ADRIAN: prostředku obou sad dvojčat.“ Adrian mě představil své družce. „Pššt, to nemáš nikomu říkat,“ okřikla jsem ho hravě, vědoma si toho, že nás sledují strýc a teta. Kina vypadala zmateně: „Myslela jsem, že říkali, že jsi nepřijela.“ „Jo, moje rodina, banda vtipálků,“ řekla jsem s falešným uchechtnutím. Pak jsem šla pozdravit strýce Asu a tetu Ginu, každého jsem objala a oni mi to oplatili jen vlažně. Potom jsem se přesunula k prarodičům. „Mimi, dědo Suttere,“ chtěla jsem oba obejmout, když jsem ucítila štípnutí tvrdé facky, která mi odmrštila hlavu na stranu. „Jak se opovažuješ! Říkat mi tak, Mimi je vyhrazeno pro má vnoučata! Ty nejsi mé vnouče!“ ječela na mě Mimi. Motala se mi hlava a byla jsem v naprostém šoku! Právě mě zavrhli vlastní prarodiče? Tedy, přinejmenším babička. Myslela jsem, že prarodiče vás mají milovat, takové, jací jste. Hádám, že jsem se mýlila. Miminino odmítnutí mě hluboce zasáhlo. Všichni v doslechu, a že jich bylo hodně, vzhledem k tomu, že jsme vlci, na mě zírali. Jen jsem svěsila hlavu a zamrkala, abych zahnala slzy, které hrozily, že začnou téct. Když jsem slyšel ten rozruch, který způsobila má babička, rozzuřil jsem se. Věděl jsem, že nemá Kesku v lásce, ale zavrhnout ji přímo před všemi, a ještě k tomu v tento den, to mi zatmělo před očima. Vřítil jsem se tam, kde stáli! „Co to má znamenat?!“ zařval jsem a uniklo ze mě trochu alfa aury, tak jsem byl rozzuřený. Všichni v mé blízkosti kromě ostatních alf sklonili hlavy a nastavili mi krky. Matka i otec se mě snažili uklidnit, ale marně. Byla to má sladká družka, která ke mně nakonec pronikla. „Adriane, miláčku, uklidni se,“ konejšila mě. „Musíš uvolnit smečku, drahý, ano?“ její hlas zněl znovu jako tichá hudba, cinkající mi v uchu. Stačilo to k uklidnění mého i vlkova hněvu, stáhl jsem auru zpět. Otočil jsem se ke Kesce, abych ji zkontroloval; naznačovala mi, abych kvůli ní nedělal scény. Pak jsem se otočil zpátky k babičce. „Proč?!“ zeptal jsem se jí mezi zaťatými zuby. „Ona není jedno z mých vnoučat! Nemá právo říkat mi Mimi,“ řekla má babička velmi hlasitě. „Nevypadá jako nikdo z vás, jen se na ni podívej! Žádné černé vlasy, žádné modré oči, dokonce nemá ani blonďaté vlasy jako její údajná matka,“ znovu mluvila dost nahlas na to, aby ostatní všechno slyšeli. Byl jsem na ni nepříčetný! „Takže jen proto, že ti řekla Mimi, musíš dělat scénu v můj den!!“ zavrčel jsem na ni. I můj vlk Coros byl vzteklý a přecházel mi v hlavě sem a tam.

KESKA: Nemohla jsem nechat Adriana pokračovat touhle cestou, věděla jsem, že kdyby to udělal, byly by z toho další potíže a vina by padla na mě, takže jsem udělala, co jsem musela. „Omluvte mě, alfo Adriane,“ řekla jsem spíše tiše a pak jsem se otočila k babičce. „Hluboce se omlouvám, že jsem vás tak rozrušila, paní Sutterová.“ „Budu si pamatovat své místo.“ Znovu jsem promluvila velmi tiše. Pak jsem se otočila a odešla. Cítila jsem se, jako by mě právě roztrhli vejpůl tou hlubokou, duši drásající bolestí, která mnou projela; bylo to, jako by ve mně zela hluboká díra. Ne, nevypadala jsem jako mí sourozenci; James a Jessie byli věrným obrazem našeho otce, s havraními vlasy a modrýma očima, barvy, jakou získáte, když prosvítíte jasným světlem modrý safír. Lissa a Liam byli věrným obrazem naší matky, medově zlaté vlasy a modré oči, barvy jasné letní oblohy. A pak jsem tu já, jsem po matčině matce, kaštanové vlasy a oříškové oči, které mění barvu od světle olivínové po krémově karamelovou podle toho, co mám na sobě. Jsem podivná hříčka genetiky, protože dva modroocí rodiče neplodí dítě s oříškovýma očima, ale myslím, že to má něco společného s tátou mojí mámy. Měl platinové vlasy a téměř stříbrné oči. Šuškalo se o něm, že byl nějaký druh hybrida nebo možná speciální vlk či co, ale zemřel, když mi byly čtyři, a jediní lidé, kteří by o dědovi věděli jistě, o něm nemluví. Vždycky změní téma, když na něj přijde řeč.

ADRIAN: Nemůžu uvěřit své babičce. Věděl jsem, že vždycky musí být středem pozornosti, ale myslel jsem, že aspoň jednou ustoupí a nechá v popředí někoho jiného, ale nedokázala to, ani na jeden den, a dokonce ani kvůli mně. Nechal jsem ji tam stát, zatímco všichni zírali, a prostě jsem od ní odešel; jestli chce pokračovat v těchhle sračkách, tak to může dělat bez mé přítomnosti, která by z toho dělala legitimní problém. Jdu najít Kesku a beru s sebou svou družku, aby babička neotrávila i ji proti mé sestřenici. Vcházím do sídla smečky předními dveřmi, které se otevírají do vstupní haly; nalevo je formální jídelna a taneční sál s francouzskými dveřmi, které vedou ven, kde se bude konat obřad. Hned před místností jsou schody, které vedou do druhého patra, a výtah, který jezdí do všech pater. Napravo je jídelna smečky a herna, hned u kuchyně jsou další schody, které také vedou do druhého patra, a další výtah. Kuchyně zabírá asi polovinu zadní části západní stěny, druhá polovina jsou sklady a mrazáky. Naše sídlo smečky je orientováno na východ, vzadu za kuchyní máme bazén pro členy smečky. Našel jsem Kesku v kuchyni, jak pomáhá omegám s přípravou jídla po obřadu. Ve chvíli, kdy mě uvidí, začnou jí téct slzy. „Tak! Tak moc mě to mrzí, Adriane, zničila jsem ti den, kdybych věděla, že to udělá, nechodila bych za ní!“ Mluví tak potichu, že musím použít sluch svého vlka. „Pšš, pšš, ty jsi mi nezničila den, to ona. Oba víme, jaká babička je, není šťastná, pokud není středem pozornosti ona. Jen jsem si myslel, že dnes, ze všech dní, se bude chovat slušně,“ říkám jí. „Teď pojď, dáme ti na obličej led, než se ti udělá modřina.“ Jen na mě zavrtí hlavou, že ne. „Ne, proč ne?“ ptám se jí. „Budu to nosit jako odznak cti, a když se mě někdo zeptá, řeknu mu, že tohle dostanete, když bývalá luna a starší paní Sutterová zavrhne rodinu.“ Říká a krčí rameny. Jen jsem k ní přistoupil a objal ji. Nemám slova, která by utišila její bolest. Když od ní poodstoupím, naznačím jí ve znakové řeči: Mám tě rád. Ona mi to odznakuje zpátky.