„To já volala záchranku. Ian, on…“ začala Mia rychle, ale hlas se jí vytratil, když si všimla výrazu v Chloině tváři. Bylo už příliš pozdě. Škoda již byla napáchána.

Chloe zavřela oči a srdce se jí proměnilo v popel. ‚Samozřejmě. Jeho první láska je zpět, i s jejich pětiletým synem. Proč by mu zbyl čas starat se o mě?‘

Chloeiným srdcem projela ostrá bolest. Chytila se za hrudník, schoulila se do sebe a zašeptala: „Mirando, Mio, moje matka je po operaci bypassu. Nemohu dopustit, aby mě ona a táta viděli v nemocnici v tomhle stavu. Prosím, můžete mě odvézt domů?“

Miranda okamžitě řekla Mie, aby připravila auto. „Doktor říkal, že jsi omdlela kvůli nízké hladině cukru a extrémnímu citovému vypětí,“ vysvětlovala jemně. „Lépe se zotavíš v klidu domova. Bude to pro tebe pohodlnější.“

Odmlčela se a pak pevně dodala: „Budu ti v tom oporou. Už jsem volala Ianovi a řekla mu, ať se okamžitě vrátí.“

Cestou domů Chloe ještě jednou připomněla Mirandě i Mie, aby do jejího vztahu s Ianem nezasahovaly. Bez ohledu na to, jak to bolelo, byla odhodlaná ukončit to sama.

Po návratu domů zůstaly Mia s Mirandou po boku Chloe celý den, podávaly jí léky a teplý vývar, avšak Ian se nevrátil.

*****

Chloe po celý den střídavě usínala a probouzela se. K večeru se jí vrátilo trochu sil. Nakonec se jí podařilo přesvědčit Mirandu i Miu, aby si šly odpočinout.

Když se Chloe postavila před zrcadlo v koupelně, stěží poznávala tu strhanou, unavenou tvář, která na ni hleděla zpátky. Vymáčkla pastu na kartáček, mechanicky si vyčistila zuby a natáhla se, aby vrátila kelímek do držáku. Ruka se jí však roztřásla a kelímek vyklouzl. S ostrým, rozléhajícím se prasknutím se roztříštil o dlážděnou podlahu.

Chloe si pomalu klekla a zvedla jeden z úlomků. Portrét páru natisknutý na hrnečku, zachycující ji a Iana, se rozpadl na malé kousky.

Ten hrnek si nechala vyrobit na zakázku k jejich prvnímu výročí svatby. Obrázek vycházel z fotky, kterou tajně pořídila, když se láskyplně opírala o Iana.

Ian to zpočátku označil za dětinské a odmítal ho používat. Musela ho prosit celý týden. Teprve poté, co srdceryvně proplakala celou noc, nakonec ustoupil a začal z něj pít.

Těžce nabytý klid se znovu roztříštil. Chloe vstala, rozbila druhý ladící hrnek na kusy a pak smetla z koupelnové desky úplně všechno. Divokými pohyby přecházela od umyvadla ke sprše a ničila vše, co jí přišlo do cesty.

O deset minut později se bezvládně zhroutila na podlahu, obklopená rozházenými toaletními potřebami, střepy skla, osuškami, nabíjecími kabely a dalšími troskami.

Ležela uprostřed toho chaosu a začala se skrze slzy smát. Představovala si s Ianem nespočet variant budoucnosti, ale ani jednou ji nenapadlo, že to skončí takhle. ‚Jak naprosto ubohé.‘

*****

Mezitím v sídle Hamiltonových Miranda zuřila, když se Ian konečně vrátil. „Iane, jak se můžeš k Chloe takhle chovat? Víš vůbec, že skončila v nemocnici?“

Ianův výraz zůstával chladný a odtažitý. „Co říkal doktor?“ zeptal se tónem postrádajícím jakýkoliv zájem. Na matku se ani nepodíval, jeho pozornost už těkala jinam.

Mia střelila po bratrovi ostrým pohledem. „Doktor řekl, že Chloe omdlela z nízkého cukru a z čirého vzteku na tebe,“ prohlásila bez obalu. Ian odpověděl jen nezaujatým zabroukáním.

Miranda už nedokázala zadržet hněv. „Tvoje žena omdlela doma a ty jako její manžel jsi naprosto zanedbal svou povinnost. Takhle přebíráš zodpovědnost?“

Ian odpověděl klidně, s nehybnou tváří: „Není třeba se znepokojovat. Je úplně v pořádku.“ Stále věřil, že zná Chloe lépe než kdokoli jiný. ‚Jen hraje divadlo.‘

Miranda hodila po Ianovi lékařskou zprávu. Přejel ji lhostejným pohledem. ‚Působivé,‘ pomyslel si chladně. ‚Nejenže lhala rodině. Dokázala obalamutit i doktora.‘

Miranda podala Ianovi termosku s teplým vývarem. „Vezmi to Chloe,“ nařídila mu. „Vrať se teď domů a ujisti se, že je v pořádku. Nenech ji čekat.“

Shane Hamilton, Ianův otec, se na Mirandu obořil: „Co ty o tom můžeš vědět? Jsi jen ženská v domácnosti. Skutečný muž buduje kariéru tam venku ve světě. Rodina Chloe zbankrotovala. Pro Ianovu kariéru je nepoužitelná. Ani jsme jí nevyčítali, že Iana brzdí, ani jsme po Ianovi nechtěli, aby se s ní rozvedl. To je velkorysosti až dost. Měla by být vděčná.“

Edward Hamilton, Ianův dědeček, dodal s temným výrazem: „K čemu je žena bez kariéry, bez dětí, která se o sebe ani nedokáže postarat?“

Ian neměl chuť v diskuzi pokračovat. Odpověděl několika strohými větami, vzal termosku a vyšel z obývacího pokoje. Mia spěchala za ním. „Iane,“ zeptala se opatrně, „vrátila se ta žena?“

Ian ztuhl, ruku stále položenou na dveřích auta. Otočil se a upřel na Miu ostražitý pohled. „O jaké ženě to mluvíš?“ zeptal se ztišeným a záměrně klidným hlasem.

Mia zaťala pěsti, hlas se jí úzkostí a hněvem stáhl. „Ta žena z tvého příspěvku na Instagramu z minulé noci. Vrátila se i s dítětem. Všechno jsem viděla.“ Vydržela jeho pohled a odmítala mu dovolit vyhnout se pravdě.

Ianovi nebezpečně potemněly oči. „Řekla jsi to Chloe?“ zeptal se. Vzduch kolem nich zhoustl napětím, když udělal krok k ní, s výrazem nečitelným, a přesto hrozivým.

Mia pod Ianovým ostrým pohledem oněměla. Než provinile odpověděla, chvíli koktala: „Chloe na mě byla vždycky tak hodná. Bála jsem se, že by mohla odejít, kdyby to zjistila. Jak bych jí to mohla říct?“

Pomyslela si: ‚Chloe mě donutila slíbit, že nic neřeknu. Musí mít svůj vlastní plán, něco, co si potřebuje vyřešit sama. Musím jí v tom věřit.‘

Ianův výraz znatelně změkl. Varoval ji: „Dávej si pozor na pusu. Jestli zjistím, že jsi někde žvanila, nedostaneš ode mě už ani halíř kapesného.“

Když Mia sledovala, jak Ian odjíždí, frustrovaně dupla nohou. ‚To je katastrofa,‘ pomyslela si a hruď se jí stáhla děsem. ‚On to fakt udělal. Opravdu ji podvedl.‘

*****

Ian vkročil zpátky do svého domu, ale ticho, které ho uvítalo, bylo hlubší a chladnější, než si pamatoval. Postavil termosku s vývarem na jídelní stůl a zamířil do patra, aniž by rozsvítil.

Když Chloe v ložnici nenašel, svlékl si sako, povolil kravatu, rozepnul horní knoflík košile a zamířil ke koupelně.

‚V tuhle hodinu ani není doma. Asi je v nemocnici u matky,‘ pomyslel si s mírným podrážděнием. ‚Nedokázala to divadýlko ani dohrát do konce.‘

Když došel ke dveřím koupelny, telefon v kapse mu začal vibrovat. Podíval se na displej a zastavil se, aby hovor přijal.

Z telefonu se ozval Andrein hlas, podbarvený pocitem viny: „Iane, už tak máš plno práce a přesto za mnou pořád chodíš do nemocnice. Už jsem se skoro úplně zotavila. Můžeš mi pomoci s propuštěním?“

Když Ian slyšel Andreina slova, únava v jeho tváři polevila. „Jen poslouchej doktora a zůstaň tam ještě pár dní. Až tě propustí, vezmu tebe i syna na nákupy.“

Andrein hlas na druhém konci linky znatelně ožil. „Děkuji, Iane. Jsi pořád stejný jako před šesti lety. Vůbec nic se nezměnilo. Teď si jdi odpočinout. Poslední dobou jsi tak tvrdě pracoval.“

Ian ukončil hovor, odložil telefon a zamířil do koupelny. Když otevřel dveře, ztuhl při pohledu na tu spoušť uvnitř. Vypadalo to, jako by se pokojem prohnala smršť. Pak si všiml, že ve sprše se svítí, a jeho výraz potemněl.

Vešel dovnitř a našel Chloe ležet na podlaze. Hruď mu sevřela podivná tíseň. Ian jí nadzvedl horní polovinu těla; její kůže byla na dotek studená. „I když jsi rozrušená, neměla by sis to vylévat na vlastním zdraví,“ řekl tichým a napjatým hlasem.

Chloe pomalu otevřela oči. Její pohled upřený na Iana byl prázdný a dutý. Pohnula rty, ale nevyšel z nich žádný zvuk, jen jí z koutků očí stékaly slzy. ‚Tak vřelé objetí,‘ pomyslela si. ‚Ale už mi nepatří.‘

Ian přenesl Chloe do postele, tvářil se přísně. Schoulila se hlouběji pod přikrývku a odmítala promluvit. Ian se otočil k odchodu, aby šel uklidit, ale po pár krocích se zarazil, vrátil se a posadil se na kraj postele.

Jemně stáhl přikrývku jen tolik, aby jí viděl do tváře. „Už ses uklidnila?“ zeptal se.