„Dost! Ty ošklivá a nevychovaná omego, přestaň se chovat tak naivně! Už to nevydržím,“ vyštěkl Henry, zjevně otrávený.

V mlčení jeho bratrů bylo pohrdání téměř hmatatelné.

Musela jsem se kousnout do tváře, abych se nahlas nerozesmála nad jejich znechucenými výrazy. Maskujíc své pobavení, nasadila jsem ublíženou masku a následovala je do vily.

Služebná mě zavedla do mého pokoje, přehnaně vyzdobeného v něčem, co považovali za sen každé dívky – v pastelově modrých tónech a přeplněného značkovými módními kousky.

Předstírala jsem úžas nad značkovým zbožím, čímž jsem jen zvýšila jejich odpor.

Když jsme později scházeli ze schodů, zaslechla jsem útržky toho, jak si Henry vylévá srdce bratrům: „Ještěže nespouští žádná pouta druhů. Představte si, že byste byli s takovou nevkusnou omegou svázaní na celý život!“

V duchu jsem se ušklíbla, potěšena svým rozhodnutím předem zamaskovat svůj pach. Tito bratři rozhodně nebyli tím, co jsem hledala, a díky bohu byl tento pocit vzájemný.

...

Před příjezdem jsem nechala své lidi prověřit pozadí Southwellových. Jejich starší rádi cestovali a Benjamin Southwell, dědic titulu alfa, byl kvůli svým povinnostem zřídkakdy doma.

Přestože měli svá vlastní bydlení, jejich dědeček, alfa smečky, je všechny povolal zpět kvůli mně.

Připojila jsem se k nim u jídelního stolu, kde nás obsluhoval personál. Tanner, sedící naproti mně, se zdál být na hranici trpělivosti a oslovil mě.

„Jako celosvětově uznávaný módní návrhář, slečno Carsonová, jsem nahoře připravil řadu sladěných outfitů. Doporučuji vám si jeden vyzkoušet.“

Podívala jsem se na své prosté šaty a nonšalantně odpověděla: „Tyhle šila moje babička. Myslím, že jsou docela hezké.“

Tanner si povzdechl a nechal to být.

Pak přešel k věci Henry: „Podívejte, slečno Carsonová, buďme k sobě upřímní: nikdo z nás nemá zájem se s vámi oženit a Ben vás nikdy nebude mít rád. Nejlepší bude, když sama odejdete.“

Kousla jsem se do rtu a předstírala zraněný výraz: „Ale jak bych to vysvětlila dědečkovi?“

„Mám podezření, že vám jde jen o naše bohatství,“ obvinil mě Henry a tvář mu zrudla hněvem. „Zůstaňte, a jen si koledujete o problémy.“

Zaujala jsem postoj pokorné omegy a mlčky pokračovala v jídle, aniž bych ustoupila jeho výhrůžkám.

Možná byl můj herecký výkon až příliš přesvědčivý, protože ti čtyři se sotva dotkli večeře, než odešli.

Konečně sama, vychutnávala jsem si jídlo a užívala si chutě, které kuchyně Southwellových dovedla k dokonalosti.

Mise splněna: Nikdo ze Southwellových si mě neoblíbil a já budu moci opustit Smečku půlnočního měsíce do roka.

Po jídle jsem se vrátila do svého pokoje a dostala zprávu od asistenta.

‚Alfo, dorazila jste do Astorie? Jak to jde? Dělá vám někdo ze Smečky půlnočního měsíce potíže?‘

Ušklíbla jsem se, když jsem psala odpověď: ‚Ti Southwellové si myslí, že se mnou mohou zametat? I v přestrojení za omegu jim to má mazanost nedovolí.‘

Varoval mě: ‚Alfo, jste úžasná! Ale nepodceňujte dědice alfy Smečky půlnočního měsíce, zvláště prvního dědice, Benjamina Southwella. Je bystrý. Buďte kolem něj opatrná!‘

Zavrčela jsem „Benjamin Southwell“ pod vousy s odmítavým odfrknutím.

Možná je primárním dědicem alfy Smečky půlnočního měsíce, ale já už převzala vedení alfy ve Smečce stínů.

Hierarchicky byl stále pode mnou.

Odložila jsem telefon a uložila se ke spánku.

Probudila jsem se kolem čtvrté ráno žízní.

Jelikož jsem si už smyla ten drsný make-up, usoudila jsem, že je bezpečné sejít dolů pro vodu, když je tak pozdě.

Nerozsvěcela jsem. Postel mi kupodivu připadala pohodlnější, když jsem znovu usínala.

Po nějaké době však dveře ložnice zavrzaly a já ucítila, jak se nadzvedla přikrývka. V polospánku jsem sebou trhla, rázem ve střehu.

Než jsem stihla situaci plně pochopit, ticho proťal hluboký, podmanivý hlas: „Kdo je tam?“

Zaskočilo mě to; nemohla jsem uvěřit, že někdo ze Southwellových měl tu drzost vstoupit do mého pokoje v hluboké noci.

„Kdo jste? Je dost neslušné vtrhnout někomu do pokoje tak pozdě!“ ohradila jsem se a mhouřila oči do tmy, abych viděla, kdo se opovážil vniknout dovnitř.

Ve tmě zůstala jeho tvář skrytá, ale slyšela jsem jeho chladné uchechtnutí. „Ty jsi Hayley, že?“