Lucasovo černé Bentley vyjelo z podzemní garáže, ale Sophia byla stále myšlenkami u těch pronikavých očí. Bylo na nich něco povědomého, ačkoli si nemohla přesně vybavit, kde je už viděla.

Ticho prolomil Lucasův hlas. „Sledovala jsi mě sem? Čeho se tak bojíš?“

„Cože?“ zeptala se Sophia, když se prudce vrátila do reality.

Lucas nespouštěl oči ze silnice a snažil se vysvětlovat. „Znáš mé přátele – nikdy nepřemýšlejí, než promluví. Neber jejich slova vážně. Mezi mnou a Emily nic není.“

'Pokud mezi nimi opravdu nic není, proč se choval tak ochranitelsky? Vytáhl mě ven jen proto, že se bál, abych neudělala scénu a neztrapnila Emily,' pomyslela si Sophia.

„Jistě,“ řekla Sophia hlasem prosyceným sarkasmem. „Ty a Emily jste naprosto nevinní.“

„Snažím se ti to vysvětlit,“ řekl Lucas a trpělivost mu docházela. „Musíš být tak sarkastická?“ Její nevděčný postoj ho začínal dráždit.

Pamatoval si, jak dříve změkla při sebemenším ujištění. Teď se zdálo, že její trpělivost je u konce.

„Rozumím,“ řekla Sophia plochým tónem. „Je to všechno?“

„Od začátku jsem mluvil jasně – jsi moje manželka a to se nezmění. Ale jestli chceš, aby tohle manželství fungovalo, musíš nechat těch svých malých triků. Tyhle hry hrát nebudu.“

Sophia zůstala zticha, zaražená jeho domněnkou, že její zmínka o rozvodu byla pouhým voláním o pozornost.

Její mlčení zahustilo vzduch mezi nimi. „Nestaň se někým, koho budu nesnášet, Sophie,“ řekl se zamračením, hlasem ztišeným.

Na rtech se jí objevil slabý, hořký úsměv, když se otočila k oknu a úplně ho vyřadila.

Lucas vycítil, že zašel příliš daleko, a zmírnil tón. „Nechal jsem tvé věci přestěhovat zpátky do našeho pokoje. Jestli chceš zůstat se mnou, stačí říct. Není třeba dělat tohle všechno.“

Sophia zůstala beze slov.

*****

Když auto zastavilo na nádvoří sídla Nightfall, Sophia vystoupila. Její oči byly okamžitě přitahovány k třešňovému háji v zahradě.

Ten pohled jí způsobil ostrou bolest v hrudi. Přinutila se odvrátit zrak a pokračovala do vily.

Uvnitř byla výzdoba kompletně předělaná. Nový styl se svou nezaměnitelnou podobností s rezidencí Evansových jasně prozrazoval, kdo na renovaci dohlížel.

Procházela místnostmi, které jí teď připadaly naprosto cizí, ale své myšlenky si nechala pro sebe, protože tohle už nebyl její domov.

Wendy vypadala překvapeně, když Sophii uviděla. „Paní Westwoodová, vrátila jste se. Už jste večeřela?“

Sophia se zabořila do plyšové růžové pohovky a tiše odpověděla: „Ano, děkuji.“

Wendy nabídla křečovitý úsměv, než se stáhla do svých prostor, aby spěšně zatelefonovala Helen a nahlásila nečekaný příjezd.

Helen nikdy neschvalovala Sophii, kterou vnímala jako obyčejnou nulu, jež není pro jejího syna dost dobrá. Diagnóza neplodnosti jen utvrdila Helenino odhodlání urychlit rozvod, aby si Lucas mohl vzít někoho, kdo je hoden dát jí vnoučata.

Zpráva o Sophiině náhlém návratu po jejím dramatickém odchodu nedala Helen celou noc spát.

Lucas si byl jistý, že mu Sophia vyčte tu kompletní proměnu jejich domova.

Byl připraven věci urovnat, ale ona procházela místnostmi bez komentáře a její mlčení ho znervózňovalo víc, než by to dokázala jakákoli hádka.

„Pokud ta výzdoba není podle tvého gusta...“ Lucas si k ní přisedl a jeho paže ji začaly objímat.

Sophia sáhla po polštáři, vložila ho mezi ně a odtáhla se z jeho objetí.

To jemné odmítnutí zabolelo, ačkoli se Lucas ujišťoval, že je to ta samá žena, která ho vždy zbožňovala.

„Je to pravda. Dávám přednost svým původním volbám,“ řekla klidně. „Můžeš nechat všechno vrátit tak, jak to bylo?“

Teplé, elegantní zařízení zmizelo, nahrazeno záplavou růžové, kterou Emily upřednostňovala – proměna, která změnila jejich domov v něco, co připomínalo kýčovitý butikový hotel.

Lucas se nepohodlně zavrtěl. „Nedělejme z toho vědu. Zvykneš si na to, jak to tady teď vypadá.“

Když se setkala s jeho pohledem, na rtech se jí objevil slabý, vědoucí úsměv.

Ten úsměv mu vždycky dokázal vlézt pod kůži. „Zkus to vidět z její perspektivy, Sophie,“ řekl a hlas se mu napjal. „Po tom všem, čím si Emily za poslední tři roky prošla, chce jen cítit, že někam patří.“

Zalila ji vlna vyčerpání. Bylo to jako mluvit do zdi. „Já vím,“ řekla ploše.

„Ty máš celou svou rodinu, která za tebou stojí,“ odsekl Lucas a bylo jasné, že mu dochází trpělivost. „Ale Emily? Nemá nikoho jiného. Je pro tebe opravdu tak těžké být trochu soucitnější?“

„Zvučné,“ odpověděla Sophia ledovým tónem. „Měla jsem za to, že moji adoptivní rodiče jsou stále naživu.“

Kromě toho rodina Evansových na Emily během těch tří let nikdy nepřestala myslet.

Jezdili na jeden výlet za druhým do Felariky, aby oslavili Emilyniny narozeniny a účastnili se jejích večírků.

Kvůli ní dokonce zmeškali Sophiinu svatbu s Lucasem.

Jediný příspěvek na sociálních sítích od Emily, stěžující si na osamělost ve Felarice, stačil k tomu, aby všeho nechali a letěli za ní.

„Teď, když ses dostala z toho zapadákova, bys měla být tou poslední, kdo tam Emily nechá hnít,“ odsekl.

Když se na něj Sophia podívala, poslední záblesk naděje v jejích očích zmizel.

Věděla dost dobře, že má přestat zmiňovat rozvod. Pro Lucase to bylo jen další divadlo – důkaz, že je to ta samá zoufalá žena, za kterou ji svět považoval.

Pokud se nedokázala dostat k Lucasovi, najde si jinou cestu.

Teď, s její diagnózou neplodnosti, věděla, že Helen bude mnohem netrpělivější a bude chtít na základě této zprávy jednat.

Sophia se stáhla do hlavní ložnice. Její věci si nárokovaly svůj prostor, její oblečení zabíralo polovinu obrovské šatny.

Mezi ní a Lucasem se konečně usadil pocit normálnosti, ten druh, který patří k manželovi a manželce. Ale byl to křehký mír, který se už začínal třepit.

Lucas byl stále v obývacím pokoji, když se vrátila Emily.

Vzduch kolem ní nesl ostrý pach alkoholu. Tvář měla silně zrudlou a při chůzi se mírně potácela.

Okamžitě byl u ní a jeho ruka ji jemně podpírala.

„Vypila jsi toho příliš mnoho,“ zamumlal a čelo se mu svraštilo starostmi. „Tohle pro tebe není dobré. Nechci tě takhle znovu vidět.“

Emily se k němu otočila a její paže si našly cestu kolem jeho krku. „Nemohla jsem si pomoct,“ zašeptala hlasem ztěžklým pitím a emocemi. „Je to jediná věc, která tlumí tu bolest.“

Když vycítil, že by se jí mohly podlomit nohy, jednoduše ji vzal do náruče. „Wendy,“ řekl hospodyni, která se objevila, a zamířil ke schodům. „Přinesla bys nahoru nějakou vodu s elektrolyty pro Emily?“

„Rozumím,“ odpověděla Wendy.

Hrající roli opilé trosky se Emily přitiskla k Lucasovi a vzlykala mu do hrudi. „Vždycky jsem toho litovala,“ plakala. „Nechat svou pýchu, aby tě odehnala, byla největší chyba mého života.“

Lucasovo srdce zasáhla dlouho pohřbená něha.

„Zkusme to znovu, Lucasi. Neudělám stejnou chybu dvakrát,“ zašeptala a zvedla k němu tvář.

Právě když se jejich rty měly setkat, dveře hlavní ložnice se otevřely a náhlý pohyb vylekal pár na chodbě.

Sophia stála ve dveřích v pyžamu a sledovala je s naprosto bezvýraznou tváří.

Lucas se okamžitě vrátil do reality a jeho pohlednou tváří probleskl vzácný výraz paniky. „Sophie, Emily je opilá,“ řekl rychle. „Jen ji odnáším do jejího pokoje.“

Emily, stále zavěšená na něm, se setkala se Sophiinýma očima přes Lucasovo rameno. Slzy byly pryč, nahrazeny chladným, vítězným úšklebkem, který nenesl žádnou stopu opilosti.

Sophiina ústa se zkřivila do úsměvu bez špetky humoru, když odpověděla: „Ano, a ty jsi taky opilý.“

Bez dalšího slova ustoupila a práskla dveřmi, otočení zámku se za ní rozhodně rozlehlo.

Představa, že by spala vedle Lucase, v ní vařila krev. Upřímně si nevěřila, že by vedle něj dokázala ležet celou noc, aniž by ji přemohl vztek.