Alfa Azrael Shepherd je můj druh? Nemůžu tomu uvěřit. Ale on se na mě díval s odporem. „Kdo jsi?“ zeptal se.

„J-já jsem Alexandria Gregoryová, osmnáct let, omega...“ řekla jsem a dívala se mu do očí. Jeho oči se naplnily znechucením a pak nevěřícně zamumlal: „Děláš si ze mě srandu? Co to má kurva být? Moje družka je omega? To nemůže být pravda!“ vyprskli a zavrtěl hlavou. Jeho slova se mi v hlavě neustále opakovala.

Cítila jsem, jak se mi do očí derou slzy, ale zadržela jsem je a několikrát zamrkala. Upřela jsem pohled k zemi, protože jsem nechtěla vidět ten výraz v jeho očích, plný odsudku. „A co když jsem?“ vyhrkla jsem.

Z úst mi vyšlo zalapání po dechu, když zavrčel a popadl mě za límec košile. „Já jsem alfa a tahle věc s druhy není kurva skutečná! Omega je jen pro omegu! Chápeš to? Jsem alfa a tohle nemůžu přijmout,“ řekl, pak do mě strčil a já klopýtla k zemi. Srdce se mi sevřelo a slzy se mi spustily po tváři. Proč je ke mně tak krutý? Já jsem taky alfa! Chtěla jsem to říct, ale věděla jsem, že nemůžu, protože by mi nevěřil. Jeho slova mi rezonovala v hlavě. Chtěla jsem zavrčet a škrtit ho, dokud mě nepřijme, ale srdce mě nesnesitelně bolelo. Všechna má očekávání od něj zmizela jako prasklá bublina.

„Ale ty jsi můj druh! To nemůžeš popřít!“ řekla jsem a zatnula pěst, zatímco se na mě mračil. Má vlčice nepřestávala plakat, protože nás náš druh bezostyšně popřel. Oči mi pomalu začaly zářit. Rychle jsem je zavřela, abych se uklidnila. Nesmí vidět mé zářící oči.

„Ne. Jsi odporná!“ zavrčel a to mě zranilo ještě víc.

„Já, alfa Azrael Shepherd, tě odmítám, Alexandrio Gregoryová, jako svou družku,“ řekl chladně a pak se otočil zády a zamířil k domu smečky. Byla to ta nejbolestivější slova, jaká jsem kdy v životě slyšela. Jeho slova se mi zabodla přímo do srdce jako nůž.

Neeee!

„Ne! Tohle mi nemůžeš udělat, Azraeli! Ujistím se, že toho budeš litovat! Já, Alexandria Gregoryová, tě také odmítám, Azraeli Shepherde, jako svého druha! Doufám, že tě Měsíční bohyně prokleje, abys už nikdy nenašel své pravé štěstí! Nenávidím tě až k měsíci a zpět, Azraeli Shepherde!!!“ křičela jsem, zuřící vzteky, zatímco mi oči zářily. Na vteřinu se zastavil, ale pak pokračoval v chůzi zpět do domu. Ani se neobtěžoval se na mě naposledy podívat. To je dobře, protože to poslední, co chci, je, aby zahlédl mé zářící oči.

Jeho odmítnutí mi roztříštilo srdce na malé kousky. Můj druh mě odmítl! Objala jsem si kolena a zabořila do nich tvář, zatímco jsem si vyplakávala srdce. Proč mám v životě takovou smůlu? Můj druh mě právě odmítl a já už nikdy nebudu moci mít jiného. Jak může být tak krutý? Připadám si teď tak zbytečná. Zatnula jsem pěsti, vstala se slzami, které mi rozmazávaly vidění, a rozběhla se ke stodole. Vzlykala jsem a práskla dveřmi, když jsem vešla dovnitř. Layla sebou trhla a vyjekla.

„Proč pláčeš?!“ zeptala se Layla, lapala po dechu a mračila se.

„Laylo, nemůžu tu dál zůstat. Utíkám z tohohle místa. Chceš jít se mnou?“ zeptala jsem se mezi vzlyky. Ztuhla. „Bude mi jedno, když tu zůstaneš. Ale já mizím.“

Layla šokovaně zalapala po dechu. „Ne! Jdu s tebou, Alex. Kašlu na celou smečku! Bez tebe tady nezůstanu, jsi jediná, koho mám.“

Přikývla jsem a sbalily jsme si věci. Moc toho nebylo. Jakmile jsme měly sbaleno, vyplížily jsme se směrem k lesu. Viděly jsme na stanovišti jednu stráž, ale naštěstí spal. Chytila jsem Laylu za zápěstí a běžely jsme tak rychle, jak jsme mohly. Layla supěla a zastavila se.

„Alex! Už skoro nemůžu dýchat! Prosím, zpomal,“ zakňourala. Zapomněla jsem, že není rychlý běžec.

„Jak můžeš běžet tak rychle?“ zeptala se, stále zadýchaná. Povzdechla jsem si a podívala se na ni. Odkašlala jsem si a prozradila trochu informací. „Laylo, umím se přeměnit,“ řekla jsem a oči se jí rozšířily.

„J-jak?“ zeptala se.

„Řeknu ti to, ale ne tady. Stále jsme na území smečky.“ Přikývla a znovu jsme se rozběhly. Byla jsem ráda, že se kolem nepotulují žádní vlci. Myslím, že jsou všichni uvnitř domu kvůli hostům.

Jakmile jsme byly z území smečky pryč, zpomalily jsme. Stále jsme ale byly uprostřed lesa. Byla tma, ale to nevadilo.

„T-tvé oči... ony září,“ hlesla Layla s očima rozšířenýma překvapením. Měla bych to Layle říct hned, než začne vyvádět. Zhluboka jsem vydechla.

„Laylo, můžu ti prozradit tajemství?“ řekla jsem a ona váhavě přikývla. „A slíbíš, že to zůstane jen mezi námi?“ dodala jsem.

Znovu přikývla a položila si ruku na hruď na znamení slibu. „Proč mám pocit, že je toho víc, co přede mnou skrýváš?“ řekla a dívala se mi do očí.

„Laylo, promiň, že jsem ti o sobě neřekla.“ Zadívala jsem se jí do očí. „Už od malička jsem se uměla přeměňovat. Nejsem jen tak obyčejný vlk. Mé zářící oči jsou důkazem.“ Polkla a chápavě přikývla.

„M-můžu vidět tvou vlčici?“ zeptala se.

„Jsi si jistá?“ ověřovala jsem si a ona přikývla.

„Dobře,“ cítila jsem, jak mi praskají kosti, pak jsem se před ní přeměnila a zavrčela. Neobtěžovala jsem se tlumit své oči, protože jsem chtěla, aby mě Layla viděla zářit.

Layle se rozšířily oči a pak opakovaně zamrkala. Nevěděla jsem, co si myslí, protože jsem nechtěla narušovat její soukromí. Viděla jsem však v jejích očích fascinaci. „Jsi nádherná, Alex. Páni... Nikdy v životě jsem neviděla zářícího vlka,“ zamumlala a pak mě pohladila po zářící zlatobílé srsti.

„Jsi jako vlčí bohyně,“ řekla s úžasem.

Ucítila jsem neznámou přítomnost. ‚Laylo, nasedni mi na záda, rychle! Cítím v dálce ostatní,‘ řekla jsem pomocí myšlenkového spojení. Přikývla a na nic se neptala. Nasedla mi na záda a chytila se mé srsti.

‚Drž se pevně,‘ řekla jsem a ona souhlasně broukla.

Potom jsem běžela tak rychle, jak to jen šlo, s očima jasně zářícíma do tmy. Tenhle les byl obrovský a já nevěděla, kam vede. Musela jsem odlákat vlky, kteří nás sledovali. Byla jsem ráda, že blokuju náš pach, takže nemohli vystopovat, kde jsme. Když už jsem necítila nikoho, kdo by nás pronásledoval, mé tempo se zpomalilo. Byly jsme teď příliš daleko od území smečky. Myslím, že jsem běžela hodiny.

„To bylo tak rychlé, Alex!“ hlesla Layla. „Jak jsi svou vlčici skryla? Jak to, že si tě smečka nevšimla?“ zeptala se.

‚Protože svou vlčici a pach skrývám velmi dobře,‘ řekla jsem. Souhlasně broukla.

„Jsi v tom skrývání profík. Ani jsem si toho nevšimla,“ řekla. „Věděla jsem, že je tu ještě něco, co jsi mi neřekla.“

Povzdechla jsem si a řekla: ‚Měla jsem být skutečnou alfou smečky.‘ Zalapala po dechu nad mým odhalením.

„C-cože?!“

‚Mí rodiče byli kdysi alfami smečky Blueming, dokud je jednoho dne oba nezabili. Stále nevím, kdo je zabil. A pak alfa Rick a jeho rodina převzali smečku. Když zjistil, že jsem se nikdy nepřeměnila, poslal mě do stodoly a stala se ze mě omega. Jsem ráda, že mě nezabil,‘ řekla jsem, když jsem vzpomínala na to, co se stalo dříve.

„Ale proč svou vlčici skrýváš?“

‚Protože to bylo poslední přání mých rodičů. Řekli mi, ať svou vlčici skryju pro svou bezpečnost, protože kdyby to někdo zjistil, zabili by mě přede všemi.‘

„Jo, protože jsi byla jiná.“ Přisvědčila jsem.

„A co tvé oči? Proč tak jasně září?“ zeptala se plná zvědavosti.

‚To je ta věc, kterou nedokážu vysvětlit. Celý život jsem nad svými zářícími oči taky přemýšlela.‘

„Rodiče ti to neřekli?“ zeptala se.

‚Ne.‘

„Myslím, že je to dar. Možná si tě bohové a bohyně vybrali.“

‚Ráda bych si to myslela, ale taky si myslím, že to je prokletí.‘

„Ne. Myslím, že to je dobrá věc. Protože máš víc výhod než kdokoli jiný. Jsi mnohem rychlejší a silnější než všichni vlkodlaci, které jsem potkala,“ trvala na svém.

Nic jsem neřekla a obklopilo nás ticho. Jediný hluk kolem nás byl zvuk cvrčků a švitoření ptáků. A já jen pomalu kráčela, zatímco Layla mi usnula na zádech. Jsem tak ráda, že Layla šla se mnou, protože bych se cítila provinile, kdybych ji tam nechala samotnou.

Od malička jsem byla Layliným ochráncem. Je to má nejlepší kamarádka a jediná rodina, takže ji budu chránit, jak jen budu moci. Jsem však šťastná, že jsem pryč ze smečky. Doufám, že nás nenajdou. Dostaneme se odsud co nejdál. Mám v plánu jít do města a žít jako normální bytost. Ve smečce už nám stejně nic nezbylo. Vím, že jsem rodičům slíbila, že zaujmu své místo, ale teď ne.

Slibuji, že se vrátím a vezmu si zpět, co je mé. Jednoho dne, až budu připravená a dost silná na to, abych s nimi bojovala, zaujmu své místo jako skutečná alfa smečky.

Azraeli Shepherde, až se vrátím, donutím tě zaplatit.