„Ujasněme si jednu věc, v mém životě je jen jedna žena a vždycky bude jen ona. To znamená, že s tebou nemůžu spát v jedné posteli,“ zasyčel s takovou nenávistí, až jsem sebou pod tou intenzitou trhla.

Zamrkala jsem na něj, tohle jsem od něj rozhodně nečekala. „Prosím?“

Opravdu právě řekl to, co si myslím, že řekl? Sotva jsme se znali a už jsme byli manželé. Tak proč si myslel, že musím něco takového přijmout?

Zúžil na mě oči. „Nebudeme spolu spát v jedné posteli.“

„Ne že bych s tebou chtěla spát v jedné posteli.“ Lži... fajn, kdo to řekl? Ignorovala jsem vnitřní hlas a pokračovala ve svém výlevu. „Ale proč jsi souhlasil s tímhle manželstvím, když už jsi měl v životě ženu?“ dožadovala jsem se. Mohl nás oba ušetřit tohohle příšerného uspořádání, kdyby prostě zastavil svatbu a byl s tou hroznou ženskou.

Podíval se skrze mě, jako by zíral do dálky. „Nedlužím ti žádné vysvětlení.“

Jaký to pitomec, teď jsme byli oficiálně manžel a manželka a on mi nedlužil vysvětlení?

„Kde tedy očekáváš, že budu spát?“ zeptala jsem se rázně.

Jeho oči jednou přejely po mém těle, než zatnul čelist a odvrátil zrak. „Už jsem zařídil, aby do pokoje poslali další postel, měla by tu být do večera,“ informoval mě suchým tónem.

Než jsem stihla odpovědět, zaklepání na dveře přerušilo náš nešťastný rozhovor.

„Dále,“ zavolal Austin, tvář stále staženou do nespokojeného mračení.

„Pane,“ ozvala se služebná, tváře rudé, zatímco klopila zrak. „Král žádá vaši a nevěstinu přítomnost ve své pracovně. Říkal, že je to naléhavé a musíte přijít hned.“

Austin na mě pohlédl a aniž by čekal, až se na něco zeptám, už se vydal z pokoje. Musela jsem ho spěšně následovat, abych se neztratila.

..................................................

„O co jde, matko?“ zeptal se Austin a prohlížel si všechny ty přípravy kolem sebe.

„Váš otec a já jsme diskutovali a rozhodli jsme se, že by bylo nejlepší uspořádat na počest Lucy uvítací večírek, kde ji představíme jako tvou manželku.“

Austin i já jsme při té zprávě ztuhli. Nikdy jsem neměla ráda večírky, vždycky mě uváděly do extrémních rozpaků. Nesnášela jsem ty divné pohledy nebo poslouchání drbů o mně, čehož jsem byla často svědkem doma.

„Myslel jsem, že jsme se dohodli, že to neuděláme,“ dožadoval se Austin, jeho nálada se zhoršovala s každou vteřinou, která uběhla; nemyslela jsem si, že je to vůbec možné.

„K tomu muselo nakonec dojít, Austine, bude lepší, když to budeme mít za sebou ještě dnes. Kromě toho si Lucy zaslouží řádné přivítání.“

„Takže, Lucy, už jsme ti zorganizovali celý nový šatník, až se vrátíš do pokoje, budou na tebe na posteli čekat šaty, ty si dnes večer obleč.“

„Ano, Vaše Veličenstvo.“

„Ne, zlatíčko, můžeš mi říkat Liso.“

„A mně můžeš říkat Jeremy,“ oznámil král s vřelým úsměvem.

Opětovala jsem jejich úsměv, vděčná, že jsem pro jednou v kruhu milující rodiny, samozřejmě s výjimkou prince.

...................................................

Pohled Austina:

Smečka bude muset být teď kolem hradu opatrnější, když je tu Lucy a nemá ani tušení o vlkodlacích. Cítil jsem, jak má nenávist k ní znovu roste; pořád jen narušovala životy všech a to se sem teprve dostala.

„Všichni jsou tady,“ hlásil Alex.

„Dobře,“ odpověděl jsem a otočil se čelem ke všem. „Tato schůze je svolána k projednání příjezdu princezny Lucy. Nemá absolutně žádné tušení, že jsme vlkodlaci, nebo že vůbec existují, a proto nikomu není dovoleno být v její blízkosti ve vlkodlačí podobě. Všichni se odteď musí po hradě pohybovat opatrně, aby se to nikdy nedozvěděla,“ oznámil jsem a ve smečce to zahučelo.

„Proč to musíme dělat pro nováčka?“ dožadoval se Anthony; vždycky oponoval všemu, co jsem řekl, takže to pro mě nebylo nic nového.

„Jo,“ souhlasili ostatní.

„Podívejte, ujišťuji vás, že nikdo z toho není víc naštvaný než já, ale také nesmíme zapomenout, že ona je jediný důvod, proč bylo naše království zachráněno. Neděláme to jen pro ni, ale pro bezpečnost naší smečky. Nemůžeme dopustit, aby o nás věděl člověk,“ argumentoval jsem.

„Alfo, máme problém,“ přerušil mě Alex.

„Co se děje?“ zeptal jsem se ostražitě; nikdy mě nepřerušoval, pokud nešlo o vážnou věc.

„Právě jsme dostali zprávu, že se tu potuluje toulavý vlk a blíží se k hradu, zatímco tu mluvíme.“

„Proč mám pocit, že je v tom něco víc?“ zeptal jsem se a zkoumal jeho napjatý postoj.

„Alfo,“ začal. „Myslím, že princezna Lucy je v hradních zahradách.“

Moje oči vystřelily k jeho tváři při těch slovech, můj vlk náhle začal být neklidný – a byl to strach, co jsem cítil? Můj vlk se v celém svém životě nikdy ničeho nebál.

Co se to sakra dělo?

Než mohl kdokoli odpovědět, přeměnil jsem se ve svého vlka a vyrazil k hradu.

Musel jsem se k ní dostat.

HNED!

.................................................

Pohled Lucy:

Zahrada paláce byla nádherná, mnohem víc než ta doma. Vdechla jsem vůni nádherných rudých růží před sebou a povzdechla si. Pobyt mezi rostlinami mi vždycky nějak dokázal pomoci cítit klid a tentokrát to nebyla výjimka.

Myslí jsem zabloudila zpátky k Austinovi proti své vůli. Zase zmizel z hradu, mohl být s tou ženou? Pomyšlení na něj s ní způsobilo, že mě u srdce zabolelo způsobem, jaký jsem nikdy předtím necítila, což bylo absurdní. Sotva jsem prince znala, proč mě to už tak moc ovlivňovalo? Teprve jsem dorazila a pokaždé mě trápilo, když jsem nevěděla, kam šel, a chvílemi jsem se přistihla, jak doufám, že ho zahlédnu. Něco ve mně se cítilo jako doma, kdykoli byl nablízku.

Položila jsem si ruce na hruď, přímo nad srdce, a silně zatlačila v naději, že to nějak pomůže té bolesti, kterou jsem tam cítila.

Co se to se mnou dělo?

Z lesa hned za zahradami se ozvalo hlasité vytí a já jsem v šoku padla zády proti jednomu ze stromů.

Co to bylo?

Počkat... slyšela jsem právě vrčení?

Maya vyběhla ven spolu se dvěma dalšími muži, které jsem předtím neviděla; proběhli kolem mě do lesa, zatímco Maya zůstala vzadu.

„Co se děje?“ zeptala jsem se vyplašeně.

„Ach, tím se nemusíš znepokojovat, zlatíčko,“ ujišťovala mě. „Moji bratři si prostě vždycky rádi, ehm, každý večer zaběhají v lese.“

„Ale je to bezpečné? Právě jsem slyšela vytí... jako od vlka.“

„Ale. Jsem si jistá, že ses přeslechla, Lucy, na téhle straně lesa žádní vlci nejsou.“

„Jsi si jistá?“

Věděla jsem, co jsem slyšela.

„Ano, teď tě pojďme dostat dovnitř, abychom tě oblékli do šatů a vyparádili na večer.“

Ta připomínka dnešního večera stačila k tomu, aby odvedla mou pozornost od toho, co jsem právě slyšela, alespoň prozatím.

...............................................................

Mé oči zkoumaly šaty přede mnou, tváře mi náhle vzplanuly... tohle chtěli, abych si oblékla? Materiál byl měkký červený samet s hlubokým výstřihem v oblasti hrudníku a dlouhým rozparkem dole. Šaty byly extrémně sexy a nikdy předtím jsem na sobě nic podobného neměla.

Rychle jsem do nich vklouzla, make-up a vlasy už mi upravila jedna z pomocnic. Zkoumala jsem svůj odraz v zrcadle v šoku; kdo jsem to byla? Nikdy předtím jsem nevypadala tak krásně a svůdně.

S dlouhým povzdechem jsem vyšla z pokoje a zamířila chodbou dolů.

Nakoukla jsem za zeď, abych prozkoumala dav, a okamžitě jsem ucukla zpátky. Celá místnost byla plná a já tam neznala absolutně nikoho kromě královské rodiny. Nesnášela jsem být v davu, vždycky se mi nějak podařilo udělat ze sebe blázna.

Po několika vteřinách jsem se konečně přesvědčila, abych vystoupila ze svého úkrytu a ukázala se všem na očích. Cítila jsem na sobě mnoho očí a stálo mě každou špetku sebeovládání, abych neutekla zpátky do pokoje.

Z davu se náhle ozvalo hlasité zavrčení a mé oči se rozšířily, když jsem si uvědomila, od koho pochází.

Austin.