Veronika hovor přijala a naslouchala vřelým slovům staré dámy. Elizabeth jí kladla na srdce, že kdyby se jí cokoliv stalo, má jí zavolat. Poté, co od Veroniky uslyšela souhlas, Elizabeth zavěsila.

„Zastavte auto!“ zakřičela Veronika po ukončení hovoru.

Matthew na ni vrhl nevraživý pohled, natáhl ruku, chytil ji za čelist a otočil jí obličej k sobě. „Cože? Myslíš si, že jsi někdo, jen proto, že máš babiččinu podporu?“

„O to nejde.“ Odstrčila jeho ruku a odhodila svou masku vděčnosti. „Ačkoli jsi bohatý a pohledný, Matthew, ne každá žena touží se za tebe provdat, takže nemusíš být pořád tak samolibý. To, co se tentokrát stalo, byla jen nehoda. Chápu, že nechceš, abych byla těhotná, ale ani já netoužím nosit tvé dítě. Za dva měsíce se půjdu nechat vyšetřit do nemocnice a ty můžeš nechat Thomase, aby mě sledoval. Pokud výsledky ukáží, že jsem těhotná, můžeme se pak rozhodnout pro potrat a přetnout tak jakékoliv spojení, které mezi námi je.“

Když Matthew viděl její vážný postoj, ušklíbl se. „Myslíš, že ti to zbaštím?“ Koneckonců, jak by mohl věřit takové úlisné ženě hodné Oscara, jako je ona?

„Je to jen na tobě, ale je to ta nejlepší volba, ne?“ Veronika se sebevědomě usmála.

Její zářivý úsměv se Matthewovi poněkud hnusil. „Zastavte auto!“

S tím se sedan zastavil. Veronika se zdvořile rozloučila. „Sbohem.“ Po těch slovech otevřela dveře auta, práskla jimi a odešla. Její prudké zabouchnutí autem otřáslo.

Uvnitř vozu si mezitím Matthew mnul čelo, znepokojený tím, jaké potíže s Veronikou jsou. „Dávej dobrý pozor na její telefonáty a nech někoho, ať na ni dohlíží.“

„Ano, mladý pane Matthew,“ odpověděl Thomas, aniž by o rozkazu svého šéfa pochyboval. Jelikož pro Matthewa pracoval mnoho let, dobře věděl, jak uvažuje. Chápal, že se Matthew obává, že by si Veronika mohla během následujících dvou měsíců najít jiného muže nebo hledat jakýkoliv způsob, jak otěhotnět.

...

A tak Veronika po dobu jednoho a půl měsíce na Matthewa nenarazila. Vrátila se ke svému předchozímu životu – v noci pracovala jako ochranka v klubu Twilight a ve volném čase přes den rozvážela jídlo. Kromě toho nosila obědy své pěstounce do nemocnice. Její pěstoun naopak zůstával v bezvědomí.

Jednoho dne, když zrovna doručovala objednávky zákazníkům, jí zazvonil telefon od soukromého detektiva.

„Slečno Murphyová, našel jsem toho řidiče, co ujel,“ tvrdil detektiv.

Vzhledem k tomu, že se pachateli nehody, do níž se zapletli její pěstouni, podařilo uprchnout, a k tomu, že po vyšetřování bylo zjištěno, že vozidlo bylo legálně sešrotované auto, nebylo po řidiči ani stopy. Přesto soukromý detektiv dokázal vymyslet způsob, jak auto lokalizovat a získat z něj krev pro test DNA. Nakonec zjistil, že onen řidič byl ve skutečnosti zločinec.

Když Veronika tu zprávu obdržela, byla ještě více přesvědčena, že Larsonovi podplatili policistu zodpovědného za případ. Jak jinak by se policii mohlo nepodařit dojít k nějakému závěru?

„Kde ten muž je?“

„Dorazím do Bloomsteadu za dvě hodiny. Ozvu se vám.“

„Skvělé. Díky.“

Po zavěšení telefonu si Veronika zamumlala: „Tati, mami, blížím se k pravdě! Postarám se, aby lidé, kteří vám ublížili, zaplatili!“

Mezitím v rezidenci Larsonových přijala Rachel hovor. Po jeho ukončení nervózně zírala na Flocha a Tiffany, kteří seděli na gauči, a úzkostlivě prohlásila: „Soukromý detektiv najatý Veronikou našel řidiče z té nehody. Myslíte, že jí došlo, že jsme za tím stáli my?“

„Cože? Jak ho Veronika našla? Neříkala jsi, že jsme najali někoho spolehlivého?“ Tiffany viditelně zpanikařila. Jelikož by ta záležitost ovlivnila pověst rodiny Larsonových, nemohla z toho jen tak vyváznout, v obavách, že by to jménu rodiny nesmírně uškodilo.

Floch nasadil zasmušilý výraz. „Tiffy se s mladým pánem Matthewem začala sbližovat teprve nedávno. Nemůžeme dovolit, aby Veronika přišla na to, že jsme do té nehody byli zapleteni. Jinak už v tomhle městě nemůžeme bydlet.“

Rachel odpověděla: „Přesně tak. Toho se obávám.“

Floch se zamračeně zamyslel. „Teď, když Veroničin detektiv našel řidiče, pokud to chceme udržet pod pokličkou, musí ten řidič zemřít.“

Rachel se pak zeptala: „Co když už o tom Veronika ví?“

„Pak musí zemřít i ona! Dokud žije, my Larsonovi nikdy nenajdeme klid!“ Tiffanina tvář byla plná bezcitnosti spolu se stopami zášti.

Rachel a Floch na sebe bezradně pohlédli. Ačkoli byl Tiffanin návrh přehnaný, pokud by Veronika zjistila pravdu, určitě by o tom informovala Elizabeth. V tu chvíli by mohli na navázání spojení s Kingovými zapomenout.

„Fajn, něco vymyslím.“ Floch, neschopen klidně sedět, vstal a odešel.

O dvě hodiny později, když se Veronika vracela z rozvážky jídel, přijala další hovor od svého soukromého detektiva. „Už jste v Bloomsteadu? Kde vás mám hledat?“ Nemohla potlačit své pocity a byla zjevně rozrušená.

„Zdravím, slečno Murphyová. Jsem Ash, asistent soukromého detektiva. Bylo mi řečeno, abych vám vyřídil, že se můj šéf rozhodl ukončit vaši spolupráci.“

„Cože? Dala jsem vám celkem osmdesát tisíc a teď mi říkáte, že s tím končíte?“ Veronika zuřila.

„Soukromý detektiv zodpovědný za vaše vyšetřování byl cestou do Bloomsteadu brutálně zbit skupinou mužů a viník nehody byl odvezen pryč. Můj kolega je v kritickém stavu a leží na JIP.“

„Jak je to možné? Kde je ten detektiv teď? Půjdu se podívat...“

„To není nutné. Sbohem.“ S těmi slovy osoba na druhé straně telefonu zavěsila.

V tom okamžiku byla Veronika naprosto zmatená. Zastavila skútr pod stromem u silnice. Obloha byla zatažená šedými mraky. Najednou zahřměl hrom a následoval prudký liják. Dešťové kapky dopadaly na její helmu, zatímco ona zůstala nehybně sedět na skútru.

*Larsonovi... To je další bezohledný tah Larsonových!* Veronika byla naprosto rozzuřená, i když v ní stále přetrvával strach z rodiny Larsonových. Poté, co dlouhou dobu nečinně seděla u silnice, najednou vyskočila ze sedadla. Když se chystala odjet, začalo se jí tmít před očima a zhroutila se.

Později, v nemocnici, kam Veroniku v bezvědomí zřejmě dopravil jeden z Matthewových mužů, kteří ji sledovali, konečně přišla k sobě. Rychle otevřela oči, jen aby zjistila, že se probouzí v nemocnici a vedle ní sestra vyměňuje kapačku. Zvedla ruku, promnula si ospalou hlavu a zeptala se sestry: „P-proč jsem tady?“

Sestra po výměně vaku s infuzí odpověděla: „Jste těhotná a neměla jste dostatek odpočinku, což způsobilo, že jste omdlela.“

„Cože? J-já jsem... těhotná? To není možné. Vždyť jsem to před dvěma dny dostala.“ Veronika prudce zavrtěla hlavou. *S Matthewem jsme to tu noc dělali jen párkrát a jemu se podařilo trefit jackpot? Není to... příliš snadné?*

„Cože? To je hrozící potrat, proto jste ztratila trochu krve. Jste dospělá žena, a nepoznáte, jestli jste těhotná?“

„H-hrozící potrat?“ Ta zpráva vtrhla Veronice do hlavy a zanechala ji v nesmírném omámení.

Znenadání se otevřely dveře pokoje a v jejím zorném poli se objevil Matthew, kterého neviděla více než měsíc.