~ Violet ~

"Takže, co dělá dívka jako ty na takovém místě?" pronesl Damon svým hlubokým, chraplavým hlasem.

"Dívka jako já?" zeptala se.

"Krásná, chytrá a... zjevně nezkušená."

Violet přimhouřila oči a věnovala mu pohled, jako by ji to urazilo.

"Pro tvou informaci, pro tuhle práci mám výbornou kvalifikaci. Pracuji tady už..."

"Nemluvil jsem o té práci," přerušil ji Damon. Jeho temně hnědé oči se zabodly do jejích.

"O č-čem to tedy mluvíš?"

"Vidím, jak se na mě díváš a jak uhýbáš pohledem," jeho oči sklouzly k jejím rtům a zpět k očím. "Proč? Nezvládneš trochu horka?"

Vydala ze sebe tiché zalapání po dechu, nejistá, co říct. Damon se jen usmál a naklonil se blíž. Obě ruce opřel o zeď, čímž uvěznil její drobné tělo na místě. Vzhlédla k němu a Damon viděl strach zračí se v jejích očích. Ošívala se, a to v Damonovi vařilo krev. Nesmírně si to užíval.

Damon si olízl rty a jeho pohled ztěžkl a ztemněl. Těžce polkla a otočila tvář na stranu, když jeho ústa přistála na kůži jejího krku. Vdechl její vůni a uznale si povzdechl. To způsobilo, že se v žaludku Violet něco stáhlo do uzlu, a ona netušila, co to je.

"D-Damone..." vydechla.

"Křič, jestli musíš," zamumlal jí do kůže. "A pokud budeš potřebovat, abych přestal, stačí říct slovo."

Křič, jestli musím...?

Aniž by ztratil další vteřinu, Damonova ústa se spojila s citlivým místečkem na jejím krku. Líbal a sál její kůži silně, jako by ji chtěl sníst zaživa. Její ruce se zvedly, aby ho odtlačily, ale Damon je chytil a přišpendlil jí je nad hlavu.

Damon uzavřel vzdálenost mezi jejich těly a cítil, jak se proti němu svíjí. Házela sebou a trhala, zjevně nezkušená v tom, jak zvládat své vlastní tělo. Damon sypal polibky po celém jejím krku a čelisti a zastavil se těsně předtím, než se jejich rty mohly dotknout.

"Řekni mi, co chceš?" zašeptal bez dechu.

"Nechci... abys přestal."

Violet nevěděla, jak ta slova mohla vyjít z jejích úst, ale stalo se. Nikdy neměla přítele ani nezažila nic podobného s žádným klukem. Všechno to působilo cize a nově, a cítila potřebu zažít víc.

"Jsi si tím jistá?" zamumlal jí do rtů.

"A-ano."

Vyloudil další úšklebek, ten ďábelsky sexy úšklebek, a pak překonal vzdálenost mezi jejich rty. Violet se zatajil dech, když se jejich rty spojily, a jeho rty si podmaňovaly ty její. Nakonec zavřela oči a nechala ten pocit, aby ji ovládl. Ruce měla stále přišpendlené nad hlavou a její kůže hořela touhou, kterou neznala.

"Tohle jsi nikdy předtím nedělala, že?" řekl Damon během polibku.

Violet dokázala jen polknout. Bylo příliš trapné přiznat, že je osmnáctiletá dívka, která v životě nepolíbila chlapce. Damon se mírně odtáhl a naklonil hlavu na stranu.

"Počkej, neříkej mi to," odmlčel se na okamžik, než řekl: "Ty jsi panna?"

* DRRN! * DRRN! * DRRN! *

Budík neustále vyzváněl a Violet okamžitě probudil. Oči se jí prudce otevřely a strop její ložnice byl první věcí, kterou uviděla. Hluboce si povzdechla, než budík vypnula. Byl to jen sen, pomyslela si.

Když vstala z postele, Violet popadla oblečení a chystala se zamířit do koupelny, když si všimla velké bílé krabice sedící na jejím stole. Uplynul týden od chvíle, kdy byla doručena k ní domů, a fialové růže, které v ní byly, už usychaly, ale stále byly příliš krásné na to, aby je vyhodila. Violet na růže zírala ještě vteřinu, než zavrtěla hlavou a šla do koupelny.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Dnešek byl pro Violet den jako každý jiný. Vstala v pět ráno, osprchovala se, nasnídala a šla na směnu do kavárny. Její sen z minulé noci byl něčím neobvyklým, ale kromě toho její den začal normálně a skvěle. Kavárna byla ráno vždy plná lidí, ale když se přehouplo odpoledne, ruch začal utichat. Violet dokončila všechny své vedlejší povinnosti a v dohledu nebyli žádní zákazníci, takže se Violet začala dívat na telefon. Její pozornost upoutalo něco zajímavého – oznámení o zprávě od Jesseho.

Jesse Miller: Ahoj Vi, tady Jesse.

Jesse Miller: Máš dnes večer čas na večeři?

Violet nedokázala zastavit úsměv, který se jí tvořil na tváři. Uplynul týden od chvíle, kdy ji Jesse vezl domů z policejní stanice, a ona už na celou tu věc s večeří začínala zapomínat. Nemyslela si, že to s pozváním myslel vážně, ale myslel. Violet chvíli přemýšlela, zatímco její prsty visely nad klávesnicí, a vymýšlela něco chytrého, co by odepsala.

*

*

*

- - - - - Pokračování příště - - - - -