POHLED ALFY COLEA MASONA

Tohle je jedna věc, kterou na své práci nesnáším. Nesnáším cestování do jiných smeček a to, jak mi Alfové těch smeček lezou do zadku, ale pokud si chci udržet spojence a smlouvy aktuální, musím já nebo mí bratři každou z nich navštívit. Bohužel jsem si dnes vytáhl nejkratší slámku a jsem to já, kdo musí jet na návštěvu do smečky Půlnočního jezera. Z té lepší stránky, mohl bych najít svou družku. Každý z nás věří, že jednoho dne potkáme své družky na jedné z těchto cest za spojenci nebo obnovou smluv. My, nebo bych měl říct já, doufáme, že nebudeme mít stejnou družku. Nevím, jestli bych já nebo můj vlk Xander byli schopni se o ni dělit. Jmenuji se Cole Mason a jsem jedním ze tří Alfů smečky Královského krvavého měsíce.

Dnes cestuji s naším Betou Maxem Fightem. Je to dlouhá šestihodinová cesta od naší smečky ke smečce Půlnočního jezera. Nesnáším tyhle dlouhé jízdy. Raději bych běžel ve vlčí podobě, ale jedu do této smečky obnovit naše spojenectví a naši ochranu pro ně. Takže by můj příjezd ve vlčí podobě viděli jako hrozbu. Takže jen zírám z okna a snažím se představit si, jaká moje družka bude. Bude mít silnou vůli, nebo bude submisivní? Bude krásná, nebo obyčejná... Usmívám se, jak na mě Xander vrčí za ten popis naší družky, ale nejvíc ze všeho chci, aby byla milující.

Musel jsem zadřímat s obrazy své ideální družky v hlavě, protože další věc, kterou vím, je, že jsme sjeli z dálnice a vyjíždíme po příjezdové cestě k sídlu smečky Půlnočního jezera. Jakmile auto zastaví, otevřu dveře, vylezu ven spolu s Maxem a protáhnu se s myšlenkou, že musí existovat lepší způsob, jak udržet všechno v chodu a aktuální bez všeho toho cestování. Ha! Snít můžu, ne?

Když mířím ke dveřím, Xander začíná přecházet sem a tam a je v mé hlavě opravdu neklidný, což mě znervózňuje a způsobuje mi lehkou bolest hlavy, tak se obrátím do svého nitra.

„Xandere, co se děje?“

„Nevím, ale stane se něco dobrého.“

„Xandere, co myslíš tím 'něco dobrého'?“

„Nevím, prostě něco dobrého!“

„Ty jsi fakt k ničemu.“

Ukončím hovor s Xanderem a odstřihnu ho, jak jen to jde. Zvednu ruku a zaklepu na dveře. Otevřela mladá žena. Jakmile nás uvidí, ukloní se a zdvořile řekne:

„Vítejte, pane! Pojďte prosím dál, Alfa přijde za okamžik.“

Jakmile vstoupím do domu, zasáhne mě něco, co voní božsky po lese a květinách, ale jsem přerušen a stažen zpátky do reality dunivým hlasem Alfy Jacksona.

„Jak se daří, Alfo Masone?“ ptá se Alfa Jackson a natahuje ruku k potřesení. Neochotně přijímám jeho nabízenou ruku.

„Ujde to..“ odpovídám a třesu mu rukou co nejkratší možnou dobu. Ten chlap se mi nelíbil, prostě působil divně. Zdálo se, že se po smrti své družky změnil.

„Oběd je podáván v jídelně a čeká na váš příchod. Půjdeme se najíst? Pak se můžeme přesunout do mé kanceláře a uzavřít náš obchod. Jo! A tohle je můj syn James. Za pár měsíců to po mně převezme, takže se k nám připojí.“

„Díky. Tohle je můj Beta Max. Také se k nám připojí,“ říkám, zatímco následuji Alfu Jacksona do jídelny, poté co jsem si rychle potřásl rukou s Jamesem.

Vstoupíme do jídelny. Vypadá to, že je perfektně prostřeno, a ta božská vůně lesa a květin mě znovu praští do nosu. Xander mi v hlavě zakňučí. Rozhlížím se, ale nemůžu poznat, odkud to přichází. Po chvíli jedení Alfa Jackson zařve.

„SKYLER!!!!“

„SSKKYYLLEERR!!!!“

Po krátké chvíli slyším lehké kroky přicházející z horního patra, mířící dolů k nám. Otočím se a vidím tu nejkrásnější dívku, jaká kdy vstoupila do jídelny. Má dlouhé černé vlasy přes obličej a na sobě dlouhé plandavé oblečení.

„DRUŽKA! DRUŽKA! DRUŽKA!“ skanduje Xander a vrčí mi v hlavě z plných plic. Způsobuje mi to náběh na další bolest hlavy.

Masíruji si spánky a snažím se ulevit si od bolesti. Jakmile se mi podaří Xandera trochu uklidnit, věnuji pozornost tomu, co se teď děje mezi Alfou Jacksonem a tou dívkou Skyler.

'PLESK' Teď vidím Skyler, jak se drží za tvář, a Alfa Jackson říká: „Kde je pití? Myslel jsem, že jsi Jamesovi řekla, že je všechno udělané perfektně!... Pokud to tak bylo, proč před sebou nemám pití a rozhodně žádné pití nevidím na tomhle stole?“ 'PLESK'

Xander teď v mé hlavě hlasitě vrčel, když dívka Skyler zakňučela: „Promiňte, Alfo!“

Předpokládám, že pak běžela do kuchyně pro pití pro všechny. Začínalo mě docela rozčilovat, když jsem viděl Jacksona uhodit naši malou družku.

Sleduji Skyler, jak znovu vchází do jídelny a nese velký podnos plný nápojů. Obsloužila Alfu, pak mě, obešla stůl a dala pití všem ostatním, pak zamířila zpátky k Alfovi, jenže když procházela kolem Jamese, viděl jsem, jak se zle ušklíbl, trochu vystrčil nohu a podrazil Skyler nohy. Zbytek nápojů na podnose vyletěl a přistál přímo na Alfovi Jacksonovi.

Alfa Jackson zavrčel extrémně hlasitě, až se celý dům otřásl. Vyskočil, popadl Skyler za vlasy a vytáhl ji z místnosti. Také jsem vyskočil, povalil přitom židli a následoval je do jeho kanceláře.

„Promiň!.. Promiň!... Promiň!... Promiň!!!“ mohl jsem jen tak tak rozeznat Skylerina tichá, kňučivá slova.

Alfa Jackson ignoroval její vzlykání a hodil Skyler do kanceláře. Přistála s ránou a křupnutím na podlaze před jeho stolem. Vydala tichý sten, když se pokusila pohnout. Znovu k ní přistoupil, popadl ji za vlasy a chystal se ji udeřit pěstí do obličeje, když jsem vešel do kanceláře za ním. Pohnul jsem se rychlostí Xandera a chytil mu ruku dřív, než se stihla dotknout její tváře.

„UŽ NIKDY NA MOJI DRUŽKU NESÁHNEŠ...“

Zařval jsem, když jsem ho odtrhl od kňučící Skyler. Xander se dral ven, aby ochránil svou družku. Přesunul jsem se tak, abych byl mezi ním a Skyler.

„Ke své dceři se budu chovat, jak se mi zachce... Není tvoje věc říkat mi, jak mám vychovávat člena své smečky, natož svou rodinu!“ odsekl mi.

Nemohl jsem ho zastavit. Xander převzal kontrolu, když jsem se při jeho slovech otočil a udeřil ho tvrdě přímo do nosu, čímž jsem ho knokautoval dřív, než stihl udělat nebo říct cokoliv dalšího.

Xander pak trochu ustoupil, když jsme si dřepli vedle Skyler a šeptali: „Neublížím ti, maličká!“

Pomalu jsem ji zvedl do náruče. Znovu zakňučela, ale přitulila se blíž k mé hrudi. Což vykouzlilo malý úsměv na našich rtech.

„MAXI!“

Zařval jsem pak a kráčel z jeho kanceláře zpátky směrem k jídelně. Max se zastavil těsně před vchodem do jídelny přede mnou.

„Alfa Jackson a smečka Půlnočního jezera už nejsou pod naší ochranou. Odjíždíme.“

Zavrčel jsem na něj a pokračoval v chůzi k hlavním dveřím. Také jsem pokračoval v boji s Xanderem, protože byl stále velmi blízko povrchu a chtěl se vrátit a vymlátit z Alfy Jacksona duši jen tak pro zábavu.

Max se podíval na mě, pak na dívku v mé náruči zmateně. Po pár vteřinách mu asi něco došlo, protože mě pak začal následovat. Vyšel jsem z domu a došel k autu se Skyler v náručí. Max přiběhl a otevřel zadní dveře, abych mohl nastoupit, aniž bych sundal ruce z toho vzácného malého balíčku v nich. Max pak obešel auto, vlezl na místo řidiče a rychle vyrazil po příjezdové cestě na silnici, míříc zpátky k naší smečce, zpátky k našemu domovu.