~ Damon ~

"Určitě ti tu laskavost oplatím," řekl Damon chvíli předtím, než opustil místo činu. V pozadí slyšel policejní sirény, ale přesto si udělal čas, aby s tou dívkou promluvil.

"Nedělej si s tím starosti, prostě běž," řekla. Vypadala ještě ustaraněji než on.

"Ale ne. Damon Van Zandt nikdy nezapomíná," řekl nakonec.

Damon se na dívku naposledy podíval, než zmizel ve tmě. Její oči byly to nejpoutavější, co kdy viděl. Byly modré s nádechem fialové. Nikdy neviděl tak tajemné, nádherné oči.

Když jí Damon řekl, že nezapomene, mluvil o tom, že je jejím dlužníkem, protože jim pomohla utéct. Hned tu noc, jakmile se klan Van Zandtů vrátil do sídla, vydal Damon dva rozkazy. Prvním bylo odhalit krtka, který je prásknul poldům. Druhým úkolem bylo zjistit totožnost té dívky, a Damon jí na oplátku poslal malý dárek. Jeho mužům netrvalo dlouho tyto dva úkoly splnit. Druhý den ráno, ani ne o osm hodin později, byly oba tyto úkoly již hotové.

"Šéfe," pozdravil Liam Damona v jeho kanceláři. Damon pil ranní kávu s Adrianem a procházeli zprávy. O policejní razii v The Union tam nebylo nic, což znamenalo, že jejich stopy byly zahlazeny docela dobře.

"Našli jste tu krysu?" zeptal se Damon, aniž by zvedl oči od papírů.

"Ano, pane."

"Co jste s ním udělali?"

"Je pryč, pane," přikývl Liam uklidňujícím způsobem. "Uklidili jsme ho. Beze stopy."

"Dobře," řekl Damon prostě.

"Pro koho pracoval?" zeptal se Adrian.

"Jen malej podvodníček z Jersey City, co chtěl vydělat," odpověděl Liam. "Není napojenej na žádné jiné rodiny."

"Jste si tím jistí?" zeptal se Damon.

"Ano, prověřili jsme to. Velmi důkladně."

"A já myslel, že jste to udělali už předtím, než jsme začali tu schůzku?" Damon střelil pohledem po Liamovi a ten instinktivně polkl.

"Moc se omlouváme, šéfe. To se už nikdy nestane. Zdvojnásobím ochranku," řekl Liam.

"To si piš, že se nic takového už nikdy nestane," odfrkl si Adrian. "Nebýt té servírky, málem nás sbalili poldové. Víš, jak by to bylo trapný?"

"Ano, naprosto chápu," Liam mohl jen sklopit hlavu, protože dobře věděl, že to podělal.

"To jsou zkurveně amatérský sračky," zamumlal Damon. "Začínám přemýšlet, jestli vůbec zvládáš svoji práci, Liame."

"Už se to nikdy nestane, slibuju vám, šéfe," Liamovy oči okamžitě vystřelily zpátky nahoru. "Na můj život, slibuju."

Damonovi stačil jediný pohled do Liamových očí a věděl, že Liam nežertuje. Zemřel by, než by dopustil, aby se něco takového opakovalo.

"Dobrá, můžeš jít," řekl Damon.

Liam kývl hlavou a otočil se. Ale než stačil dojít ke dveřím, Damon znovu zavolal.

"Udělal jsi tu druhou věc, o kterou jsem tě žádal?"

Liam se rychle otočil zpátky. "Ano. Poslali jsme jí peníze, květiny a vzkaz. Přesně jak jste žádal, šéfe."

"Dobře," řekl Damon. "Tak běž."

Liam opustil místnost a Damon zůstal se svým věrným consiglierem. Damon se vrátil ke čtení novin, ale cítil, jak Adrianův pohled narušuje jeho prostor.

"Koupil jsi jí kytky?" zeptal se Adrian. "Nikdy bych tě netipoval na romantika."

"Zachránila nám zadky, myslel jsem, že bych se mohl zachovat trochu slušně," zasmál se Damon a zavřel noviny.

"Slušně, jo?" odfrkl si Adrian výsměšně. "Jo, to jsi celej ty."

Damona to rýpnutí ani neurazilo. Soudě podle toho, jak se choval k dívkám kolem sebe, nebyl nikdy známý jako ten 'slušný' typ. Sakra, tyhle holky ani neoslovoval jmény. Prostě jim přiděloval čísla a měnil je, jako měnil kravaty.

"Mám trochu času před další schůzkou. Pošli mi sem jedničku a dvojku, jo?" řekl Damon Adrianovi, čímž přesně potvrdil jeho slova.

"Není ani poledne a ty už máš apetit," zavtipkoval Adrian, když mířil ke dveřím. Damon mu věnoval jen znuděný pohled. "Hned tu budou, šéfe."

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Damonův týden a jeho obchody pokračovaly bez zádrhelů. Ten malý incident v The Union se ani nedostal do novin, takže jejich pověst byla stále čistá. Damon pokračoval ve svých dnech jako obvykle, staral se o byznys, plánoval expanzi a užíval si volný čas se svou pečlivě vybranou skupinou společnic.

Ale od toho incidentu Damon zjišťoval, že je těžké pokračovat v životě jako normálně. Dny byly fajn, ale noci byly zvláštní. Přistihl se, že sní o ní a jejích očích, a probouzel se neklidný a rozrušený. Ty sny začínaly vždycky stejně. Šel dlouhou chodbou a Violet kráčela jeho směrem. Cítil nutkání s ní mluvit, tak zvedl ruku a zatarasil jí cestu.

"Tak co dělá holka jako ty na takovémhle místě?"

*

*

*

- - - - - Pokračování příště - - - - -