Pohled Henryho

Williamovy přednášky v hodině filozofie byly velmi nudné a já se právě probral z dřímoty u stolu, když jsem zaslechl dívku sedící přede mnou.

„Slyšela jsem, že Annalise z béčka si podává Hayley. Chudinka, ta asi dostane nakládačku.“

„Dostane co proto...“

Lehce jsem zvedl hlavu; tu fámu jsem vypustil já. Mým záměrem bylo jen trochu ztížit Hayley školní život, ne ji vystavit skutečnému nebezpečí.

Navzdory mé nechuti k Hayley to byla stále hostka pozvaná mým dědečkem a technicky členka Smečky půlnočního měsíce díky spojenectví se Smečkou stínů.

Annalise byla beta a Hayley údajně jen omega. Takže by se Annalise nemohla rovnat!

Hnán náhlou obavou jsem opustil třídu a zamířil na toalety.

To, co jsem našel, byl chaos: Annalisiny tři kamarádky ležely roztažené na podlaze a samotná Annalise byla přišpendlená k umyvadlu, celá pocuchaná.

„Opravdu nerada čelím výhrůžkám, tak to už nezkoušej, rozumíš?“ říkala Hayley, když je kárala.

„Omlouváme se! Promiň!“

Sledovat Hayley, jak si zjednává pořádek a pak si nonšalantně oprašuje ruce, zatímco se chystá odejít, mě ohromilo.

„Ty...“

Na okamžik jsem byl dezorientovaný. Kdo tu byl omega a kdo beta?

Došlo mi, že Hayley možná nebude tak snadné šikanovat, jak jsem si myslel, a možná to není jen obyčejná omega.

Následoval jsem ji z toalet ven.

„Proč jsi vůbec na dámských záchodech?“ zeptala se Hayley a zvědavě si mě měřila.

„Hleď si svého. Líbí se mi tu,“ odsekl jsem a maskoval své obavy lhostejností.

S tím jsem spěchal zpátky do třídy.

...

Pohled Hayley

Právě jsem se usadila na hodině francouzštiny, když mi zavibroval telefon.

‚Alfo, pomoz mi!‘

Zamračila jsem se.

Žádost o pomoc nikdy nebyla triviální záležitost.

‚Jde o Henryho Southwella ze Smečky půlnočního měsíce. Dnes večer máme závodní výzvu na závodišti Noční vítr. Můžeš přijet?‘

‚Nemám zájem.‘

Položila jsem hlavu na lavici, lhostejná k dramatu.

‚No tak, Alfo, Henry je osina v zadku, ne? Nedělal ti problémy?

Pomoz mi jen tentokrát a já se ti odměním – 750 tisíc.‘

Henry byl skutečně na obtíž a peníze byly lákavé. Povzdechla jsem si.

‚Fajn, budu tam. Vyzvedni mě u Hawthorne po škole.‘

Rychle jsem napsala Irvingovi, aby věděl, že odvoz potřebovat nebudu.

...

U školní brány jsem vklouzla do Lamborghini mého bety, Thomase Somera.

Zmateně se na mě podíval a pak vyhrkl: „Kdo jste? Nastoupila jste do špatného auta.“

Zazubila jsem se: „Nepoznáváš mě?“

Thomasovi spadla brada.

„U všech – Alfo, ty ses zohyzdila?“

„Když už jdu do utajení, tak se vším všudy.“

Zapnula jsem si pás a pobídla ho: „Jedeme. Najdi mi místo, kde můžu shodit tenhle make-up a sehnat nějaké jídlo.“

„Rozkaz, Alfo.“

S těmi slovy Thomas túroval motor a vyrazili jsme.