Zaváhala jsem, jakmile mi došla jedna věc; tohle musí být Benjamin, nejstarší syn a dědic titulu alfa Smečky půlnočního měsíce. Než jsem si stačila utřídit myšlenky, tichem prořízla jeho ledová výzva: „Víte, čí je tohle pokoj?“

Měsíční svit prostor sotva osvětloval, ale i tak odhalil, že nejsem ve svém pokoji.

Není divu, že mi všechno připadalo divné, když jsem se probudila.

Vešla jsem omylem do špatného pokoje?

Zmocnil se mě stud, rychle jsem vstala z postele a omlouvala se: „Moc se omlouvám, musela jsem omylem vejít do špatného pokoje.“

„Odejděte. Hned,“ poručil a pevným, chladným tónem, z něhož vyzařovala jeho aura alfy, mě vyprovodil ke dveřím.

Druhý den ráno, stále ještě rozespalá, jsem scházela ze schodů a zaslechla Henryho, jak k němu mluví: „Bene, ta ženská je příšerná. Slyšel jsem od personálu, že ti včera v noci vlezla do pokoje. Byl jsi zděšený?“

Zkřivila jsem tvář, což potvrdilo, že ten muž z předešlé noci byl skutečně Benjamin.

Benjamin zůstal zticha a já nepoznala, jestli si v noci stihl dobře prohlédnout mou skutečnou tvář, která se vyznačovala jemnými rysy a dokonale hladkou pletí.

Při pohledu na svůj odraz v zrcadle na chodbě jsem zkontrolovala záměrně příšerné líčení, které jsem si nanesla. Spokojená jsem pokračovala dolů k nim.

Když jsem se setkala s Benjaminovým lhostejným pohledem, přemýšlela jsem, zda v noci zahlédl mou pravou podobu.

Otevřeně jsem si ho změřila; byl oblečený v černém obleku. Jeho rysy, jemné, jako by je pečlivě vytesaly božské ruce, byly bezchybné a dokonalé. Vyzařovala z něj impozantní přítomnost, která vzbuzovala respekt. Bylo jasné, že má předpoklady převzít roli alfy.

Posadila jsem se ke snídani, ale sotva jsem se dotkla jídla, omluvil se: „Užijte si snídani, musím do firmy.“

Když odešel, Henry po mně střelil pohledem a sarkasticky poznamenal: „Takže jsi nás čtyři bratry včera ignorovala, protože sis dělala zálusk na Bena, co? Hayley, netušil jsem, že jsi tak vypočítavá.

Zdá se, že ti nejde jen o bohatství naší rodiny, ale taky se snažíš okouzlit Bena. Jakmile se stane alfou, doufáš, že budeš Luna!“

Jeho obvinění mě zbavila řeči. Proč bych toužila po pozici Luny, když už držím titul alfy ve Smečce stínů?

Kdybych se nesnažila udržet jejich zájem na uzdě, proč bych se maskovala za prostou omegu, abych se mezi ně vmísila?

Rozhodla jsem se dál se neospravedlňovat a prostě jsem pokračovala ve snídani, ignorujíc jeho poznámky.

Henry ke mně zuřivě přistoupil, když viděl, že ho ignoruji. „Hayley, jen abys věděla, jsi jenom omega. Jak se opovažuješ mě ignorovat, když s tebou mluvím!

A měla bys zapomenout na to, že by o tebe Ben někdy projevil zájem. Jeho vlk už našel svou osudovou družku – krásnou, chytrou betu. Ty, jakožto obyčejná a nepřítažlivá omega, bys měla přestat snít!“

„Aha.“

„Nebo se ti snad líbím já? Pokud je to tak, mohl bych zařídit, aby ses tu zdržela déle, jestli ti to udělá radost.“

Věnovala jsem Henrymu odmítavý pohled plný opovržení.

„Ty? Působíš jako naprostý mimoň, co postrádá jakoukoli přitažlivost.

A jen pro tvou informaci, ačkoli jsem omega, patřím k vládnoucí rodině Smečky stínů a jsem váženým hostem pozvaným alfou vaší Smečky půlnočního měsíce. Ocenila bych, kdybyste mi projevovali trochu úcty!“

Moje odpověď Henryho rozzuřila ještě víc.

„Jak se opovažuješ mě snižovat? Jen abys věděla, radši bych zemřel, než aby sis mě vybrala za druha!“