. Jen vražedné pohledy.

„Toho chlapa nemám rád,“ slyším říkat Kiana. Je to zvláštní, ale teď, když jsem mluvila s oběma, poznám, který z nich mluví, aniž bych se na ně musela podívat, přestože jejich hlasy jsou téměř stejné. Ale vždycky jsem byla dobrá na zvuk a tóny, hudba byla něco, z čeho jsem žila.

Milovala jsem možnost jít na své oblíbené tiché místo a nasávat všechno kolem sebe, zatímco jsem nechávala hudbu pronikat do svého těla a duše, aby mě oživila, když bylo opravdu zle. Pak jsem vypustila Xenu, aby mohla běhat a cítit sounáležitost se zemí a životem kolem nás. Pocit, který jsem měla v žaludku, hrozil, že při pohledu na něj vyzvracím snídani.

Moje sestra si všimla Serenityina džípu. Protože jsou neuvěřitelně hloupé a nevšímavé ke všemu, co se netýká jich samotných, začnou mít hloupé poznámky. „Uf, to je džíp jak pro Hadrovou Ančku,“ začíná Agatha. „Kdo si pořídí fialový, je to tak nevkusné,“ dodává Beatrice.

Jako by ona mohla mluvit, zrovna na sobě měla leopardí šaty bez ramínek, které hrozily, že jí vypadnou prsa, leopardí jehly se zlatými podpatky a velký masivní zlatý náhrdelník, náušnice a náramky. Vlk v leopardím vzoru, tak to bylo bez vkusu.

„Ta malá jalovice je tak ošklivá, že lituju toho, kdo bude jejím druhem,“ řekla Sára jedovatě.

„Budu muset zasáhnout a ukázat jejímu druhovi, co je to skutečná vlčice,“ řekla Lauren chvástavě. Všechny se rozjely v ječivý smích.

Byly jako smečka hyen místo smečky vlčic. Matt vystoupil ze svého džípu a připojil se ke skupině. Galen a Kian jsou rozzuření a vrčí. „Klid, chlapci,“ říkám. „Nejste to vy dva, kdo ji teď musí bránit.“

Podívají se na mě s rozhořčením, tak jim to vysvětlím. „Už má druha, pamatujete?“ Nechám to vteřinu doznít. „Teď je jeho práce bránit čest své družky a srovnat je do latě, a on to udělá.“ GESTEM ukážu směrem k Darienovi. „Dívejte.“

Zuřivost, kterou Darien cítil, byla jasně vidět v jeho tváři, když držel svou družku v náručí; ona byla také rozzlobená a měla slzy v očích. Znám Dariena. Nechá je za ty slzy v jejích očích zaplatit. „Nnedotkl bych se takové šlapky, jako jsi ty, ani desetimetrovou tyčí, a kdybys nebyla vlkodlak, byla bys pravděpodobně prolezlá nemocemi. Hnusíš se mi.“ Hněv a odpor v jeho tónu byly pro Lauren jako bič do tváře. Měl pozornost celé skupiny, jejich oči se rozšířily, když uviděly Darienovy paže kolem Serenity.

Sářin výraz je obzvlášť odporný. „Máš za druha prase, jak příznačné pro někoho, kdo se rád tahá s odpadem.“ Odplivne si.