Právě když se atmosféra mezi nimi zklidnila, přerušil je ženský hlas.

„Westone, proč jsi na mě nepočkal venku?“

Zvuk podpatků klapajících o podlahu se blížil, až se před nimi objevila nádherná tvář Guinevere.

Když si jich dvou všimla, zpomalila a překvapeně pohlédla na Stellu. „Slečno Sealeyová, proč jste tady taky? Potřebovala jste ještě něco?“

Přirozeně se postavila vedle Westona a zavěsila se do jeho paže.

Weston se na ni podíval, mírně se zamračil, ale neodstrčil ji. Zeptal se: „Ty ji znáš?“

Guinevere se láskyplně opřela o jeho paži a usmála se. „Potkaly jsme se před chvílí. Dokonce jsem si myslela, že je to moje fanynka.“

Stella měla pocit, jako by do ní uhodil blesk, když viděla, jak uvolněně a důvěrně se k sobě mají. Chvíli nevěděla, jak reagovat.

Řasy se jí chvěly a nehty se jí zaryly do dlaní. „Pane Forde...“

Bylo snadné poznat, že se jí láme hlas. V očích měla vepsaný zmatek a bolest.

Když ji Weston takhle viděl, cítil z nějakého důvodu nevysvětlitelné podráždění.

Nezdálo se, že by si Guinevere všimla, jak divně se Stella chová, a jen pokračovala v představování Westona s úsměvem: „Jak asi tušíte, je to můj snoubenec a je tady, aby mě doprovodil na těhotenskou prohlídku.“

Stelle se v hlavě okamžitě vyprázdnilo.

Těhotenská prohlídka... ?

Podívala se na břicho Guinevere a nedokázala se ovládnout, oči jí zrudly. „Vaše dítě patří... panu Fordovi?“

„Jo.“ Guinevere šťastně přikývla se sladkým výrazem. Najednou si však něco uvědomila a zmateně se zadívala na Stellu. „Pořád mu říkáte pane Forde. Znáte se s mým snoubencem?“

S těmi slovy se zvědavě otočila k Westonovi, jako by se chtěla zeptat i jeho.

Stella se reflexivně otočila k Westonovi.

O chvíli později ho uslyšela chladně odpovědět: „Neznám ji.“

‚Neznám ji...‘

Stella o krok ustoupila. Byla jeho manželka. Alespoň v tuto chvíli jí stále byla. Ale on před jinou ženou tvrdil, že ji nezná...

Guinevere si s úlevou oddechla. „Už jsem si myslela, že sis pořídil nějakou kamarádku, o které nic nevím!“

Zdálo se, že žertuje a zároveň se zlobí, když dodala: „Kdyby to byla pravda, nechala bych si tvé dítě vzít už před šesti měsíci!“

Před šesti měsíci?

Stella se vnitřně otřásla a nevěřícně zírala na Westona.

Vzali se teprve před šesti měsíci a zdálo se, že Guinevere je asi v pátém nebo šestém měsíci těhotenství...

Weston neměl čas brát ohled na Stelliny pocity. Oči se mu rozšířily, když slyšel, jak mu Guinevere znovu vyhrožuje potratem, a napomenul ji: „Nesmysl!“

Guinevere se lekla a okamžitě se zamračila. „Ty mi nadáváš...“

Když to Weston uslyšel, jeho pohled změkl a utěšujícím tónem řekl: „Nedělej scény. Škodí to dítěti.“

Guinevere popotáhla a vypadala ukřivděně. „Jen jsem chtěla, abys mě uchlácholil. Kdybych to dítě opravdu chtěla dát pryč, udělala bych to už před půl rokem a nečekala bych až doteď.“

Když to dořekla, pohladila si břicho a s úlevou vydechla. „Díky bohu, že jsem tehdy nebyla impulzivní... Westone, musíš být na nás oba hodný.“

„Hm.“

Stella tam stála jako cizí člověk a sledovala, jak se její manžel otevřeně chová důvěrně k jiné ženě.

Tuhle Westonovu stránku nikdy předtím neviděla, ani ho nikdy neviděla tak něžného a trpělivého k nějaké ženě.

Jako by se jí v hrudi vyhloubila díra a zbylo jen kvílení větru. Cítila chlad a bolest.