Ten známý hlas přikoval Stellu na místě.

Podívala se ke zdroji hlasu a zjistila, že stojí u záhonu s květinami.

Vedle něj stál košatý kafrovník a sluneční světlo, které prosvítalo mezerami mezi smaragdovými listy, zanechávalo na Westonově tváři vrstvy stínů.

Počasí v létě bylo dusné, ale atmosféra byla vždy temná, kdekoli byl tento muž. Jako by v něm neexistoval neklid.

Jak se k nim Weston pomalu blížil, Stella musela uznat, že má výjimečný vzhled, který by každého přivedl do transu.

I linie jeho ramen byly dokonalé. Jeho aura snadno ohromila, i když nic neříkal.

Když k nim došel, jeho pohled padl na Henryho ruku, která svírala Stellino zápěstí, a oči mu potemněly. „To už jsi tak zoufalý, když jsi tak dlouho na vozíku a v poslední době jsi nepotkal žádnou ženu?“

Jeho tichý hlas rezonoval ve vzduchu. Stella v jeho slovech slyšela výsměch a prudce setřásla Henryho ruku. „Westone!“

Snažila se ovládnout, ale nedokázala skrýt vztek ve svém hlase.

Avšak Weston, jako by její hněv necítil, se na ni pasivně podíval. „Hm?“

Stella se při pohledu na jeho nonšalantní výraz najednou uklidnila.

Podívala se mu přímo do očí a řekla: „Vypadá to, že pan Ford svého přítele dobře zná.“

Její tón byl lehký, ani pokorný, ani arogantní, ale píchal. „Vzhledem k tomu, že mu pan Ford rozumí natolik dobře, že ví, že není tak zoufalý, aby si vybral někoho, jako jsem já, vzbuzuje to ve mně zvědavost. Oba jste přátelé, tak proč jsou standardy pana Forda o tolik nižší než pana Moorea? Nebo byl pan Ford vždycky tak zoufalý?“

Její tón byl slabý a nezněl útočně, ale sarkasmus v jejích slovech byl zřejmý.

Henry jen stál vedle ní a Weston ho nazval zoufalým. Co potom on předtím?

To, co udělal Stelle… bylo mnohem horší ve srovnání s tímhle!

Weston zvedl obočí. „Zdá se, že si na mě stěžuješ.“

Během jejich manželství si zvykl na Stellinu pokornou povahu a málokdy ji slyšel mluvit s takovým sarkasmem.

Stellin pohled potemněl a koutky úst se jí zvedly. „To bych si nedovolila. Pan Ford mi poskytl ubytování a zaplatil Rogerovy účty za léčbu. Jsem mu velmi vděčná.“

Když to dořekla, ustoupila o krok. „Musím si něco zařídit, tak vás dva nebudu rušit. Na shledanou.“

Weston byl celou dobu lhostejný, jako by mu nevadilo, že odchází.

Henry popojel na vozíku a sledoval, jak Stella odchází. Rty se mu zkroutily do slabého úsměvu. „Vypadá to, že je to opravdu jen hračka na krácení času. Není divu, že jsem tě o ní nikdy neslyšel mluvit, ani jsi ji nevzal ven, abys nás seznámil, i po tak dlouhé době. A tak snadno se jí dá zbavit.“

„Gwen mě nakonec nezklamala. Je opravdu rychlá v bránění svého území.“

Weston si odfrkl. Chystal se zapálit si cigaretu, když si vzpomněl, že je v nemocnici. Tak se té myšlenky vzdal. „Jak dlouho plánuješ zůstat na tom vozíku?“

„Kam ten spěch?“

Henry vypadal uvolněně. „Je to jen na pár let. Už jsem si na život na vozíku zvykl.“

„Neříkej mi, že plánuješ zůstat mrzákem, pokud se ona nevrátí.“ Westonův chladný hlas obsahoval neskrývaný výsměch.

Henrymu okamžitě spadla tvář.

Ležérní výraz z jeho tváře zmizel a v očích se mu mihl náznak nepřátelství.

Tento zdánlivě éterický muž na vozíku ovládal metody a krutost, které naháněly strach celému městu Ahn.

Jen Weston si do něj mohl otevřeně rýpnout tam, kde to bolelo.

Henry přestal a získal zpět svou obvyklou lhostejnost. Podíval se na Westona. „Na něco jsem se tě chtěl zeptat.“

„Vysyp to.“

„Gwen tak moc rozmazluješ a hýčkáš, tak proč jsi z ničeho nic šel a oženil se s jinou ženou?“

Na chvíli se odmlčel a náhle přimhouřil oči. „Neříkej mi, že jsi ji plánoval použít, abys Gwen naštval. Pomineme-li fakt, že nejsi typ člověka, co by dělal něco tak dětinského, existují tuny jiných způsobů, jak Gwen naštvat. Gwen je tak pyšný člověk, že stejného efektu snadno dosáhneš vyvoláním skandálu s nějakou náhodnou celebritou. Proč ses rozhodl oženit se zrovna s touhle ženou?“

Odpověď nepřicházela hodně dlouho.

Když už si Henry myslel, že mu Weston neodpoví, Weston řekl: „Důvod není důležitý. Teď už je po všem.“

…

Dusné horké počasí lidi snadno znervózňovalo.

Jak Stella kráčela, cítila pichlavou bolest na hrudi, když si vzpomněla, jak právě v nemocnici narazila na Westona.

Věděla, že ji nemiluje a že se o ni v době, kdy byli manželé, staral jen proto, že byli muž a žena.

Teď, když se rozhodl s ní rozvést, k ní zjevně už nebude jemný.

Zejména ne, když měl v srdci někoho jiného.

Cítila by neochotu?

Souhlasila by se svatbou, kdyby věděla, že je jen katalyzátorem jeho vztahu s Guinevere?

Pokud ano, možná by prostě udělala kompromis a provdala se za něj kvůli svým finančním problémům, ale rozhodně by při tom neztratila srdce a nezamilovala se do něj.

Protože před ní Weston tajil pravdu, začala se domnívat, že jeho péče a něha vůči ní jsou skutečné. Skončilo to tím, že se těmto prchavým náklonnostem oddávala.

Teď, když o tom přemýšlela, byla to všechno jen lež.

V tuhle denní dobu by mělo být snadné chytit poblíž nemocnice taxík, ale možná měla Stella smůlu, protože se jí to nepodařilo ani poté, co ušla dlouhý kus cesty.

Udělala ještě několik kroků vpřed.

Vedle ní zastavilo černé luxusní auto, ale ona dělala, že ho nevidí, a pokračovala dál.

Auto jelo pomalu vedle ní a pak se stáhlo okénko, které odhalilo profil mužovy pohledné a dokonalé tváře.

Weston se na ni díval bez emocí. Jeho tón byl stejně lhostejný jako obvykle. „Nastup si.“

Stella se zamračila. Odmítla ho se slovy: „Není třeba. Taxík si seženu sama.“

„Nastup si. Nenuť mě to opakovat.“ Muž se na ni díval pohledem bez špetky vřelosti. Jeho tón byl chladný, ale nepřipouštěl žádný prostor k diskuzi.