KINA: Mé jméno se vyslovuje jako Tina, ale s K. Upřímně nemůžu uvěřit Adrianově babičce, jak mohla jen tak ztropit scénu a ani nemrknout; není to jen Adrianův den, je to i můj. Hádám, že se budu muset postarat o to, abych si pro svůj obřad Luny připravila velkolepý příchod a donutila všechny zapomenout na tu narcistickou mrchu. „Kesko?“ zavolám na ni. „Nechtěla bys mi pomoct se připravit?“ ptám se jí. Vím, jak je pro Adriana důležitá, takže ji chci sama lépe poznat. „Jsi si jistá, že mě tam chceš?“ ptá se. „Nechtěla bych, abys měla problémy s rodinou kvůli tomu, že jsi na mě hodná,“ říká. „No, drahoušku, neptala bych se tě, kdybych tě tam nechtěla, a myslím, že tvou babičku zvládnu.“ Už je něco po poledni, takže si musím pospíšit, obřad začíná za něco málo přes hodinu. „Dobře, jestli jsi si jistá,“ říká. „Jsem,“ ujišťuji ji. Vezmu ji za ruku a vedu ji po schodech do svého apartmá, kde na mě čeká moje matka a nejlepší kamarádka. „Kesko, tohle je moje matka Connstance a moje nejlepší kamarádka Gracie. Mami, Gracie, tohle je Keska, Adrianova sestřenice ze smečky Modrý půlměsíc.“ Obě mají ve tváři zmatený výraz. „Myslela jsem, že v té rodině jsou jen dvojčata?“ říká moje máma. „Jo, to slýchám často,“ odpovídá jí Keska. „Vlastně by klidně mohla být, vzhledem k tomu, kolik pozornosti mi věnují.“ Říká to, jako by o nic nešlo, a mně i mámě to rve srdce.

KINA: Skočím do sprchy, umyji si vlasy, rychle si umyji tělo a vylezu ven. Máma pro mě má připravené šaty a spodní prádlo, když vyjdu. Keska pomáhala Gracie připravit mi make-up. Mám dlouhé vlasy, barvy pšenice na slunci, takže jsou o něco tmavší než u ostatních z Adrianovy rodiny, a mám oříškové oči, které jsou jen o trochu tmavší než Kesčiny. Moje šaty jsou ve splývavém řeckém stylu, s látkou přehozenou přes pravé rameno, plně pošité korálky, v barvě mořského skla – té vodové zelené, co má nádech modré a je o lehký odstín tmavší zelená než mátová. Zvýrazňuje to mé oči a doplňuje vlasy, které mám v jemných vlnách, také sepnuté na pravou stranu, abych ukázala své znamení od Adriana na levé straně. Nejsem zastáncem silného make-upu, ale chápu důležitost toho vypadat dnes naprosto nejlépe, a po tom, co se stalo dříve, jsem byla odhodlaná udělat velkolepý vstup a ukrást pozornost Adrianově babičce. Takže s hnědo-šalvějovou oční linkou a stínováním v odstínech zelené, vytvořeným do efektu kočičích očí, tvářenkou, která zvýrazňuje mé lícní kosti, a jemnou korálovou rtěnkou se cítím jako řecká bohyně. Zatímco se připravuji, ptám se Kesky na to znakování s Adrianem. „Proč na sebe s Adrianem znakujete? Jsi nedoslýchavá? A proto jsou na tebe tak zlí?“ „Ne, nejsem nedoslýchavá, děláme to, abychom spolu mohli mluvit, aniž by věděli, o čem se bavíme, protože nemůžeme použít myšlenkové spojení, když jsme v jiných smečkách,“ říká mi. „Jsou na mě zlí, protože, jak jsi slyšela bývalou lunu a **starší paní Sutterovou**, nevypadám jako nikdo z nich, vypadám jako matka mojí mámy, babi Lilly,“ odpovídá. „Ne, Adrianův gamma má sestřenici, která je neslyšící, a ten nás naučil znakovat. Adrian se to chtěl naučit, aby se s ní mohl dorozumět, kdyby někdy přijeli na návštěvu, jak se na laskavého hostitele sluší.“ Slyšela jsem o gammově sestřenici a já se také učím znakovat z toho důvodu. „Je mi líto tvé mámy,“ konstatuje Keska tiše. „Způsob, jakým mluvila tátova matka... bylo to, jako by měla s někým poměr, nebo si mě adoptovali, a nikdo se jí nezastal!!!“ „Jsem si jistá, že s ní někdo promluvil; nemyslím si, že by tvůj táta nechal svou matku takhle znevažovat tvoji matku,“ odpověděla jsem jí. „Doufejme,“ říká.

DRAKE: Byl jsem rozzuřený na svou matku, že v lidech vyvolala dojem, že mě má družka podvedla! Vřítil jsem se k místu, kde stála. **„MATKO!!!“** prakticky jsem na ni zařval. „Carla mě nepodvedla, ani nikdy nepodváděla!! Věřím, že jí dlužíš omluvu, a to **HNED!!!“** VŘEL JSEM vzteky, ale nechtěl jsem způsobit větší scénu, než už způsobila ona, ale musela se mé družce omluvit. Chytil jsem ji za paži a odvlekl ji tam, kde stála má družka. „Teď se omluv!“ Můj hlas byl ledově chladný. „Draku, drahý, nikdy jsem neřekla, že to udělala, vytrhl jsi má slova z kontextu,“ vrkala na mě matka. „Nepoučuj mě, matko! Vyznělo to tak, jako by Carla buď podváděla, nebo byla Keska adoptovaná (Údajná matka!), to byla tvá přesná slova. Teď se omluv mé družce!!!“ syčím na ni mezi zaťatými zuby. Matka nikdy nerada přiznávala chybu, ale tentokrát jsem ji k tomu hodlal donutit, a před svědky. „Draku, miláčku, nedělej scénu,“ řekla spíše tiše. „**Omluv se HNED!!!**“ prakticky jsem na ni zařval. „Fajn.“ Vydala ze sebe podrážděný povzdech. Otočila se k mé družce. „Carlo, omlouvám se, ale neřekla jsem, že jsi podváděla.“ „Ne, Amando, jen jsi to naznačila, a tím jsi dala v sázku nejen mou pověst, ale i pověst naší smečky. Doufám, že jsi teď spokojená!!“ Má družka i já jsme se k ní otočili zády a odešli zaujmout svá místa na obřad.

Hudba začíná hrát jako signál k zahájení obřadu.

KINA: Rychle mrknu na hodiny, je skoro 13:30. Na dveře se ozve tiché zaklepání a moje matka jde otevřít. Slyším svého tátu na druhé straně. „Je čas, jste připravené, dámy?“ ptá se svým sytým barytonem. Moje matka mu otevře dveře, aby mohl vstoupit. „Ach, jsi nádherná! Má drahá dcero,“ říká mi, když mě přichází políbit na tvář. Pak se otočí k mé matce a políbí ji. Znovu se otočí ke mně a nabídne mi rámě. „Dámy, prosím, jděte zaujmout svá místa. Já doprovodím Kinu dolů.“ Keska vychází ze dveří první, následovaná Gracie; náhodou zahlédnu Adriana, jak přišel doprovodit mou matku dolů a pak zaujmout své místo na pódiu, které bylo pro dnešní události postaveno. „Kdo byl v pokoji s tebou, Gracie a tvou matkou?“ zeptal se můj táta šeptem. Zašeptám zpátky: „To byla Adrianova sestřenice Keska.“ „Ta, kvůli které ta stará rašple předtím dělala scény?“ „Ano, tati, ta samá,“ odpovídám s úsměvem, který mi pohrává na rtech. Můj otec se netajil tím, že Adrianovu babičku nemá rád.