Šokované vydechnutí, které jsem náhle uslyšel, mě donutilo odtrhnout se od Ariany. Můj vlk se toho dožadoval.

A vtom jsem ji uviděl.

Schoulenou v koutě, křečovitě svírající své svatební šaty, jako by to byla jediná věc, která jí v tu chvíli bránila v útěku.

Moje nevěsta.

Její krása naživo se nedala srovnat s fotkou, kterou jsem viděl teprve včera. Jakkoli jsem to nerad přiznával, byla to ta nejkrásnější žena, na jakou jsem kdy pohlédl. Nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by se na mě díval s takovou nevinností a čistotou, a to mě naprosto odzbrojilo způsobem, který nelze vysvětlit.

Ale nebyla to její krása ani nevinnost, co mi stáhlo útroby; byla to ta bolest a šok v jejích očích. Ochranné instinkty ve mně náhle přemohly každou jinou emoci, která mi právě zuřila v těle. Potřeba zbavit ji bolesti byla téměř nesnesitelná.

Můj vlk ve mně zuřil a stálo mě veškeré sebeovládání, abych ho nepustil ven. Nikdy předtím jsem necítil, že by tak moc bojoval o svobodu, jeho chování mě mátlo.

„Tohle je ta ohyzdná ženská, kterou si máš vzít?“ zeptala se Ariana, čímž prolomila ticho a vrátila mě do reality.

Pohled princezny Lucy přešel na Arianu, ale z jejích úst nevyšlo jediné slovo. Její krásné rty však byly pootevřené a já měl chuť se k ní natáhnout a jemně je políbit.

„Sakra zlato, myslím, že tvoje budoucí žena je němá,“ pokračovala Ariana ve svých urážkách.

Její pohled se znovu vrátil ke mně, zmatek v něm byl náhle nahrazen strachem. Bála se mě? Z té myšlenky se mi dělalo zle od žaludku. Než stihl kdokoli cokoli dalšího říct, otočila se na podpatku a utekla.

Znovu jsem začal přecházet sem a tam a bojoval s ovládáním svého zuřícího vlka, který z nějakého důvodu chtěl běžet za mou nevěstou. Ty silné neznámé pocity mě přiměly nenávidět princeznu ještě víc, než jsem ji už nenáviděl. Nevěděl jsem o ní jedinou věc a ona už mi v hlavě udělala totální zmatek v emocích.

....................................................................................................

POHLED LUCY:

Běžela jsem a běžela a běžela.

Ne z toho důvodu, který byste si mohli myslet. Byla jsem zvyklá na to, že se mnou zacházejí tak, jak ke mně mluvila ta žena. Co mě vyděsilo, byla ta okamžitá reakce, kterou jsem na prince měla. Něco ve mně mě k němu táhlo a ať už mi věříte nebo ne, mohla bych přísahat, že hlas uvnitř mě řekl ‚druh‘.

Nemůžu tomu uvěřit, už první den na tomhle místě a já šílím.

Slyšet hlasy, cítit okamžitou přitažlivost k někomu, koho neznám, cítit žárlivost... co se to se mnou dělo?

Srdce mi bušilo a bodavá bolest zrady mě sžírala zaživa; vidět prince s pažemi ovinutými kolem jiné ženy stačilo k tomu, aby se mi zvedl žaludek.

Opřela jsem se zády o zeď a snažila se dát dohromady. No tak Lucy, buď silná, ani toho prince neznáš, tak co, že objímal někoho jiného... nemělo by tě to zajímat.

Zvažovala jsem, že požádám rodinu o zrušení svatby, ale věděla jsem, že by to s největší pravděpodobností skončilo obrovským pozdvižením a já bych si vysloužila facku, nejspíš od královny.

Ať se mi to líbilo nebo ne, uvízla jsem v téhle situaci s princem Austinem.

...................................................

Mé oči nervózně zkoumaly okolí, neznala jsem nikoho z lidí v místnosti kromě své rodiny. Přede mnou stál král Jeremy a jeho žena s přívětivými úsměvy, spolu s jednou další osobou, o které jsem předpokládala, že musí být princova sestra.

A samozřejmě, přímo vedle mě nebyl nikdo jiný než princ Austin, ale neodvážila jsem se zvednout oči a podívat se na něj, ne po mé dřívější reakci na něj. Jeho pohled mě však pálil do těla a proti mému zdravému rozumu mé zrádné tělo zoufale reagovalo.

Zrádce.

„Není potřeba plné představování, pojďme tu svatbu mít za sebou,“ oznámila královna.

Páni, tak ráda se mě zbavuje, jak vidím.

Viděla jsem, jak král Jeremy vrhl na svou ženu rychlý zmatený pohled, než odpověděl. „No, pokud si to přejete, tak zahájíme obřad.“

Oddávající pokynul Austinovi a mně, abychom se postavili čelem k sobě. Byly přineseny prsteny a sliby byly mezi námi vysloveny rychle, téměř uspěchaně.

„Prosím, přijměte tento prsten jako důkaz vašeho manželství a jako symbol všeho, co sdílíte.“

Austin sáhl po mé ruce a ve chvíli, kdy jsme se dotkli, mé tělo sebou škublo a ožilo. Z úst mi uniklo tiché vydechnutí nad šokem z pocitů, které se ve mně probudily.

Co to u všech všudy bylo?

Mé oči vystřelily k Austinovi a naše pohledy se střetly. Vypadal, jako by válčil sám se sebou, když mi rychle navlékl prsten na prst a pustil mé ruce, jako by ho pálily.

Naštěstí oddávající dokončil sliby bez zmínky o políbení nevěsty... i kdyby to udělal, nic takového by se nekonalo, protože Austin vyrazil pryč, jakmile nás prohlásil za muže a ženu.

Mé rodině samozřejmě připadalo jeho jednání k popukání, protože jakékoli mé ztrapnění pro ně bylo jako diamanty servírované na podnose.

Austinova rodina naopak vypadala jeho chováním skutečně rozrušená a snažila se mě ujistit, že je vše v pořádku. Nevěděla jsem, jak reagovat na jejich pohostinnost, protože vše, co jsem celý život znala, byla nenávist od všech kolem mě.

„No, hádám, že to je vše, sbohem Lucy,“ promluvil král a královna s mou nevlastní sestrou jeho slova zopakovaly.

„Nechcete zůstat trochu déle, dokud se nebude cítit pohodlněji?“ zeptal se král Jeremy.

„To nebude nutné,“ skočila mu do řeči královna. „Máme vlastně na práci důležitější záležitosti.“

Cítila jsem, jak mě u srdce zabolelo z jejich okamžitého odmítnutí. Jak mě mohli nechat jít tak snadno po letech, kdy mě měli po svém boku, bez jediného řádného rozloučení. Byli to opravdu chladní, bezcitní tvorové.

..................................................................................................................................................................

„Takže tohle je Austinův pokoj a zřejmě místo, kde budeš bydlet,“ ukázala mi princezna Maya, Austinova sestra. Odtrhla jsem pohled od krásné princezny, abych zhodnotila své okolí.

Jeho pokoj křičel mužností, ani špetka ženského vkusu, přesto to byl krásně zařízený pokoj s obrazy na stěnách a mimořádně velkou postelí uprostřed. Obrovská stereo souprava vedle televize upoutala mou pozornost, protože v mém minulém domově mi nikdy nebyl dovolen luxus něco takového vlastnit.

Maya si náhle odkašlala. „Ehm, ohledně Austinova chování dříve dnes, prosím, neber si to příliš osobně. Celé tohle manželství pro něj bylo šokem, věřím, že jen potřebuje trochu času, než si zvykne na manželský život. Doufám, že mu ten čas můžeš dát,“ žadonila.

Vrátil jsem k ní pohled a věnovala jí malé přikývnutí.

Najednou vykouzlila obrovský úsměv. „Vlastně jsem vždycky chtěla sestru, jsem ráda, že odteď tu nebudu jediná holka. Vím, že spolu budeme vycházet skvěle, a chci, abys věděla, že za mnou můžeš kdykoli přijít, kdybys potřebovala někoho, s kým si promluvit.“

„Děkuji, že jsi na mě tak hodná,“ odpověděla jsem upřímně. Bylo hezké potkat lidi, kteří na mě pro jednou byli hodní, jen bych si přála, aby to bylo za jiných okolností.

Po několika hodinách, kdy mě princezna provázela celým palácem, mě konečně nechala v pokoji samotnou, abych se mohla zabydlet. Padla jsem zády na postel, mé smysly náhle běžely na plné obrátky, když jsem vnímala tu nanejvýš určitě Austinovu sexy mužnou vůni. Byla všude po posteli. Otočila jsem se a jako bych nad svým tělem neměla vůbec žádnou kontrolu, přičichla jsem k povlečení a zhluboka se nadechla.

A samozřejmě přesně v tu chvíli se Austin rozhodl vtrhnout do pokoje. Zarazil se, jakmile mě přistihl při činu, jeho oči se zaměřily na mé ruce svírající prostěradlo. V očích mu zablýsklo něco, co jsem nedokázala přečíst, než pomalu zavřel dveře za sebou.

Každý jeho pohyb křičel hrozbou, když kráčel k posteli.

Ach ne.

Co se chystal udělat?