Jeffrey seděl uvolněně na pohovce, stále oblečený v šedém obleku šitém na míru z ranního rozvodového řízení. Jeho vystupování působilo ležérně a odtažitě, když vedl nezávaznou konverzaci s lékařem a nejevil žádné zjevné známky dopadu nedávného rozchodu.

Když Rebecca vstoupila do místnosti, Jeffreyho oči se zvedly a setkaly se s jejími.

Rebecčiny ruce se podél těla nevědomky zaťaly v pěst, její oči prozrazovaly jasnou nechuť a zášť.

„Už jste tady, paní Jensenová,“ přivítal ji jednoduše lékař Timothy Johnson.

Odvrátila zrak a tiše odpověděla: „Dobrý den, doktore Johnsone.“

„Jak jsme probírali po telefonu, zde je splátkový kalendář. Prosím, projděte si ho, a pokud se vše zdá být v pořádku, vyplňte své údaje a podepište se dole,“ vysvětlil Timothy a podával jí formulář.

Rebecca dokument převzala a srdce se jí sevřelo, když její oči padly na tu částku – stovky tisíc splatné každý měsíc.

Kdyby jí otec nevzal její předmanželský majetek, možná by platby na pár měsíců zvládla. Ale teď, když jí nezbylo nic, se pokrytí tak významných výdajů zdálo téměř nemožné.

„Pokud náklady představují zátěž, můžete si vybrat jeden z těchto alternativních plánů,“ nabídl Timothy, když si všiml jejího váhání, a předložil další sadu dokumentů.

Zatímco nový léčebný plán byl podstatně levnější než ten současný, stále stál desítky tisíc dolarů měsíčně.

Když si Timothy všiml, že stále pečlivě zkoumá dokumenty, jeho oči instinktivně zabloudily k Jeffreymu.

Jeffrey odpověděl téměř neznatelným kývnutím, kterému Timothy okamžitě porozuměl.

„V klidu si ty možnosti projděte,“ řekl Timothy, když vstal a zasunul si telefon do kapsy. „Musím zkontrolovat jiného pacienta. Pokud vám žádný z těch plánů nebude vyhovovat, můžeme probrat alternativy, až se vrátím.“

Rebecca zůstala zcela soustředěná na léčebné plány před sebou. „Dobře,“ odpověděla tiše.

Timothy promptně odešel a ujistil se, že za sebou při odchodu zavřel dveře.

Když v ordinaci zůstali jen Rebecca a Jeffrey, ticho bylo tak hluboké, že by byl slyšet i ten nejmenší zvuk.

„Bez ohledu na to, jak usilovně ty dokumenty studuješ,“ začal Jeffrey tónem, který si udržoval svou charakteristickou ležérní odtažitost, „tvé finanční zdroje nikdy nebudou stačit na pokrytí rozsáhlých léčebných výloh tvé matky.“

Rebeccou projela vlna hněvu, když se k němu otočila s zuřivým pohledem.

„Nemluvě o tom, že si budeš muset najít nové místo k bydlení a postarat se o Samuela,“ dodal Jeffrey.

Rebecca na něj upřela přímý pohled a zeptala se: „Co přesně tím naznačuješ?“

„Jsem ochoten považovat tento rozvod za nic víc než chvilkový výbuch,“ řekl Jeffrey, vstal a přistoupil k ní. „Pokud o tom už nikdy nezačneš mluvit, budu dál hradit výdaje tvé matky a ty můžeš zůstat mou ženou.“

„A co Andrea?“ zeptala se Rebecca.

„Vy dvě spolu nebudete muset komunikovat,“ prohlásil Jeffrey klidně. „Pokud ti její přítomnost vadí, mohu zajistit, aby zůstala zcela mimo tvůj život.“

„Jak ohleduplné,“ odpověděla Rebecca hlasem odkapávajícím sarkasmem.

„Víš, jaká volba ti dává největší smysl,“ pokračoval Jeffrey a ignoroval její sarkasmus, jako by vyjednával obchodní dohodu. „Někdo, kdo si zvykl na luxus, chápe, jak těžké je vrátit se k prostému životu.“

Rebecca tomu rozuměla až příliš dobře – po celý svůj život nikdy nezažila skutečnou nouzi.

Před pádem své rodiny si Rebecca nikdy nedělala starosti s penězi. Krize udeřila tak náhle, že sotva měla čas zpracovat, co se děje, než zasáhl Jeffrey a vzal si ji.

Dal jí kreditní karty bez limitu, takže peníze byly tou poslední z jejích starostí.

I kdyby byl Jeffrey s Andreou, neznamenalo by to, že by se k Rebecce choval hůř. Stále by jí dával vše, co chtěla, a staral se o ni se stejnou oddaností jako vždy – takže v jeho mysli opravdu neměla důvod nebýt spokojená.

Ale pro Rebeccu život nebyl jen o penězích – na hrdosti a důstojnosti záleželo také.

„Hrdost a důstojnost účty nezaplatí,“ řekl Jeffrey a jeho hlas prořízl její obranu. „Svět tam venku není zdaleka tak shovívavý, jak si představuješ. Ve tvé pozici? Beze mě bys nepřežila ani týden.“

„Neobtěžuj se předstíráním zájmu,“ odsekla Rebecca. „Starej se o sebe.“

„Rebecco,“ naléhal Jeffrey, neschopen pochopit, proč je tak tvrdohlavá.

„Pokud je to všechno, pane Hansone, měl byste jít. S panem doktorem máme co projednávat,“ řekla Rebecca tónem chladnějším než kdy dřív. „Nemám čas na vaše povýšené rady.“

Jeffrey se nerozčílil. Místo toho ji jen dál pozoroval.

Pod jeho vytrvalým pohledem začala Rebecčina obrana pomalu slábnout.

Sevřela papíry v ruce a přinutila se udržet oční kontakt, odhodlaná vyhrát tento tichý souboj vůlí navzdory tlaku.

„Máš jednu minutu na rozhodnutí,“ řekl Jeffrey s úmyslným klidem. „Pokud během té doby budeš souhlasit, zapomenu, že se to kdy stalo. Poté pro mě nebudeš nic znamenat, a i kdyby ses připlazila s prosíkem, pravděpodobně mi to bude jedno.“

Rebecca se otočila a podívala se z okna; její tichý čin posloužil jako odpověď.

Jeffrey neprodlužoval svůj pobyt nad rámec času, který stanovil, a jakmile lhůta vypršela, okamžitě odešel.

Považoval její chování za nevděčné a věřil, že lidé se někdy potřebují poučit skrze strádání, aby poznali, kdo o ně skutečně stojí.

Dveře se zabouchly s hlasitou ránou, až Rebecce nadskočilo srdce v hrudi.

Nikdy si nemyslela, že jejich láska musí být vášnivá. Pro ni to bylo něco hlubšího a stálejšího. Teď byla ta jistota pryč a dovnitř se vkrádala pochybnost.

Stále byla ztracená v myšlenkách o svém manželství, když Timothy vstoupil do místnosti.

Než mohl říct slovo, Rebecca se vzchopila a promluvila první. „Doktore Johnsone, vezmu si ty informace domů a promyslím to, než vám dám odpověď. Je to přijatelné?“

„Jistě,“ odpověděl Timothy pohotově. „Ačkoli bychom ocenili vaše rozhodnutí relativně brzy, nejlépe asi deset dní před termínem splatnosti.“

„Rozumím, děkuji,“ odpověděla Rebecca. Poté vzala léčebný plán a odešla.

Rozhodla se, že jejím prvním krokem by mělo být hledání zaměstnání. Pokud by se jí podařilo zajistit pozici s odpovídajícím ohodnocením, byla by schopna udržet matčino současné umístění v zařízení.

Nemocnice fungovala jako soukromá instituce v rámci sítě Hanson Group, známá svým pokročilým lékařským vybavením a specialisty z různých oborů.

Její matce se tam v průběhu let dostávalo vynikající péče, z velké části díky Jeffreyho konexím. Její převoz do jiného zařízení by pravděpodobně znamenal pokles kvality léčby.

Matka zůstávala její jedinou skutečnou rodinou na světě a jediným člověkem, který ji upřímně miloval. Pomyšlení, že by se jí stalo něco neblahého, bylo nesnesitelné.

Ztracená v těchto myšlenkách opustila Rebecca nemocnici a vydala se na cestu domů.

Během celé cesty přemýšlela, jak oznámit novinku o rozvodu svému synovi Samuelovi.

Samuel byl na svůj věk vždy výjimečně bystrý a vyspělý, málokdy vyžadoval její dohled. Ale Rebecca se stále obávala, jak zprávu zvládne, protože rozvod je pro každé dítě obtížně zpracovatelný.

Přesto její hluboká starost o pocity jejich dítěte stála v ostrém kontrastu s Jeffreyho zjevnou lhostejností.

V okamžiku, kdy dorazila domů, naskytl se jí odporný pohled.

Andrea a Jeffrey seděli těsně u sebe na gauči a Andrea s předstíranou starostí říkala: „Tohle je stále tvůj domov s Rebeccou. Jsi si jistý, že je vhodné, abych tu byla?“

„Je to v pořádku,“ odpověděl Jeffrey tichým hlasem.

Andrea si nervózně kousla do rtu. „Ale...“

„Brzy se odstěhuje,“ ujistil ji Jeffrey. „Potom to bude tvůj domov.“

Andrea k němu vzhlédla a jejich oči se uzamkly v tak intenzivním spojení, že si Rebecčina návratu vůbec nevšimli.