Mia byla vyčerpaná. Nohy ji bolely z hodiny trvajícího stání, v hlavě jí tepalo z nekonečného proudu náročných zákazníků a na duši se cítila vyždímaná z dalšího dne předstírání, že je nad věcí.

Casa Lounge dnes večer praskala ve švech a jediné, co teď chtěla, bylo chytit nejbližší autobus domů, vplížit se do postele a modlit se, aby její matka a sourozenci byli z domu. Dnes se s nimi nedokázala vypořádat – ne s jejich dramaty, jejich odsuzováním a neustálým připomínáním jména, kterému tak zoufale chtěla uniknout.

Stála na zastávce, pevně svírala tašku a sledovala, jak kolem projíždějí reflektory, jeden za druhým. Noční vzduch byl chladný, vánek si pohrával s prameny jejích vlasů.

Její myšlenky přerušilo zapředení motoru. Mia sebou trhla a vzhlédla, když před ní zpomalilo a zastavilo elegantní černé sportovní auto. Jeho světlomety ji zalily oslepujícím světlem. Zamhouřila oči a o krok ustoupila, připravená v případě potřeby utéct. Z drahých aut zastavujících u lidí, jako je ona, nikdy nevzešlo nic dobrého.

Dveře se otevřely a vystoupil Alexander Blackwell.

Mie se zatajil dech v hrdle.

Nebyl jen pohledný; byl zničujícím způsobem pohledný. Tyčil se nad ní se širokými rameny, tváří vytesanou jako řecký bůh a aurou sebevědomí, která vyžadovala pozornost; Alexander Blackwell byl do puntíku tou záhadou, o které se mluvilo. Jeho přítomnost byla ohromující, ten druh přítomnosti, který vám vyrazí dech dřív, než si to vůbec uvědomíte.

Ležérně se opřel o své auto a upíral na ni zrak, jako by měl všechen čas na světě.

„Čau,“ řekl, hlas hladký a podbarvený ostřím arogance.

Mia zamrkala, nejistá, jestli si s ní její mozek nehraje. Ohlédla se za sebe, dvakrát, jistá, že tu musí být někdo jiný, koho oslovuje. „Nějaký Blackwell“ přece nemohl mluvit s ní.

„Mluvím s tebou, Turnerová,“ řekl s úšklebkem.

Mysl se jí vyprázdnila. Zmohla se jen na koktání. „C-co? Se mnou?“

„Jo.“

Mia sevřela tašku pevněji. Dívala se na něj, jako by právě oznámil, že nebe je zelené. „Proč… proč se mnou mluvíš?“

Jeho úšklebek se prohloubil a pak, bez varování, řekl: „Jdi se mnou na rande.“

Mia ztuhla. Ta slova ji zasáhla jako hrom. Slyšela dobře? Rychle zamrkala a čekala na pointu vtipu, ale jeho tvář zůstala vážná, dokonce pobavená.

„Cože?“ vykoktala. „T-ty máš přítelkyni.“

Alexander pokrčil rameny a strčil si ruce do kapes. „Už ne. Rozešli jsme se. Sleduj zprávy, Turnerová.“

Ten ležérní způsob, jakým to řekl, v ní vyvolal pocit, že vstoupila do nějaké alternativní reality. Její mysl se snažila to pobrat.

„Nechápu to,“ řekla roztřeseným hlasem.

„Kolik?“

Mia znovu zamrkala. „Cože?“

„Řekl jsem, kolik za to, abys se mnou chodila na rande?“

Trvalo jí vteřinu, než jeho slova zpracovala. Čelist jí poklesla, když jí to došlo. „Ty… ty mi chceš platit za to, abych s tebou chodila na rande?“

„Možná,“ řekl lhostejným tónem, jako by probíral počasí.

„Proč?“ dožadovala se a hlas jí stoupal zmatkem. „Vždyť ani neznáš mé jméno!“

„Vím dost, Turnerová.“

Bože! Nenávidí, když ji takhle oslovují.

Mia pod svou únavou pocítila hněv. Ruce podél těla zaťala v pěst. „Ne,“ řekla pevně.

Alexander zvedl obočí. „Cože?“

„Řekla jsem ne.“

Naklonil hlavu, upřímně překvapený. „Proč?“

Mia na něj nevěřícně zírala. „Co myslíš tím, proč? Vždyť mě ani neznáš. Nikdy předtím jsi se mnou nemluvil. A teď mě najednou chceš – co? – koupit na rande? Když jsem tě zrovna včera viděla s tvou přítelkyní.“

„Neříkej mi, že jsi mě sledovala, Turnerová,“ řekl a úšklebek se mu vrátil.

„To by sis přál,“ odsekla.

„Věř mi, to součástí mých přání být nemůže,“ řekl chladně. V očích mu zajiskřilo pobavení. „Řekni si o cenu, Turnerová.“

„Řekla jsem ne!“ vyprskla pevným hlasem. „Nemůžeš si prostě kupovat lidi, aby s tebou chodili na rande. Nemám zájem.“

Alexanderův úšklebek na zlomek vteřiny zakolísal. Přistoupil blíž, jeho přítomnost byla drtivá, když na ni shlížel. „Jsi Turnerová,“ řekl a jeho tón klesl. „Přestaň se chovat, jako bys měla nějakou hrdost.“

Hrudník se jí stáhl, uvnitř jí bublal vztek. „Prosím, nech mě být,“ procedila skrz zaťaté zuby.

Ustoupil a úšklebek se mu vrátil jako maska. „Tři rande. Pět tisíc za každé.“

Mie se rozšířily oči. „Cože?“

„Slyšela jsi mě. Nech si to projít hlavou, Turnerová.“

A jen tak se otočil, nasedl do auta a odjel, nechávaje ji tam stát beze slov, s myšlenkami vířícími v chaosu.

„Co to sakra bylo?“