***Varování - Tato kapitola obsahuje citlivý obsah týkající se sexuálního napadení.***

Sam se ode mě po zadku odšoupne, s vytřeštěnýma očima, pak se vyškrábe na nohy a utíká pryč tak rychle, jak jen může.

Najednou jsem vržena zpět do svého normálního stavu mysli a padnu zpátky na zem, vyčerpaná. Ruce mi už nezáří, ale mám pocit, jako by byly v jednom ohni a plné statické elektřiny.

„Lex! Co to bylo?“ vynadám jí, ale hlavně proto, že mě to vyděsilo.

„Nemohla jsem si pomoct. Vyhrožoval nám.“

„Fajn, ale co byla ta věc se zářícíma fialovýma, pálícíma rukama?! To není normální!“

„Kas, už jsme to probíraly. Jsme dítě Měsíční bohyně. Jsme výjimečné. Ta ‚věc se zářícíma fialovýma, pálícíma rukama‘ je dar od naší matky. Je toho víc. Uvidíš, až se poprvé přeměníme. Do té doby nejsem dost silná, abych ti to ukázala. Kromě toho, není to tak, že bych mu ublížila; jeho vlk ho uzdraví dřív, než bude zpátky ve své kanceláři.“

„J-já ne-, počkej, ty myslíš, že Měsíční bohyně je moje skutečná máma? Jakože mě porodila, konkrétně mě? Ne jen jako matka všech vlkodlaků, protože nás před gazilionem let stvořila?“

„To je to, co říkám od chvíle, co jsem se probudila. Není moje chyba, že jsi mi nevěřila.“

Vezmu ručník, abych si utřela krev z nosu. Lex už mě z té zlomeniny léčí. Ale můj obličej bude zjevně pár dní pohmožděný. Stáhnu si kšiltovku nízko, aby nikdo neviděl modřiny, pak vezmu první dvě mísy a spěchám do jídelny.

„Dobře, no, jestli jsi schopná tohle udělat Samovi, jak to, že to nemůžeš udělat Alfovi Grahamovi nebo Ryanovi?“

„No, myslím, že se to stalo jednou předtím, než jsem se probudila, ale nebyla jsem tehdy plně pod kontrolou. Teď to nemůžu udělat, protože on je náš Alfa, Kas. Nemůžu jít proti tomu, co říká. Nemůžu zaútočit na našeho Alfu nebo našeho budoucího Alfu.“

„Fajn.“ Uznám. Nechci se s ní hádat. Jen se snažím přijít na pravidla. Jsem tu tak trochu v neprobádaných vodách. Teda, jsou to super vody, ale neznám naše limity.

Jakmile jsou všechny mísy venku, sepíšu seznam zásob navíc, které potřebuji, a vložím ho do schránky visící před Samovou kanceláří. Tím pádem mu nemusím znovu čelit.

Uklidím jídelnu po obědě a stále mám asi pětačtyřicet minut, než musím začít s večeří. Rozhodnu se jít do skladu a naložit zásoby na vozík do spíže na později. Jak pracuji, slyším, jak si za mnou někdo odkašle. Vzhlédnu a zjistím, že Ryan stojí nepříjemně blízko u mě.

„Můžu ti s něčím pomoct, Ryane?“ Snažím se potlačit paniku, která mi okamžitě stoupá v hrdle.

„Kas, jen jsem chtěl říct, že až budu Alfa, nebude se s tebou zacházet tak, jak se zachází teď.“ Udělá krok blíž a donutí mě couvnout k vozíku.

„Ryane, prosím, přestaň.“ Zvednu ruce a lehce do něj zatlačím, abych ho přiměla uhnout, ale je silnější než já a ani se nehne. Podívám se na něj a vidím zlý úšklebek křivící jeho tvář.

„Vidím, jak se k tobě táta chová, Kas. Nikdy si nestěžuješ. Prostě to přijmeš.“ Posune se blíž, zhluboka dýchá, dokud se na mě plně netiskne. Nakloní se a zašeptá mi do ucha. „Myslím, že se ti líbí, když to dělá. Že ano?“

Co to má sakra znamenat?! Není možné, že jsem ho slyšela správně. Nebo ano?

„Ryane, rozhodně si neužívám, když mě tvůj otec bije,“ řekne nevěřícně, „a ty nejsi o nic lepší. Stojíš tam a díváš se místo toho, abys ho zastavil.“

Cítím, jak mě v koutcích očí pálí slzy, když mi obtočí paži kolem pasu. Nemůžu uvěřit, že se tohle právě děje.

„Nelži mi, Kas. Vzrušuje mě pomyšlení na to, co ti provedu, až budu konečně na řadě já. Nemůžu se dočkat, až mě nechá, abych s tebou takhle zacházel. Chci tě slyšet sténat rozkoší, až tě budu bít. Chci tě na kolenou, abych tě mohl bičovat místo něj. Chci, abys byla moje hračka, Kas, ne jeho. To by se ti líbilo, že? Klanět se mi s tím pěkným zadkem ve vzduchu? Proměníme vězení v hernu jen pro nás, místo jen tvé ložnice.“ Tře se mi nosem o krk těsně pod uchem, což mě nutí se přikrčit, ale nemám se kam pohnout, abych mu unikla. Cítím jeho erekci, jak tvrdne, když se o mě opírá větší vahou.

„Zbláznil ses?“ zařvu. Silně do něj zatlačím, ale je příliš silný. Ani se nehne. „Slez ze mě, ty úchyle!“

Celou tu dobu ho vzrušovalo sledovat tátu, jak mě mučí? Co je s touhle rodinou sakra špatně?

Výraz v jeho tváři se zkřiví ze šťastného zla do znechucení. Bez varování udělá krok zpět a kopne mě do břicha, což mě donutí se bolestí ohnout v pase. Udeří mě loktem do zad a srazí mě na kolena. Pak se za mnou sehne, přitiskne své tělo na mé a vklouzne rukou pod mé tričko, hrubě mi masíruje prso, zatímco mi funí do ucha. Druhou rukou mi vklouzne do legín a tře prsty o můj klín. Přitáhne si mě k tělu, tiskne svou erekci na můj zadek, pohybuje se tam a zpět, aby se o mě třel, ústa má přímo u mého ucha. Těžce dýchá, zatímco mi olizuje tvář.

„Vím, že mě chceš, Kas. Neboj se, budeš moje, hned jak přesvědčím otce, aby mi tě nechal. Chtěl jsem, aby se díval, až si tě poprvé vezmu. Chci, aby na mě byl pyšný, až tě donutím kvičet bolestí, ale nemyslím si, že můžu čekat.“ Jeho hlas je hrubý a drsný vzrušením, zatímco se o mě tře a osahává mě.

Zmůžu se jen na pláč. Bojím se bránit nebo dokonce cokoliv říct. Lex mi nemůže pomoct, protože je to můj budoucí Alfa.

‚Měsíční bohyně, jestli jsi opravdu moje matka, prosím, pomoz mi! Prosím, zachraň mě před tímhle!‘ křičím v duchu, zatímco mě Ryan osahává a tře se o mě. Stáhne mi legíny a spodní prádlo, obojí roztrhne vejpůl s vytaženými vlčími drápy. Cítím, jak se na mě tlačí. Vím, co se má stát, a už to nemůžu snést. Vypnu svou mysl. Stejně jako tu noc, kdy mě jeho otec zbil tak, že jsem málem umřela. Moje mysl nemůže být přítomna u toho, co se děje mému tělu.

Konečně ze mě sleze a já padnu na podlahu. Roztrhne mi záda trička a vypustí své sémě na kůži mých zjizvených zad. Kopne mě znovu do břicha a odejde. Ležím na podlaze skladu a pláču.

„Vstávej, Kas.“ Poručí Lex v mé mysli.

„Řekla jsem, vstávej,“ zopakuje. Její hlas je přísný, ale starostlivý. „Jsi lepší než tohle. Tohle přežijeme.“

„Chci umřít, Lex. Už to nemůžu dál snášet. Nemůžu.“

„Můžeš a zvládneš to. Najdeme brzy našeho druha a věci se změní. Slibuji.“

„Jak si můžeš být tak jistá?“

„Uvidíš. Zářící, pálící ruce nejsou náš jediný dar.“

Vstanu, najdu vzadu ve skladu starý svetr a obléknu si ho. Jdu zpátky do svého pokoje najít nové oblečení, než začnu dělat večeři.

Další čtyři dny projdou bez incidentů. Pokud nepočítáte, že jsem šla několikrát na střechu a uvažovala o své existenci. Pokaždé stojím s prsty na okraji a zírám dolů ze čtyřpatrové budovy. Nemůžu se přimět udělat nic jiného než plakat a jít zpátky do svého pokoje. Nemůžu to udělat Elexis. Nemůžu jí vzít život, protože chci vzít ten svůj.

V neděli po večeři uvidím na chodbě Lunu Caroline, zatímco doplňuji spíže. Rychle ke mně přistoupí a chytí mě za paži. Zaryje drápy do mého bicepsu, až poteče krev.

„Kas, jestli někomu, a tím myslím komukoliv, řekneš, co jsi viděla v Samově kanceláři, zabiju tě,“ řekne tichým výhružným tónem.

Ty taky, ženská? Mám toho dost. Chce mě zabít? Dobře, fajn. Zvednu klobouk a nechám své fialové oči podívat se přímo na ni. Zalapá po dechu nad tím neobvyklým pohledem.

„Luno, byla by to úleva a smrt bych uvítala. Vy očividně nevíte nebo vás nezajímá, jak se mnou tato smečka zachází. Včetně vašeho manžela, vašeho syna a zjevně i vašeho milence.“ Slzy mě dusí v hrdle. Nemůžu už snést další tresty nebo výhrůžky od nikoho dalšího. Jsem v koncích. Jestli mě zavraždí přímo tady na téhle chodbě, bude to úleva.

„Promiň, Lex. Já už prostě nemůžu,“ řeknu svému vlku, zatímco zírám na Lunu Caroline. Neodpovídá, uzavře naše myšlenkové spojení a zaleze do kouta mé mysli.

Luna Caroline mě odstrčí: „Drzé děcko! Měla bys být vděčná za svůj život! Alfa se o tomhle dozví.“

„Nejsem vděčná za tenhle život, Luno. A jestli si myslíte, že bych měla být, jste součástí problému. Jestli chcete říct Alfovi o tomhle incidentu, moc ráda mu řeknu, co ho vyprovokovalo.“

Zírá na mě s čirým vztekem a nenávistí, než beze slova odejde. Hádám, že osud má se mnou jiné plány. Stojím v chodbě pár minut, abych viděla, jestli se vrátí, ale nevrací se. Jsem si jistá, že mě bude sabotovat. Možná mě udusí ve spánku nebo mě prostě bodne rovnou do zad. Ať tak či tak, myslela jsem to vážně, když jsem jí řekla, že smrt uvítám.