Následující měsíc a půl jsou nejhorší v mém životě. Jakákoliv motivace, kterou jsem kdy měla, je teď pryč. Místo jen snídaně a večeře teď dělám i oběd a stále mám službu ve spíži. Každý okamžik mého dne je naplněn prací od chvíle, kdy se probudím, až do chvíle, kdy padnu do postele.

Díky Bohyni za Lex. Ta mě drží nad vodou. Lex mě přesvědčuje, abych si užívala čas, který můžeme strávit spolu, což je, když vařím jídla.

Zjišťuji, že si vaření s Lex vlastně užívám. Nikdo mě nechodí otravovat, takže můžeme vést skvělé rozhovory bez přerušování. Nakonec vytvořím něco, co si lidé užijí. Dokonce jsem našla pár kuchařek vzadu v jedné z kuchyňských skříněk a naučila se nějaké nové techniky a pokrmy.

Všechno ostatní v mém životě stojí úplně za hovno. Alfa Graham dovoluje členům smečky mě bít a slovně urážet a oni toho plně využívají při každé příležitosti. Chodí do mého pokoje několikrát týdně, aby mě zbil a vynadal mi za imaginární prohřešky, které jsem nespáchala. Někdy přijde Ryan a dívá se. Párkrát dokonce podal otci bič, ale sám mě nikdy neuhodil. Přísahám, že vidím, jak se usmívá, když se dívá. Lex se mě snaží přesvědčit, abych se bránila, ale to by byl rozsudek smrti pro nás obě. Kdybych se bránila, nebo ještě hůř, kdybych se přeměnila, jsem si jistá, že by mě na místě zabili.

Lex mi pořád říká, že se všechno změní, až se přeměním. Stále říká, že jsme dcera Měsíční bohyně a že jsme její válečník. Je frustrovaná, že se podřizuji místo toho, abych bojovala. Zlobí se na mě, že ji držím v tajnosti. Říká, že ji to oslabuje.

„Fajn, Lex, pár problémů s tím vším,“ snažím se jí říct už po milionté, když sebou plácneme do postele. „Zaprvé, nemám tušení, kdy tě budu moct pustit ven. Jsem na nohou a pracuji každý den od pěti ráno do doby po půlnoci. Zadruhé, pokud Alfa zjistí, že mám vůbec vlka, mohl by mě vyhnat a zabít, nebo prostě přeskočit vyhnání a rovnou mě zabít. A nakonec, jsme otrok, ne válečník. Nejsme ani omega.“

„Kas, my nejsme jen válečník. Jsme dítě Měsíční bohyně. Ona je naše matka.“

Jen protočím oči: „Dobře, dobře. Nevím, kdy tě budu moct pustit ven, ale při první příležitosti to udělám, Lex. Slibuji.“

Zdá se, že ji to uspokojilo. Pořád vedeme tu samou hádku o tom, že všichni vlkodlaci jsou dětmi Měsíční bohyně, versus být skutečným dítětem Měsíční bohyně. Nechápe ten rozdíl. Myslím, že skutečně věří, že Měsíční bohyně je moje máma, jako v doslovném smyslu slova matka.

Každou noc jsem naprosto vyčerpaná, než se dostanu zpět do pokoje. Je to ještě delší den, pokud mě navštíví Alfa Graham. Lex je ta nejlepší přítelkyně, o jakou jsem mohla požádat, i když je frustrovaná a slábne. Vždy mě podporuje a tlačí mě k tomu, abych se nevzdávala. Cítím se provinile, že ji nemůžu na oplátku podpořit já.

Jednoho dne za mnou přiběhne Lori, osobní omega Alfy Grahama, zatímco připravuji oběd, a řekne mi, že mě Alfa chce okamžitě vidět ve své kanceláři. Nechám všeho, co dělám, a pospíchám do jeho kanceláře.

Tiše zaklepu na dveře pro případ, že je zaneprázdněn.

„Dále,“ zavolá zevnitř. Otevřu dveře a nakouknu dovnitř.

„Volal jste mě, Alfo?“ zeptám se co nejtišeji. Nejsnazší způsob, jak se od něj dostat pryč, je použít co nejméně slov a klást co nejméně otázek.

„Nestůj tam jen tak, pojď dál,“ zavrčí.

Spěchám dovnitř a zavřu za sebou dveře. Držím se co nejblíže dveří pro případ, že bych musela utéct.

„Kas, příští týden přijede delegace ze smečky Krvavé řeky. Celkem dvacet vlků, všichni vysoce postavení členové, jejich druzi a družky, velitelé jejich bezpečnosti a stráží a ochranka pro všechny z nich. Pokud vše půjde dobře, uzavřeme s nimi pakt. Musí se s nimi zacházet s nejvyšší úctou a zdvořilostí. Každý den příští týden nos obědy do konferenční místnosti a každý večer připrav formální večeři, udržuj jejich spíže zásobené a kliď se sakra z cesty. Jasné?“

Zvednu zrak zpod klobouku, ale obličej držím stále dost nízko, aby mi neviděl do očí. Ano, i po téměř dvou měsících si stále nevšiml, že mám fialové oči. Nebo pokud ano, neupozornil na to. Taky nic neřekl o mých stříbrných vlasech. Což mi naprosto vyhovuje.

„Ano, pane.“

„Všichni tu budou v pondělí. Kromě Alfy, který přijede v úterý. Po večeři budeme pořádat večírek na jeho přivítání. Ujisti se, že je na večírek dost jídla. Dej Samovi informace o jídle navíc, které potřebuješ připravit. Rozumíš?“

„Ano, pane.“

„Dobře. Musíme udržet Alfu spokojeného. Pokud ne, nebudu váhat a nechám ho, aby tě zabil. Rozumíš?“ Postaví se a opře se rukama o stůl, vypadá velmi zastrašujícím dojmem.

„A-ano, pane.“

„Teď mi zmiz z očí,“ ukáže na dveře za mnou.

Vypadnu z místnosti co nejrychleji, abych našla Sama. Sam má na starosti objednávání zásob pro sídlo smečky. Měl by být právě teď ve své kanceláři. V hlavě už mi šrotují speciální jídla, která mám udělat, a potraviny, které na ně potřebuji. Potřebuji také zásoby navíc do spíží v apartmá pro hosty. Zajímalo by mě, jaká jídla má ráda smečka Krvavé řeky?

Krvavá řeka je největší smečka v severním regionu, přičemž moje smečka, Stříbrný měsíc, je druhá největší. Alfa Graham říká, že Krvavá řeka je krutá a přísná. Většina jejich smečky v té či oné době sloužila v armádě. Zaměstnávají temné mágy a čarodějnice, aby si udrželi moc nad sousedními smečkami. Zajímalo by mě, jestli sem přivedou nějaké temné čarodějnice. Doufám, že ne. Taky se proslýchá, že jejich Alfa zabíjí členy smečky, kteří neprojdou výcvikovými testy, protože ve své smečce nechce slabé vlky. Rozhodně chlap, kterému nechci zkřížit cestu.

Dorazím k Samově kanceláři a zaklepu na dveře. Zevnitř slyším zvuky, ale on neodpovídá. Zaklepu trochu hlasitěji. To je ale blbec. Musí vědět, že jsem tady. Zná můj pach. Prostě mi řekni, ať jdu dál, už.

„Ten chlap se mi nelíbí, Kas. Je slizký. Zírá ti na prsa,“ stěžuje si Lex.

„No, nemáme jinou možnost než s ním pracovat, Lex. Je to muž přes peníze.“

„Ach jo. Fajn, ale ať je to rychlé.“

Znovu zaklepu. Tentokrát netrpělivěji.

„Co je?“ zavrčí konečně zevnitř.

Otevřu dveře a zjistím, že na jeho stole sedí skoro nahá vlčice s dlouhými blond vlasy. Nohy má ovinuté kolem jeho pasu. Tvář si schovává do jeho hrudi. Nevidím, kdo to je, ale nelze popřít, čí je to pach. Sam na sobě nemá kalhoty a potí se.

„Vypadni kurva, Kas! Jsem zaneprázdněný!“

Stojím tam s vytřeštěnýma očima a pokleslou čelistí. To se mi snad zdá. Sam má sex ve své kanceláři... S LUNOU.

„VYPADNI, KAS!“ zařve hlasitěji.

Proberu se a prásknu dveřmi. Běžím zpátky do kuchyně tak rychle, jak jen můžu. Cítím, jak se mi krev vytrácí z obličeje. Jestli někdo zjistí, co jsem právě viděla, je po mně. Do prdele, do prdele, do prdele, do prdele.

Lex si myslí, že je to k popukání. Směje se mi v hlavě celou dobu přípravy oběda. Já se jen snažím vymazat tu scénu z mysli.

Chystám se vynést mísy do jídelny, když se do kuchyně vřítí Sam. Zamíří přímo ke mně, chytí mě pod krkem a přišpendlí mě ke zdi. Napřáhne se a praští mě přímo do obličeje. Zátylek mi narazí do zdi tak silně, že vidím hvězdičky. Cítím, jak mi z nosu kape krev, zatímco se s heknutím sesouvám po zdi dolů.

„Nic jsi neviděla!“ Jeho oči jsou černočerné, když na mě vrčí. Cítím, jak se jeho drápy zabodávají do mého krku a teče krev. „Rozumíš, ty malá děvko!“

Jsem ochromená strachem. Nemůžu odpovědět. Nemůžu ani přikývnout. Najednou mám pocit, jako bych ve své mysli padala dozadu. Několikrát rychle zamrkám. Je to, jako bych se dívala cizíma očima.

„Pusť ji!“ Ten hlas vychází ze mě, ale není to můj hlas. Je to Elexis. Její hlas zahřmí a zní téměř nadpozemsky. Nádobí na lince se zatřese, jak na Sama hluboce zavrčí.

Bezmoce sleduji, jak mé ruce fialově zazáří a chytí Sama za zápěstí. Jak ho chytím, jeho oči se rozšíří strachy a začne výt bolestí. Z míst, kde se mé ruce dotýkají jeho kůže, se ozývá syčivý zvuk. Rychle pustí můj krk a oba padáme na zem.

„Jak to děláš? Co jsi sakra zač, Kas?“

Postavím se a cítím se mnohem vyšší než svých sto padesát centimetrů. Lexin hlas ze mě zahřmí: „Jsem válečné dítě Měsíční bohyně. Jestli někomu řekneš, co se tady dnes stalo, ZABIJU. TĚ.“