~ Damon ~

"Tak co dělá holka jako ty na takovémhle místě?"

"Holka jako já?" zeptala se.

"Krásná, chytrá a... zjevně nezkušená."

Zúžila oči a podívala se na něj, jako by ji to urazilo.

"Pro vaši informaci, pro tuhle práci mám skvělou kvalifikaci," prohlásila věcně. "Pracuji tady už od—"

"Nemluvil jsem o práci," přerušil ji Damon.

"O-o čem to tedy mluvíte?"

"Viděl jsem, jak se na mě díváš a pak uhýbáš pohledem," oči mu střelily k jejím rtům a zpátky k očím. "Proč? Nezvládneš trochu horka?"

Vydala ze sebe tiché zalapání po dechu, nejistá, co říct. Damon se jen usmál a naklonil se blíž. Obě ruce měl na zdi a uvěznil tu malou holku na místě. Vzhlédla k němu a Damon viděl v jejích očích strach. Ošívala se a Damonovi se z toho vařila krev. Důkladně si to užíval.

Damon si olízl rty a jeho oči potemněly a přivřely se. Těžce polkla a otočila tvář na stranu, když jeho ústa přistála na kůži jejího krku. Vdechl její vůni a voněla tak božsky, že se málem neudržel.

"D-Damone..." vydechla.

"Křič, jestli musíš," zamumlal jí do kůže. "A jestli potřebuješ, abych přestal, jen řekni to slovo."

Aniž by ztratil další vteřinu, Damonova ústa se spojila s citlivým místem na jejím krku. Líbal a sál její kůži tvrdě, jako by ji chtěl sníst zaživa. Zvedla ruce, aby ho odtlačila, ale Damon je chytil a přišpendlil jí je nad hlavu.

Damon zrušil vzdálenost mezi jejich těly a cítil, jak se proti němu svíjí. Házela sebou a cukala, zjevně nezkušená, pokud šlo o zvládání vlastního těla. Damon ji líbal po celém krku a čelisti a zastavil se těsně předtím, než se jejich rty mohly dotknout.

"Řekni mi, co chceš?" zašeptal bez dechu.

"Nechci... abys přestal."

To bylo přesně to, co chtěl slyšet. Ušklíbl se a shodil ji na postel. Roztrhal jí šaty, dokud před ním neležela nahá, bezmocná a hladová. Než se sklonil, aby se zmocnil jejích rtů, zachytil záblesk jejích krásných očí, ten modrý a fialový třpyt. Donutilo ho to k úsměvu. A usmíval se, když si nárokoval její tělo pro své potěšení. Líbal ji od rtů dolů na krk a hrudník. Jazykem přejížděl po jejích bradavkách a každou z nich sál, dokud neztvrdly. Pokračoval celou cestu dolů, dokud nenašel její vstup. Byla růžová a vlhká, zcela nedotčená.

Damonovo tělo hořelo touhou. Byl z té dívky tak tvrdý, že bylo bolestivé to v sobě držet. Damon se nastavil k jejímu vchodu a jeho špička se dotýkala její teplé vlhkosti. Bylo to tak příjemné, že Damon cítil potřebu zastavit a vychutnat si ten okamžik. Klouzal po jejích záhybech a jen ji dráždil.

"Damone, prosím..."

Damon se jen usmál, když ho nestydatě prosila. Snažila se přimknout blíž, ale on ji pevně držel na místě. Ruce měl na jejích stehnech a roztáhl ji před sebou. Třásla se před ním a on se na to díval s potěšením. Věnoval další okamžik pohledu na ni, než se do ní zanořil, tvrdě a hluboko.

A v tu chvíli sen skončil. Vždycky skončil dřív, než se mohl dostat k té dobré části, a přivádělo ho to k šílenství. Damon zůstal frustrovaný a bez ohledu na to, kolik jiných žen si zavolal do pokoje, nikdy se nemohl udělat tak, jak chtěl.

Co je to se mnou kurva špatně? pomyslel si.

Tohle byla už třetí noc, co se mu ten sen zdál. Damon svůj dluh Violet splatil. Nebyl důvod, proč by ji měl mít pořád v hlavě, ale byla tam. Když řekl ta slova: "Damon Van Zandt nikdy nezapomíná," nemyslel tím tohle. Nechtěl myslet na nějakou holku a budit se vprostřed noci, ale Violet a její krásné oči ho pronásledovaly. A ať dělal cokoli, prostě na ni nemohl zapomenout.

To je blbost.

Damon se dnes probudil ve čtyři ráno a nemohl znovu usnout. Hluboce si povzdechl a místo toho odešel do své kanceláře. Věděl, že musí něco udělat, aby tu holku dostal z hlavy. Rozhodl se pro sklenku skotské a cigaretu, aby mu dělaly společnost, ale ani to nestačilo. Damon se na chvíli zamyslel, než stiskl tlačítko na stole. A asi o pět minut později se ve dveřích objevil Adrian. Byl stále v oblečení na spaní, zadýchaný a úzkostný.

"Volal jsi mě?" zeptal se.

"Jo, posaď se," řekl Damon.

"Jsou čtyři ráno, předpokládám, že je to vážné," řekl Adrian, když si sedal. "O co jde?"

"Co víš o tom manažerovi baru v The Union?"

"Dylan Carvey?" Adrian přimhouřil oči. "Je to jen mladej kluk, co vede bar. Má konexe na holky a drobný obchod s drogama. Je to ale v pohodě chlap. Proč?"

"A ta servírka je jeho sestra?"

"Přesně tak."

"Znamená to, že je zakázané zboží?"

Adrian zíral na Damona s nevěřícným výrazem, ale Damon si za svou otázkou stál.

"Dylan ti svou sestru neprodá, jestli naznačuješ tohle," řekl Adrian věcně. "Může ti sehnat jiné holky. Jakékoli jiné holky. Je známý tímhle druhem sraček."

"Pasák s morálním kodexem, to tím chceš říct?" odfrkl si Damon.

"Damone, proč se mě vyptáváš na nějakého manažera baru? Co vlastně chceš?" Adrian teď vypadal podrážděně.

"Chci, abys s ním domluvil schůzku. Chci s tím chlapem mluvit."

"Schůzku? K čemu?"

"Ale, nevím, zdvořilosti? Nikdy není na škodu dělat si přátele a spojence, nemyslíš?"

Adrian dramaticky obrátil oči v sloup a zavrtěl hlavou.

"Damone, znám tě. Nejsi ten typ chlapa, co by dělal něco jen tak bez důvodu. Co plánuješ?"

"Je to prosté, vážně," řekl Damon, když vstal. Vzal si sklenici skotské s sebou a zamířil zpátky do svého pokoje. "Dám mu nabídku, kterou nebude moct odmítnout."

*

*

*

- - - - - Pokračování příště - - - - -