„Jo, ch-chci.“ Vnímat mužovy mrazivé vibrace – které byly jako od démona přicházejícího z pekla – vhánělo do Veronicy pocit blízkosti smrti, a to úplně poprvé. Z instinktu přežít energicky přikývla. „Chci, samozřejmě. Ale jak to mohu dokázat?“

„Skvělé.“ Chladný výraz na Matthewově kamenné tváři povolil a jeho rty se zkroutily do sotva znatelného úsměvu. Pak se naklonil těsně k Veroničinu uchu. Jeho dech vyvolal brnění, když zavadil o prameny vlasů na jejím krku, ale navíc jí z toho přeběhl mráz po zádech.

Veronica čekala několik vteřin, než uslyšela muže říct: „Mám způsob, jak to vyřešit jednou provždy.“

„J-Jaký způsob?“

„To je...“ Matthew se odmlčel uprostřed věty, jako by ji chtěl poškádlit. Teprve když si všiml, že skoro šílí, pokračoval: „Odstranění dělohy.“

„M-Mé dělohy?“ Veronica zděšeně couvla, narazila do pohovky za sebou a zhroutila se na ni. Tupě zírala na Matthewa a řekla: „Ne, to nedělejte... Nechci.“ *Kdyby mi vzali dělohu, nikdy v životě bych nemohla mít děti. S tím nikdy nebudu souhlasit!* „Jste démon, Matthewe?“

Veronica byla vždy silná a odhodlaná, ale nemohla si pomoci, byla vyděšená. Předtím neznala Matthewovu identitu, ale teď, když se dozvěděla, kdo je, bála se ho čím dál víc, protože tento muž měl schopnost rozdrtit všechno. Zabít ji by pro něj bylo stejně snadné jako zašlápnout mravence.

„Tss.“ Matthew vytočil číslo na telefonu, který držel v ruce. „Thomasi, kontaktuj nemocnici a ať připraví sál na hysterektomii...“

„Ne, v žádném případě! To nemůžete udělat!“ Než mohl muž dokončit větu, Veronica vyskočila na nohy, vytrhla mu mobilní telefon a hovor ukončila. Cítila se rozzlobená a ukřivděná, zavrčela: „Co vám dává právo to udělat? Myslíte si, že můžete ignorovat zákon, protože jste bohatý?“ *No, předstírat před tímhle chlapem, že jsem slabá, ubohá a nevinná, se ukázalo jako zbytečné, protože tenhle k*etén je v podstatě chladnokrevné zvíře!*

„Uvidíme, jestli to můžu udělat, nebo ne, jakmile to zkusíme.“ Matthew vytrhl Veronice svůj telefon zpět. Pak prošel kolem ní a okamžitě odešel.

„Počkejte chvíli!“ Veronica chytila Matthewa za ruku a s žuchnutím si klekla. Řekla plačtivě: „To nemůžete udělat, mladý pane Matthewe. Nikdo neví, jestli jsem otěhotněla, nebo ne, ale pokud otěhotním, určitě půjdu na potrat.“ Aby si zachránila „dělohu“, rozhodla se udělat všechno možné. *Důstojnost je tváří v tvář životu bezcenná*, pomyslela si. Nechtěla přijít o dělohu v mladém věku. Kdyby se to stalo, žádný muž by ji nechtěl, ani kdyby se mu vrhla k nohám.

„Prosíš o milost na kolenou, co? Nesoptila jsi ještě před chvílí rozhořčením?“ Matthew sevřel Veroničinu čelist svou velkou rukou. „Řekni, které tvé tváři mám věřit?“

Veronica byla velmi rozzlobená. „Měli bychom se chovat podle svědomí, mladý pane Matthewe. Vaše babička je ta, kdo vás nadrogoval, a vy jste se mi vnutil. Já jsem tady oběť, tak proč bych měla nést následky já?“

Matthewa zaujala Veroničina kaleidoskopická změna emocí. Před chvílí hrála ubohou; teď, klečíc na zemi, vypadala extrémně zuřivě. „Protože jsem bohatý, a tak mohu ignorovat zákon, proto,“ odpověděl a použil její slova proti ní. Pak pokračoval: „Prostě zůstaň tady a nikam nechoď. Někdo tě později vyzvedne na operaci.“

Vytáhl papírový kapesník a otřel si ruku, která svírala Veroničinu čelist, jako by měl pocit, že je špinavá. Poté, co hodil kapesník do koše, se otočil a odešel.

„Mladý pane Matthewe? Mladý pane Matthewe, promluvme si o tom, ano? Hej, neodcházej, Matthewe! Jsi k*etén a parchant, Matthewe!“ Veronica si nemohla pomoct a zaklela, když viděla, jak muž vychází z obývacího pokoje, aniž by se ohlédl. Pak vstala, posadila se na pohovku a oprášila si neexistující prach z kolen. Zamumlala: „Zatracenej bezostyšnej parchant.“

Dveře výtahu se venku zavřely; muž byl pryč.

Sedíc na pohovce, Veronica sáhla po mobilním telefonu, aby zavolala Elizabeth, jen aby zjistila, že její telefon je pryč. Se zpožděním si vzpomněla, jak se k ní Matthew před chvílí přiblížil. *Asi mi tehdy vzal mobil*, pomyslela si. „Nemůžu jen tak sedět a nic nedělat.“ Hlavou jí proběhlo myriáda myšlenek, když přemýšlela, jak se odtud dostat.

Vstala a rozhlédla se po patře. Zjistila, že jediný způsob, jak opustit patro, je výtahem nebo zamčenými dveřmi na konci chodby. U dveří obývacího pokoje však stáli dva urostlí bodyguardi.

Prošla se po obývacím pokoji. Nakonec šla do ložnice a našla zapalovač. Poté, co omotala několik papírových kapesníků kolem mopu, zapálila je a namířila mop na požární postřikovač na stropě.

Během vteřiny se aktivoval hasicí systém a začal nepřetržitě kropit vodu.

Veronica aktivovala jak hasicí systém, tak kouřový alarm v ložnici, pokoji pro hosty, kuchyni a koupelně. Jakmile uslyšela zvonění kouřového alarmu, okamžitě postavila mop do rohu a vyběhla z koupelny.

Dva bodyguardi vtrhli dovnitř s panickým výrazem ve tváři. „Co se děje? Kde hoří?“

Veronica zavrtěla hlavou. „Nemám tušení... Je to tak děsivé...“

„Běž se podívat tamhle, Bene. Já půjdu tudy.“

„Dobře.“

Oba bodyguardi okamžitě vběhli dovnitř zkontrolovat situaci.

Veronica byla v duchu nadšená. Okamžitě vyběhla z obývacího pokoje a sjela výtahem vyhrazeným pro 38. patro dolů. Po útěku z klubu Twilight si chytila taxi a hned odjela. „Prosím, odvezte mě do nemocnice Saint Hospital. Uh, zapomeňte na to. Odvezte mě raději do vily Dragon’s Creek.“

Chtěla jet za svými adoptivními rodiči do nemocnice Saint Hospital, ale teď se rozhodla jet do vily Dragon’s Creek požádat Larsonovy o peníze a pak s adoptivními rodiči opustit Bloomstead. Když darovala kostní dřeň nejmladšímu synovi rodiny Larsonových, její biologický otec slíbil, že jí zaplatí 50 000, až opustí Bloomstead. Veronica tehdy pohrdla jeho penězi, ale teď neměla jinou možnost. Chtěla vzít své adoptivní rodiče zpět na venkov, ale to by stálo peníze. Ještě nedostala výplatu a zaplatila jen 5 000 předem za Matthewovu léčbu. Bez peněz nemohla dělat skoro nic.

O více než půl hodiny později dorazila Veronica k vile Dragon’s Creek. Vystoupila z taxíku, došla k bráně a zazvonila na zvonek.

O chvíli později se brána vily otevřela. Rachel, která byla ověšená šperky, se se svraštělým obočím zeptala: „Proč jsi tady?“

Rachel byla Veroničina biologická matka. Bylo jí téměř 50 let a byla oblečená v královsky modré košili s výstřihem do V, vypasované v pase, a kalhotách s vysokým pasem. Protože o své zdraví vždy velmi dbala, vypadala mladě a kultivovaně.

Veronica šla rovnou k věci a odpověděla: „Kde je Floch? Musím s ním o něčem mluvit.“

Rachel se podívala na Veronicu s opovržlivým a pohrdavým výrazem. „Hej, dávej pozor, jak mluvíš! Jak ho můžeš oslovovat jménem?“

Veronica tomu někdy nerozuměla. Ona a Tiffany se narodily stejné matce, tak proč ji Rachel a Floch neměli rádi? „Nemůžu ho oslovovat jménem, co?“ Uchechtla se. „Tak tedy, kde je tvůj starej? Musím s ním o něčem mluvit.“

Rachel její slova rozzuřila. „Ty... Pch! Jak se dalo čekat od někoho ze zapadákova. Nemáš vůbec žádné vychování!“

„Vychování učí biologičtí rodiče. Je zázrak, že člověk bez rodičů, jako jsem já, vůbec přežil, tak proč se starat o vychování?“ Veronica nikdy nečekala, že její biologičtí rodiče budou mít takový přístup, když se s nimi znovu setká.