*Teď není čas pozvracet toho hezkého muže, Harley.*

Zhluboka se nadechnu ústy a vydechnu nosem, připravujíc se na to, co se skrývá pod jeho košilí, zatímco ji vyhrnuji úplně nahoru, až se usadí pod jeho podpažím.

Na levé straně břicha má asi 3 palce dlouhou bodnou ránu. Vypadá podrážděně a citlivě a na okrajích řezu je slabé černé zbarvení. *To nevypadá normálně.*

Kleknu si vedle pohovky a rozložím na zem vedle sebe to, co tuším, že budu potřebovat, abych se nemusela zbytečně přehrabovat v lékárničce.

S hrůzou si uvědomím, že nemám chirurgické rukavice ani alkoholové ubrousky. *Do prdele, jak zabráním tomu, aby dostal infekci?*

Rozhodnu se, když zahlédnu láhev vodky na polici nad lednicí. *Takhle čistí rány ve filmech, ne?* Od té doby, co jsem ho tam plácla, se ani nepohnul, ale jeho dech je klidný, což mě nutí s úlevou si vydechnout.

Přiložím dva prsty na jeho krkavici *(nebo tam, kde by měla být)* v naději, že najdu stabilní tep. Jediná věc je, že nemůžu najít ten stálý rytmus, jakým bije srdce. Zběsile přejdu na druhou stranu jeho krku a doufám, že nás můj učitel biologie na střední škole naučil špatnou oblast a umístění prstů.

Smůla. *Kurva!*

*Fajn, dýchej, Harley. Není třeba panikařit a rozsvěcet Bat-signál. Tedy aspoň zatím ne.*

Rozhodnu se ignorovat jeho chybějící tep, odšroubuju láhev vodky a pořádně si loknu na posilněnou, než si začnu hrát na doktora s tím obrem v mém obýváku. Pak naliju štědré množství na jeho ránu, což způsobí, že se mu stáhnou břišní svaly. *To musí být dobré znamení. Mrtvola by neměla reflexy, že?*

Otevřenou láhev si nechám vedle sebe pro případ, že bych ji znovu potřebovala jako dezinfekci nebo lék na mé nervy. *Jistota je jistota.*

Pomocí vatových tamponů nejprve očistím okolí rány a pak lehce přejedu přes samotnou ránu, takže většina krve je pryč. *Zmenšila se mu rána?* Přísahala bych, že před pár minutami měla tři palce. Teď má spíš dva.

Když roztírám antibiotický krém kolem hladkých okrajů rány, ztratím se v pocitu jeho hedvábné kůže pod konečky mých prstů. Vyzařuje z něj teplo, které nějak uklidňuje mou duši. *Jaké by to bylo přejíždět rukama po každém centimetru jeho úchvatného těla?*

Ránu zakryji velkými voděodolnými náplastmi a pak si sednu zpátky, abych zhodnotila své dílo. Spokojená, že oblast je čistá a nezůstaly žádné známky krve, uklidím kolem sebe, než vstanu a vyhodím všechny ty drobnosti do kuchyňského koše.

Vrátím se k němu a rozhodnu se mu sundat košili, což si racionalizuji tím, že nechci, aby se probudil v košili nasáklé krví, což by mu bylo nepohodlné. Když pomalu, ale opatrně provlékám knoflíky dírkami, odhaluje se mi jeho zlatavá kůže centimetr po nádherném centimetru. *Panebože, smiluj se nad mými vaječníky.*

Protože leží na zádech, stahování rukávů je trochu mise, ale moje máma nevychovala žádnou bábovku, co se vzdává. Nakonec se uvolní po několika pokusech o zvedání, tlačení a tahání. Košile je zničená a letí taky do koše. Jestli bude trvat na svém, koupím mu novou.

Přiložím mu ruku na čelo, abych zjistila, jestli nemá horečku. Naštěstí jeho kůže není lepkavá a vrátila se mu i část barvy. Zuju mu boty, popadnu jednu ze svých dek z opěradla mého polohovacího křesla a přehodím ji přes dolní polovinu jeho těla.

Vyběhnu nahoru, prolétnu sprchou a udělám si pohodlí ve svém flanelovém pyžamu s krátkým rukávem, než se vrátím dolů. To, že zůstanu u něj, dokud se neprobudí, má dva důvody: ujistím se, že se jeho stav náhle nezhorší, *a* můžu dohlédnout na to, aby se neprobudil a nehrál si s mými věcmi na chmatáka.

Posadím se do křesla naproti němu a přitáhnu si nohy do tureckého sedu. Můj nejnovější upíří erotický román leží připravený na postranním stolku a já ho zvednu, abych pokračovala tam, kde jsem skončila. Každých pár odstavců můj pohled sklouzne k němu, abych se ujistila, že se jeho hrudník zvedá a klesá v pravidelném rytmu.

Alkohol z mého systému vyprchal díky adrenalinu ze záchrany lidského života, takže je čím dál těžší udržet oči otevřené. Zdravý rozum velí neusínat s cizím mužem v domě, ale zkuste to říct mým stále unavenějším očím.

Nakonec mé tělo prohraje boj se spánkem a já odpadnu s hlavou zakloněnou dozadu, mrtvá pro tento svět.

∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞

Vědomí se vkrádá skrz mlžný opar vyčerpání způsobeného alkoholem a záchranou života. Dechovka v mé hlavě mě donutí zasténat, a když se pokusím otevřít oči, jasné sluneční světlo zaútočí na mé oční bulvy jako policejní pes na pachatele, který se snaží utéct z místa činu. *Kurva, už nikdy nebudu pít, dokud mi nebude aspoň 79.*

Sedím opřená a rozhoduji se, jestli dneska *musím* otevřít oči. Mám volno, takže jít do obchodu není nutné. *A pokud potřebuju jít na záchod a do kuchyně, vždycky se tam můžu doplazit se zavřenýma očima. Na tom není nic divného – není tu nikdo jiný, kdo by mě v mé šílené chvilce soudil.*

Ale pak mě to zasáhne jako nákladní vlak. Já *mám* v domě někoho jiného.

Fakt, že se v noci neprobudil a nezabil mě ve spánku, je rozhodně pozitivní. *Když teď otevřu oči, bude nade mnou stát s kuchyňským nožem, připravený mě vykostit?*

Rozhodnu se kousnout do kyselého jablka a pomalu otevřu jedno oko po druhém. Pohled, který mě čeká, mi vyrazí dech.

Můj host sedí vzpřímeně na pohovce a dívá se, ne, *zírá* na mě s rukama zkříženýma na hrudi. *Jeho velmi mužné, vyrýsované, vytesané hrudi. Vzdech.*

Obočí má stažené, mračí se na mě. *Co má za problém?*

„Dobré ráno; jsem ráda, že je vám lépe,“ pokusím se chabě prolomit to trapné ticho, které visí v místnosti jako smrad chcanců na veřejných záchodcích u kamioňáckého odpočívadla.

„Kdo sakra jsi?“ zavrčí *(doslova zavrčí)* na mě, až se mi zježí chlupy jako kočce v blízkosti psa.

„Jsem ta zkurvená ženská, co ti včera v noci zachránila ten tvůj zatracenej život. Takže místo toho, aby ses choval jako kretén a dožadoval se ode mě odpovědí, co takhle zkusit říct děkuji.“