POHLED KAT

Nemůžu uvěřit, že je Izzy tady. Za ty poslední dva roky mi tak moc chyběla. Chtěla cestovat. Kdo by jí to mohl mít za zlé? Za posledních deset let si toho prožila tolik.

Věděla jsem, že levandule a šalvěj v jejím pokoji ji i Punu spolehlivě odrovnají. Potřebuji, aby byla odpočatá, ale také v bezpečí.

Byl venku, číhal ve stínech a sledoval, jak se vrací domů.

Vyju ze dveří a zamknu. Vím, že se stále dívá. Chce ji vidět. Ale ona ho tolik nenávidí za to, že ji opustil, a za to, co provedl její mámě. Jdu po příjezdové cestě a všimnu si ho stát po mé pravici.

„Vypadá přesně jako Lucy,“ řekne.

Podívám se na něj a věnuji mu pochmurný pohled. Ačkoli je to Izzin otec, to, co udělal, je neodpustitelné. Taky ho nemám ráda po tom všem, čím si moje sestra kvůli němu musela projít. „Neměl bys tu být; ona tě nechce vidět,“ řeknu. „Mimochodem, potkala tvého syna a ten ji požádal, aby dnes večer přišla na oslavu, ale ona to kategoricky odmítla,“ zavrčím na něj.

„Slyšel jsem, že po Lucy rozhodně zdědila její kuráž,“ řekne.

„Přestaň vyslovovat jméno mojí sestry; nemáš právo ho říkat,“ zavrčím na něj a obejdu ho.

Vypadá ublíženě. „Kat, prosím, víš, co se stalo?“ řekne s provinilým tónem. „Neměl jsem na vybranou.“

Rychle se otočím a stoupnu si tváří v tvář přímo před něj. Zavrčím; můj panter mu natrhne zadek, jestli hned nezmlkne. „Máš odvahu tohle říkat. Nedivila bych se, kdyby Izzy věděla o tom, co se stalo, víc,“ řeknu. „Taky by ses měl stáhnout; ona tě opravdu nenávidí, nebo spíš se jí hnusíš. Co se týče tvého SYNA, nezná jeho ani tu tvou dceru, takže kdybych byla tebou, prozatím bych je držela od ní dál.“

Dívá se na mě s prázdným výrazem. „Kat, prosím, chci poznat svou dceru,“ říká.

„Grahame,“ řeknu s odporem v hlase, jako by vyslovení jeho jména bylo jedem, „stáhni se, varuju tě. Ty, ta tvá družka, tvé děti a taky ten starý Alfa, kterého sis vybral před svou rodinou, byste ji měli nechat být, jinak byste mohli být překvapení, co dokáže. Prošla si toho víc, než kdokoli z vás tuší,“ řeknu a uvědomím si, že jsem řekla příliš mnoho.

„Jak to myslíš? Čím si prošla?“ zeptá se, ve tváři má šok, ale rychle se vzpamatuje. Ani náhodou mu to neřeknu; to není můj příběh.

Otočím se a jdu; kavárna je jen za rohem od domu, kde bydlím.

„Kat, řekni mi to, prosím,“ křičí a jde stále za mnou. Otevřu dveře kavárny; je zavírací doba. Tedy, zavíráme dřív, protože všichni jdou na obřad.

Alice, která stojí za pultem, má úsměv na tváři, když vejdu, ale ten brzy zmizí, když uvidí Grahama. Taky ho nenávidí.

„Kat,“ řekne, „nemůžeš přede mnou tyhle věci tajit. Je to moje dcera.“

Už mám toho kreténa dost. Posledních deset let se o Izzy nezajímal. Bydlím tu zpátky jenom proto, že musím, kvůli Alici.

Otočím se a postavím se mu čelem.

„Poslouchej pozorně, ty šmejde, nikdy jsi v jejím životě nebyl. Nemusím ti říkat ani hovno. Nikdy ses pro ni nevrátil, ani tehdy, když jsem ti posílala zprávy. Nejsi a nikdy nebudeš její otec,“ zasyčím. „Musela jsem ji a Alici vychovat sama, ty blbečku, bez jakékoli podpory od tebe. Chceš znát Izzy? Přijď sem a promluv si s ní, nebo ještě lépe, počkej, až bude chtít mluvit ona s tebou, což ti můžu říct rovnou, že nebude nikdy.“

Cítím, jak z něj sálá hanba, ale než mu stihnu říct víc, vejde jeho syn Dale s novým Alfou, Blakem.

Oba se na nás podívají, Dale si uvědomí napětí a pravděpodobně i situaci před sebou. „Tati, proč jsi tady?“ zeptá se a dívá se střídavě na mě a na svého otce.

Jeho otec se vzpamatuje a sevře rty do úzké linky.

„Kat, co to má znamenat?“ ptá se mladý Alfa.

Podívám se na ně na všechny, hloupí vlci.

„Jen říkala tady tomu blbovi, kam má jít a aby se nevracel,“ řekne Alice, která přijde a postaví se vedle mě.

Ozve se hlasité zavrčení. „Neprojevuj přede mnou neúctu, kočko; zabiju tě,“ procedí mezi zuby.

Alice nechá uniknout zavrčení: „Možná jsi Alfa. Možná jsem součástí smečky, ale nebudeš se mé matky ptát na nic, co se tě netýká,“ řekne.

Nechci, aby se dostala do problémů, ale zírám na Blakea. „Žádám Grahama, aby odešel; není nejlepší čas tu být, zvlášť teď,“ řeknu.

Graham a Dale stojí po obou stranách Blakea, ale já musím říct ještě jednu věc: „Tady jsou dorty na obřad; teď odejděte,“ procedím skrze zuby. „A Alfo, jestli ještě někdy budeš takhle mluvit s mou dcerou, uvidíš, co dokáže kočka.“

Chvíli na mě ohromeně hledí. Nikdy nenechávám svůj hněv takhle přetéct a on mě znal předtím, než odjel trénovat smečky.

„Kat, brzy budu novým Alfou, prosím,“ říká.

Podívám se na Grahama a Dalea. „Vy dva sem nebudete chodit, když tu bude Izzy, slyšíte mě!“ řeknu, ale nemůžu si pomoct a můj panter vydá hlasité zavrčení. „Myslím to vážně; udělám vám ze zadku trhací kalendář, jestli sem přijdete a budete dělat problémy. Ona vás nechce znát.“

„Nemůžeš mi bránit v tom, abych viděl svou dceru,“ řekne Graham.

Ale na dveřích kavárny zazvoní zvonek. Vím, kdo to je; její vůně naplní kavárnu.

Graham ztuhne.

A sakra, není nadšená.