Sophia se nemusela ohlížet, aby věděla, že na Lucasově tváři je ten povýšený úškleb.

Věděla, že jí vždycky pohrdal. Jeho nabídka k sňatku před třemi lety byla motivována pouze touhou naplnit manželskou dohodu mezi jejich rodinami a pomstít se Emily.

Byla natolik naivní, že uvěřila jeho prázdným slibům a nabídla mu svou upřímnou lásku, zatímco on ji vnímal jen jako pěšáka.

Pro něj bude vždycky jen pijavicí, která se drží jeho bohatství a jména, aby přežila.

Ale teď dosáhla své hranice a už ho ve svém životě nechtěla.

Sophia odešla bez ohlédnutí. Když procházela bránou, ozval se za ní zvuk tříštícího se porcelánu, ale jí už to bylo jedno.

Lucas stál uprostřed střepů, prsty si tiskl spánky. Jeho tvář byla maskou kypícího hněvu.

Zmínku o rozvodu odmítl jako jen další z jejích vypočítavých tahů, průhledný pokus získat jeho pozornost tím, že se stáhne.

Emily ho váhavě pozorovala. „Možná bych tu neměla zůstávat, Lucasi. Sophia vypadala opravdu rozrušeně.“

„To nic není,“ odpověděl Lucas vyrovnaně.

Když viděla, jak ho zmínka o rozvodu zasáhla, navrhla tiše: „Mohl bys jít za ní. Ženy obvykle dobře reagují na trochu ujištění.“

„Na to nemám čas,“ řekl Lucas a otočil se ke schodišti.

S blížící se služební cestou byl myšlenkami jinde. „Ať si ztropí scénu, jestli chce,“ pomyslel si. „Vychladne a připlazí se zpátky. Vždycky to tak dělá.“

*****

Sophiin domov byl krásný byt o rozloze 300 metrů čtverečních s otevřenou dispozicí a elegantním moderním zařízením – vše placené z jejích vlastních výdělků.

V pracovně vytiskla rozvodové papíry a dopis s výpovědí. Pevnou rukou obojí podepsala a pak zavolala kurýra, aby je doručil přímo do Westwood Group.

Když se před třemi lety provdala za Lucase, nastoupila do jeho společnosti a doufala, že si s ním vybuduje skutečné pouto. Začínala úplně dole jako asistentka a postupně se vypracovala na vedoucí oddělení.

Nepřála si nic jiného než mu být nablízku – doma i v práci. Ale nakonec se její úsilí setkalo s chladnou lhostejností.

Sophia sklopila zrak a jemně si objala břicho. „Už jsme jen my dva, maličký,“ zašeptala.

Kurýr dorazil do centrály Westwoodu, zatímco byl Lucas pryč. Zásilku převzal a podepsal jeho hlavní výkonný asistent Kevin Chapman.

Jakmile Kevin uviděl obsah, sáhl po telefonu a ve spěchu vytočil Lucasovo číslo. „Pane Westwoode, vaše žena poslala rozvodové dokumenty.“

„Všechno to spal.“ Na druhé straně oceánu si Lucas povolil kravatu, když ho přepadla nečekaná vlna podráždění.

„Ale paní Westwoodová podala i výpověď...“ odpověděl Kevin váhavým tónem.

„Bez téhle rodiny nepřežije.“ Modrý plamen z Lucasova zapalovače zvýraznil ponurý výraz jeho rysů. „Nech ji být. Připlazí se zpátky, jakmile jí dojde realita.“

Mezitím o jeho slovech neměla Sophia ani tušení.

Její ráno začalo telefonátem od tchyně, Helen Westwoodové.

„Kde jsi? Okamžitě se vrať,“ poručila Helen svým typicky panovačným způsobem, který nepřipouštěl diskuzi.

Sophia poslechla a jela zpět do sídla.

Sotva vkročila dovnitř, letěla jí proti hlavě sametová krabička, které se jen tak tak vyhnula úkrokem stranou.

Helenčin ječivý hlas prořízl vzduch. „Jak se opovažuješ uhnout? Máš ty ale drzost.“

Sophiin pohled padl na sametovou krabičku u jejích nohou a najednou pochopila, proč jí připadala povědomá.

Vzpomněla si, že přesně tuhle krabičku koupila na uložení výsledků těhotenského testu.

Na Lucasovy narozeniny mu ji chtěla dát jako dárek, ale on do ní omylem strčil, než mu ji stihla předat, což vedlo k její hospitalizaci.

Srdce jí poskočilo, když se otočila, aby čelila Heleninu rozzuřenému výrazu. „Mohla by vědět o těhotenství? Ale na její reakci je něco divného,“ uvažovala.

Tři roky se Helen netajila svým nesouhlasem se Sophií, s někým, kdo vyrůstal na maloměstě. Přesto pokaždé, když Sophia s Lucasem navštívila rezidenci Westwoodových, Helen do Sophie rýpala, aby si brzy založili rodinu.

Kdyby Helen věděla, že je Sophia těhotná, měla by být naprosto nadšená, místo aby reagovala takhle.

Helen svírala lékařskou zprávu, oči jí plály zuřivostí, když se dívala na Sophii. „Tři roky sleduji tvé manželství s Lucasem a divím se, proč jsi nikdy neotěhotněla. Teď už to chápu – oženil se s neplodnou ženou.

Kdyby sis tohle nenechala v hotelu a Lucasův přítel nebyl tak laskavý a nedoručil to, stále bych o tvém stavu neměla tušení.“

Srdce jí bušilo šokem, ale Sophia ignorovala Helenin vražedný pohled a vytrhla jí dokument z ruky.

Klinická zpráva ležela chladná a bledá v ranním světle. Bylo tam její jméno, jasně vytištěné, vedle zničující diagnózy: „trvalá neplodnost“.

„Trvalá neplodnost? Ale to je nemožné. Jsem těhotná. Někdo musel vyměnit mé výsledky testů. Ale kdo by něco takového dělal?“ uvažovala Sophia.

Slova z ní vyletěla dřív, než je stihla zastavit. „Tohle není moje...“

Emily, která doteď mlčela, ji náhle přerušila: „Sophie, rodová linie Westwoodů se předává skrze jediného dědice už po deset generací. Snažíš se zajistit, aby Lucas zemřel bez dědice? Aby rodová linie úplně zanikla?“

„Jak naprosto bezcitné!“ zvolala Helen a ukázala na Sophii vyčítavým prstem, zatímco její hněv dosahoval vrcholu.

„Přivítali jsme tě s otevřenou náručí, když ses přivdala do této rodiny. A ty jsi nám tohle tajila? Pomyšlení, že bys nechala náš rod vymřít – to je vskutku opovrženíhodné!“ dodala.

Sophia se ani nepokusila vysvětlovat. Jestli chtěli věřit, že je neplodná, budiž – jen to zjednoduší rozvodové řízení.

„Výsledky jsem dostala teprve před dvěma dny. Nenašla jsem tu správnou chvíli, abych se o tu zprávu podělila,“ odpověděla Sophia klidným hlasem.

„Tohle nebylo o hledání správné chvíle. Udělala jsi to úmyslně,“ odsekla Helen, tvář zkřivenou vztekem. „A tohle jsi plánovala dát Lucasovi jako dárek? Jaká zvrácená mysl by něco takového vymyslela?“

Sophia mlčela.

Helen se odměřeně nadechla a potlačila hněv. „Pokud nemůžeš počít přirozenou cestou, nebudu ti to mít za zlé. Mluvila jsem s Emily a ona souhlasila, že daruje svá vajíčka, abyste s Lucasem mohli podstoupit umělé oplodnění.“

Sophia nevěřícně zírala na ten nečekaný obrat. „Můžeš to zopakovat?“

Myslela si, že se přeslechla, protože ten návrh byl absurdní a hluboce urážlivý.

„Pokud nemůžeš počít, je to tvůj problém. Emily je mimořádně velkorysá, že nabízí svá vajíčka. To nejmenší, co bys mohla udělat, je projevit trochu uznání místo tohohle nevděku,“ ušklíbla se Helen.

Sophiiných rtů se dotkl hořký úsměv. „Možná bys tu velkorysou nabídku chtěla přijmout sama?“

„Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit!“ Heleniny oči se zaleskly vztekem.

„Sophie, neměla bys s paní Westwoodovou takhle mluvit. Navrhovala to pro tvé dobro,“ řekla Emily medovým tónem a sáhla po sklenici. Při pohybu se ujistila, že vystavila modlitební korálky obepínající její útlé zápěstí.

Sophii se zatajil dech – ten náramek by poznala kdekoli. Byl to přesně ten, pro který tolik obětovala, když se modlila za Lucasovo uzdravení.

Připadalo jí to jako osobní urážka, vidět náramek, který symbolizoval její lásku k Lucasovi, nyní zapnutý na Emilyině zápěstí.

„Pro mé dobro?“ zopakovala Sophia a ta slova chutnala hořce, když zachytila ten potměšilý záblesk uspokojení v Emilyiných očích. Projela jí ostrá bolest.

Tu hru znala až příliš dobře. Emily měla dar překrucovat zranitelnost lidí ve svůj prospěch, lekci, kterou se Sophia tvrdě naučila před třemi lety.

„Jsem neplodná. K čemu by mi asi byla tvoje vajíčka?“ zeptala se Sophia chladným hlasem. „Vážně si myslíš, že potřebuju neustálou připomínku toho, co nemůžu mít?“

Emilyin úsměv zmizel. Kvůli Helen si kousla do rtu a oči se jí okamžitě zalily předstíranou bolestí. „Paní Westwoodová,“ řekla mírně se třesoucím hlasem, „já se jen snažila Sophii pomoct.“

Helen začala Emily okamžitě utěšovat a poplácala ji po ruce. Pak střelila po Sophii nesouhlasným pohledem. „Jak můžeš být tak sobecká, Sophie? Jsi opravdu odhodlaná nechat rodovou linii Westwoodů zaniknout?“

Sophia mávla rukou směrem k Emily. „No, když je tak plodná, ať to dělání dětí obstará ona.“

Z pomyšlení, že by se Emily stala matkou tou snadnou cestou, se Sophii zvedal žaludek.