Roger se s Westonem setkal jen jednou.

V den, kdy Stella a Weston dostali oddací list, pozval Weston Rogera na jídlo.

Weston si před lidmi zvenčí vždy udržoval image gentlemana a jeho chování bylo bezchybné, takže na Rogera udělal dobrý dojem.

V tu chvíli Stella zírala na Rogera jako omámená a tajila dech.

Proč byl Weston tady?

Předtím jí ani nezvedl telefon.

Roger si nevšiml, že se Stella chová divně. Vzrušeně mával ke dveřím a volal: „Švagre!“

Muž však pouze prošel kolem, aniž by se zastavil.

Roger nakonec zmateně svěsil ruku. „Ségra, spletl si švagr pokoj?“

S těmi slovy se chystal odhrnout přikrývku a vstát z postele. „Musel jít špatně. Dojdu pro něj.“

Stella se v tu chvíli vzpamatovala. „Nechoď tam!“

Weston s ní dnes ráno zrovna probíral rozvod, takže tu nemusel být kvůli ní. Kdyby tam Roger vtrhl, mohli by se pohádat.

Roger byl vůči Stelle velmi ochranitelský, ale vzhledem ke svému mládí dokázal jednat impulzivně a Stella nechtěla, aby způsobil potíže.

Brzy budou s Westonem rozvedeni, takže v tuto chvíli nechtěla žádné problémy.

Musela přinejmenším zajistit, aby byly uhrazeny Rogerovy léčebné výlohy.

Roger se na ni zamračil. „Ségra, řekni mi pravdu. Pohádala ses se švagrem?“

Stellin pohled zakolísal. „Přestaň si domýšlet. Jsme v pohodě.“

Když viděla, že se chystá vyptávat dál, rychle vstala. „Půjdu se zeptat doktora, jestli je něco, na co si musíme dávat pozor. Zůstaň tady a pořádně odpočívej.“

„Ségra!“

Stella zavřela dveře a Rogerovy protesty uzamkla uvnitř pokoje.

Jemně vydechla. Právě když se chtěla odvrátit, uviděla na konci chodby muže, kterého až příliš dobře znala, ale zároveň o něm nevěděla vůbec nic.

Weston se díval jejím směrem. Jeho tvář vypadala jako vždy jemně a důstojně, ale neprojevovala žádné emoce.

Když si Stellu prohlížel, v jeho výrazu nebylo ani stopy po vřelosti, a po chvíli k ní zamířil.

„Jdeš za Rogerem?“ Došel k ní a pohlédl na štítek na dveřích pokoje.

Stella na souhlas zabručela. Snažila se vyhnout jeho pohledu, když v jeho ruce spatřila lékařskou zprávu. „Proč jste tady, pane Forde?“

Ukázala na list papíru v jeho ruce a zeptala se: „Jste tu na kontrole? Kde se necítíte dobře, pane Forde?“

Pane Forde... ?

Weston se při tomto oslovení mírně zamračil.

Tak ho Stella oslovovala, když poprvé dostali oddací list.

Když spolu začali bydlet, přišla za ním a ostýchavě se zeptala: „Pane Forde... mohla bych vám neříkat pane Forde? Zní to dost odtažitě, když se tak manželé oslovují.“

Nebyl ten typ, co by řešil takové drobnosti, a tak jí lhostejně odpověděl: „Dělej, jak myslíš.“

Nikdy však nečekal, že po několika měsících to oslovení z jejích úst uslyší znovu.

Protože nebyl na její náhlou změnu zvyklý, byl poněkud šokován.

Právě chtěl promluvit, když si vzpomněl, že s ní mluvil o rozvodu. Vzdal to a místo toho se ušklíbl. „Nerozumíš mému tělu nejlépe ty?“

Ohromená Stella si to uvědomila teprve ve chvíli, kdy uviděla ten samý intenzivní pohled, jaký měl včera v posteli. „Pane Forde...“

Když uviděl, jak se jí na tvářích objevila červeň, to nevysvětlitelné podráždění, které cítil, se mírně uklidnilo.

Jako by přesně taková měla být – trochu vyjevená, trochu nesvá a snadno přiveditelná do rozpaků.

Takhle vypadala mnohem lépe, alespoň pro něj.