Jako držitelka černého pásu devátého danu v Taekwondu se Veronica snažila Matthewa odrazit, ale v tuto chvíli se proti němu nedokázala ubránit. „Pusť mě, ty hajzle!“

„Jak se opovažuješ dělat teď drahoty, když jsi mě nadrogovala…“

„Co to meleš za nesmysly? Jsem tady… pro peníze!“ Veronica se s mužem prala, ale teprve když se její prsty dotkly jeho kůže, uvědomila si, jak je rozpálený. Řekl právě ‚nadrogovala‘? Díky zpětnému pohledu si okamžitě uvědomila, co se stalo, ale bylo už příliš pozdě, když vstala a pokusila se utéct.

Matthew jí zabránil v pohybu. Nakonec, otrávený jejím dráždivým křikem, jí okamžitě nacpal svou kravatu do úst. „Drž hubu.“

Té noci si vzal Veronicu jako šílený, užíval si s ní, dokud Veronica neomdlela a několikrát s pláčem nepřišla k sobě.

Veronica v duchu Matthewa proklínala. Sakra! Je ten chlap tak silný, nebo je ta zasraná droga tak silná?

…

Bylo už poledne druhého dne, když se Veronica sama probudila. Trochu se pohnula v posteli, jen aby zjistila, že ji bolí celé tělo, jako by z ní právě vymlátili duši. Nejen to, ale její tělo bylo tak lepkavé, že se málem zhroutila.

Posadila se a rozhlédla se po ložnici. Matthew byl dávno pryč; v čele postele byla položena sada čistého oblečení. Vstala z postele a dala si rychlou sprchu v koupelně. Aniž by se obtěžovala odlíčením, vyšla z ložnice s úmyslem najít Matthewa a žádat vysvětlení. Když však vyšla z ložnice, našla v obývacím pokoji na pohovce sedět neznámého muže.

„Jsem Thomas Ritter, osobní tajemník mladého pána Matthewa,“ představil se muž dřív, než Veronica promluvila.

Veronica, kypící vztekem, vztekle zaklela: „Kde je Matthew Kings, ten hajzl? To se hodlá zříct odpovědnosti poté, co si se mnou užil a odešel?“

Hajzl? Thomas byl ohromen. Ti, kdo nic nevědí, se ničeho nebojí, co? Místo aby se s ní hádal, ukázal na krabičku prášků na stole a řekl: „Můj šéf řekl, že si musíte vzít pilulku „po“ a vypadnout z Bloomsteadu, nebo zemřít. Vyberte si sama, slečno Murphyová.“

Už zná mé jméno! Musel si mě proklepnout, pomyslela si Veronica. Srdce jí udělalo v hrudi salto. Když pocítila, jak bezohledný a necitlivý Matthew je, zmocnila se jí hrůza. V okamžiku byla všechna její nafoukanost pryč. Sevřela rty a zeptala se: „Eh, j-já bych ráda viděla Matthewa. Zachránila jsem mu život, víte? Jak mohl mou laskavost oplatit nevděkem?“

Když Thomas uslyšel její slova, pohrdavě se ušklíbl. „I mě už unavuje poslouchat tak špatnou lež. Myslíte si, že tomu můj šéf uvěří?“

„Říkám pravdu! Ten den—“

„Slečno Murphyová!“ Thomasovi došla trpělivost. „Chcete to po zlém? Pak mě neviňte, že na vás budu nepříjemný.“

Cink! Právě tehdy se otevřely dveře výtahu.

Zpočátku si Veronica myslela, že je to Matthew, ale k jejímu překvapení z výtahu vystoupila stříbrovlasá stará dáma, která vypadala vznešeně a vyrovnaně od hlavy až k patě. A nejen to, doprovázeli ji dva sluhové.

Thomas se staré dámě uklonil. „Dobrý den, stará paní Kingsová.“

Elizabeth Hutchinsonová vešla dovnitř a vrhla na Thomase ostrý pohled. „Co tady děláš?“

„Jen vyřizuji nějaké soukromé záležitosti jménem mladého pána Matthewa, stará paní Kingsová,“ odpověděl Thomas upřímně.

Elizabeth ukázala na krabičku s pilulkami na stole. „Těmi ‚soukromými záležitostmi‘ myslíš, že chceš zabít pravnuka rodiny Kingsových?“

Veronica byla ohromená. Co? Pravnuka? Když sledovala Elizabethin pohled a uviděla krabičku prášků, nemohla si pomoct a přemýšlela, jestli ten „pravnuk“, o kterém Elizabeth mluvila, byl ten… Počkat, ona mluví o tom, co do mě ten hajzl včera vypustil, že?

„Tohle je to, co chtěl.“

„Pch! Řekni tomu spratkovi, ať za mnou přijde, jestli má nějaké otázky.“